Kultura21.cz

I fotografie jsou typem umění, a proto patří ke kultuře. Nejen z toho důvodu vám přinášíme další rozhovor o focení, tentokrát s mladou fotografkou Kateřinou Janišovou, která se zaměřuje jak na modelky, tak na obyčejné lidi. Focení je pro ni radost, má svůj vlastní ateliér a nesnáší kýč…

Máte svůj vlastní ateliér Kateřina Janišová Photography. V čem je jiný než ostatní ateliéry?

Myslím, že je jiný tím, že ho mám u sebe doma. Snažím se, aby se u mne člověk cítil vždy co nejlépe, a domácí atmosféra je podle mě ideální. Na nic se nepospíchá, občerstvení (oběd při focení přes poledne) je u mě samozřejmostí, za kterou se navíc neplatí… Snažím se být pro ostatní spíš kamarádkou než fotografkou a vizážistkou :)

Součástí focení je i make-up, který děláte také vy. Je to pro vás vždy jednoduché?

Make up patří k mé práci a také k tomu, aby se žena při fotografování cítila co nejkrásnější, to je hodně důležité. Líčení je pro mne vždy výzvou, každá žena je jiná… Já spíš ale podtrhuji přirozenou krásu, než abych ženu makeupem měnila v někoho jiného.

Ještě k tomu líčení, absolvovala jste kurz v profesionální škole líčení Surface make up school. Jak takový kurz probíhá a co si z něj hlavně člověk odnese?

Absolvovala jsem ho hlavně kvůli své práci fotografky, abych si své modely mohla líčit sama a nebyla závislá jak pracovně, tak časově na vizážistce. Ráda si vše dělám sama, chci, aby finální podoba celé práce byla jen moje. Kurz probíhal dost intenzivně a otevřel mi cestu i do jiného světa, než je svět fotografie. Make up mě bavil vždycky, tímto kurzem se můj zájem o něj ještě prohloubil.

Při focení neuznáváte rekvizity. Proč přesně?

Nemám ráda kýč, ať už si pod tím představíte cokoliv. Rekvizity podle mého názoru z fotografie kýč dělají. Mám ráda čistou, přirozenou fotografii, a tímto způsobem směřuji a tak i přemýšlím. Než abych obklopila dítě balónky a plyšáky, posadím ho na židli a snažím se ho rozesmát. Nic není krásnějšího a upřímnějšího, než přirozený dětský smích.

Co je pro vás nejdůležitější, když fotíte člověka? Na co se zaměřujete? Snažíte se danou osobu i poznat, aby byla fotografie lepší?

Pro mě je nejdůležitější, aby se člověk cítil přirozeně a byl sám sebou. Při focení hodně s člověkem komunikuji, smějeme se, povzbuzuji, chválím, ale i radím. Myslím, že poznat člověka před focením je základ. Musí mezi Vámi vzniknout pouto, důvěra. Já si ji u člověka buduju buď při líčení před focením, nebo třeba i u kávy a povídáním o všem možném :)

Jak bojujete se studem modelů? Máte nějaký trik, jak jej odbourat?

Je to možná silné tvrzení, ale přede mnou se nestydí nikdo. Mám ten dar a tím pádem i velkou výhodu. Řekla bych, že je to mou osobností, jak na lidi působím.

Máte z focení nějaký jedinečný zážitek? Nějakou nezapomenutelnou příhodu? Pochlubte se.

Každé focení je pro mne jedinečným zážitkem, ať už se seznámím s lidmi, kteří se poté stanou mými přáteli, nebo klidně počůrání chlapečka na úplně nové pozadí :) To k tomu ale vše přirozeně patří.

Jak se vám spolupracuje s dětmi? Jak donutíte tato stvoření k úsměvu? Pro mě byl ateliér děsivou noční můrou… :)

Děti jsou pro mne výzvou a já výzvy miluji. Jelikož jsem sama maminkou tříletého chlapečka, nějaké ty fígly v rukávu mám ;)

Když vyfotíte fotku a podíváte se na ni, jak poznáte, že je dokonalá, že už žádnou další fotit nepotřebujete?

To se nedá moc vysvětlit, prostě poznám :)

Co fotíte nejraději? A co je pro vás zatím největší výzvou?

Já fotím ráda všechno, opravdu. Dřív jsem se hodně zaměřovala na ČB fotografii, konkrétně na architekturu a zákoutí, to Vás ale neuživí. Také proto jsem se vrhla na lidi a nelituji toho a oni doufám také ne :) Co mě ale začalo hodně bavit je Fashion fotografie.
Zatím je pro mě stále největší výzvou zvládat svou práci - kterou miluji, domácnost, manželství a našeho syna :)

Na kterou stranu se stavíte v otázce barevná versus černobílá fotografie a proč?

Já se už nestavím na žádnou stranu. Bylo období, kdy u mě jasně vyhrávala ČB fotografie, ale teď už vím, že každá fotografie si zaslouží aspoň zkusit obě varianty.

Jaké jsou vaše největší úspěchy? A co byste naopak chtěla dokázat?

Můj největší úspěch je náš syn a můj manžel. Mám za sebou nějaké výstavy a chystám v duchu další, ale architektura a zákoutí to už asi nebudou… :) Líbilo by se mi třeba, kdyby syn jednou ve škole řekl moje jméno a aspoň jedna reakce z třiceti dětí ve třídě by byla: To je ta fotografka? :) To by bylo fajn, a třeba i jednou fotit do nějakého módního časopisu.

Kdy jste začala s focením? Pamatujete, co byla vaše první fotka?

Fotit jsem začala, když jsem se v 8. třídě na ZŠ rozhodovala co dál… Na mou cestu životem mě nasměroval můj strejda, který je sám fotografem. Na mou první fotografii si už bohužel nepamatuji, ale možná to byl nějaký kostel, když jsem chodila s tátou po Praze a starou Prakticou fotila a fotila :)

Jak vzpomínáte na vaše studia? Dala vám škola hodně?

Na studium upřímně moc ráda nevzpomínám, měla jsem těžkou pubertu… :) Ale škola mě utvrdila v tom, co chci v životě opravdu dělat.

Jaké máte koníčky kromě focení? Kolik času vám vlastně zabírá?

No… Já když nefotím, tak si o fotografii čtu, nebo dodělávám fotky ve Photoshopu :) také ráda listuji ve fotografických a módních časopisech a hledám inspiraci. Jinak vzácný volný čas trávím se svou rodinou na chatě u Sázavy, nebo na chalupě u Hořic v Podkrkonoší. Snažím se rodinu a přátele nezanedbávat, jelikož ty jsou v mém životě to nejdůležitější.

Jste vy sama fotogenická? Fotíte se ráda?

Myslím, že úplně nefotogenická zase nejsem, ale já radši stojím na té druhé straně....:)

Co byste ráda vzkázala našim čtenářům?

Že jestli dočetli až sem, tak mi udělali velkou radost, a kdyby někdy přemýšleli nad tím, že by chtěli nějaké pěkné přirozené fotografie, ať si na mě zkusí vzpomenout. Díky!

Více o Kateřině naleznete zde: www.photoandmakeup.cz