Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

„Mám ráda, když v mých knížkách, jakkoliv těžké téma to je, naleznou čtenáři radost a hlavně naději, že i ze složitých situací vede vždy cesta ven,“ přiznává autorka knížek pro děti, držitelka knižní ceny Zlatá stuha, Michaela Fišarová, která chtěla být učitelkou a této profesi se také věnovala, než se plně soustředila na psaní. I když poslední tři roky neučí, vystudovanou profesi využívá při besedách se čtenáři, které pořádá po celé republice.

Svoji první knížku, krátký příběh, napsaný v obyčejném linkovaném sešitě, jste darovala své mamince k narozeninám. Tehdy jste si řekla, že až budete dospělá, chtěla byste se stát skutečnou spisovatelkou a vydat knihu. Nakonec se tak stalo. A psala jste v dětství pak další malé knížečky? Co vás ještě bavilo?

V dětství jsem psala i další příběhy. Napsala jsem například příhodu do dětského časopisu Čtyřlístek, zaslala do redakce a jako malá holka jsem s každým novým číslem netrpělivě čekala, kdy už vydají to mé napsané dobrodružství. Zatím jsem se toho nedočkala. Moje první vydaná knížka v nakladatelství Albatros byla pro mládež s názvem Nikolina cesta. Pojednává nejenom o domácím násilí, ale hlavně o síle sourozenecké lásky. Kromě psaní knížek a vymýšlení příběhů mě bavilo lyžovat, jezdit na kole, plavat, číst knížky, bruslit, hrát divadlo, chodit na dlouhé výšlapy, cestovat – a to vše mi, naštěstí, zůstalo i do dospělosti.

Co vás přivedlo ke studiu nejdříve na střední pedagogické škole a pak na vysoké, kde jste si zvolila obor český jazyk a literatura, pedagogika? Chtěla jste být učitelkou?

Chtěla jsem být učitelkou v mateřské školce nebo vychovatelkou v dětském domově. Mám mladší sourozence, takže hezký vztah k malým dětem jsem měla vždy. Miluju jejich upřímnost. A vždy jsem si s nimi ráda hrála a vymýšlela pro ně hry. Nyní pro ně píšu. Protože jsem se celkem dobře učila, pokračovala jsem dál ve studiu. Mám ráda literaturu, tudíž studovat na UK český jazyk a literaturu byla pro mě dobrá volba.

Pak jste dva roky studovala ve Velké Británii anglický jazyk na Stoke on Trent College a po návratu do Čech jste nějaký čas pracovala jako školitelka pro britskou poradenskou agenturu. Co vám tato práce dala, jaká to byla pro vás zkušenost?

Vzdělávání dospělých je také v podstatě učitelství a ve firmě jsem využívala hlavně své znalosti anglického jazyka, jelikož se jednalo o britskou poradenskou agenturu. K Anglii jsem měla, a mám, velmi blízký vztah, a tak jsem si neustále udržovala jisté pouto s touto velice často navštěvovanou a mnou procestovanou oblíbenou zemí.

Po narození dvou synů jste začala učit na základní škole český a anglický jazyk. Co vás baví na práci pedagoga?

Velmi mě baví práce s dětmi. Ráda podporuji jejich tvořivé psaní i myšlení. To mi připadá na práci pedagoga a studiu jazyka to nejsmysluplnější. I když teď již třetím rokem neučím, vystudovanou profesi využívám při besedách se čtenáři, které pořádám po celé republice.

A také jste začala psát, a to knížky pro děti a hned ta první, Nikolina cesta, vám vynesla v roce 2013 cenu Zlatá stuha a druhá, Náš dvůr má tajemství, získala v roce 2015 Výroční cenu Albatrosu za nejlepší literární text pro nejmenší děti. Od té doby jste knížek pro děti napsala několik. Připravujete další příběh? Na co se můžou malí čtenáři těšit?

Ano, od té doby jsem napsala už mnoho knížek, letos v létě dokončuji pro nakladatelství Mladá fronta devatenáctou, pokračování oblíbené knihy Kanálníčci vyprávějící o strašidlech z podzemí. Kniha malinko postraší i poučí, ale hlavně, doufám, malé čtenáře rozesměje. Na podzim vyjde v nakladatelství Albatros knížka pro nejmenší, Příběhy Mašinky Krabičky, která prožívá své dobrodružství na kolejích v blízkosti nádherné řeky. Vám prozradím, i když v knize jméno nezazní, že se jedná o řeku Sázavu, kde jsem prožívala v dětství každé letní prázdniny v milované náruči babičky a tety. Právě dnes jsem s nakladatelstvím Pikola podepsala smlouvu na knihu Auto. Příběhy pro malé řidiče zde vyprávějí všechny možné věci z auta – stěrače, volant, bezpečnostní pásy, ruční brzda, kola, světla, zrcátka …

Na jaře se pak chystá, opět v nakladatelství Albatros, pokračování dětského cestopisu Ela v zemi trollů. Tyto řádky zavedly děti na tajemný Island. Následující knížka, Ela v zemi medvědů, bude dětským cestopisem po Spojených státech amerických. A v hlavě vzniká další nápad, Ela v zemi draka. Jelikož jsem během šesti zimních týdnů procestovala Vietnam, ráda bych dětem pověděla i něco o této velmi vzdálené a zajímavé zemi. Úkolem těchto knih je nejen seznámit zábavnou formou děti i s jinými zeměmi, ale hlavně ukázat, že čistá dětská radost a touha po poznání se nemění, i když jste třeba až na druhém konci světa.

Jednou jste řekla, že jste si vybrala psaní pro děti proto, že s nimi pracujete a jsou vám velkou inspirací a také jsou děti ve velké míře spoluautory vašich knih. Co vás baví na psaní? V jednom rozhovoru jste přiznala, že si ráda vymýšlíte příběhy, jimiž malé čtenáře potěšíte.

Mám ráda, když v mých knížkách, jakkoliv těžké téma to je, naleznou čtenáři radost a hlavně naději, že i ze složitých situací vede vždy cesta ven. A když se, díky vaší otázce, nad tím zamýšlím, to je to, co mě na psaní baví nejvíce – dávat dětem naději.

Jaká jste čtenářka, máte oblíbené autory nebo ráda objevujete nové? Sledujete dětskou literární tvorbu? Zaujal vás v poslední době někdo?

Čtení knížek miluju, i když času mám čím dál méně, chvilku na otevření knížky si vždy najdu. Čtu knihy pro dospělé i pro děti, mojí „životní knížkou“ je Kvak a Žbluňk jsou kamarádi od Arnolda Lobela. Ráda se k ní vracím i v dospělosti.

Zjistila jsem o vás, že hrajete v pražském Divadle Františka Troníčka. Někde jste řekla, že hrajete pro zábavu a je to váš koníček.

Hraní divadla je pro mě obrovský relax. Kolikrát jsem tak unavená po besedách se čtenáři, což mnohdy obnáší vstávat po čtvrté hodině ranní, že na večerní představení sotva dojdu. A když vstoupím společně se svými přáteli na jeviště, všechna únava ze mě spadne. Jsme tam skvělá parta lidí, známe se desítky let. Hodně se v divadle smějeme, a to je pro mě opravdu moc důležité!

Co vám říká slůvko relax? Jak ráda trávíte chvíle volna?

Jak už jsem psala, od dětství velmi ráda cestuji, chodím do přírody, jezdím na kolečkových bruslích, lyžích a na kole. Kolo používám, pokud to lze, i velmi často namísto auta nebo MHD. Hraju divadlo. A také velice ráda plavu, od jara až do podzimu, nedělá mi problém ani hodně studená voda. Plavu daleko a dlouho. Vždy, když nořím ruce do vody, mám pocit, že ze mě odchází všechen stres, únava i starosti, že voda si všechno vezme. Někdo vyhledává odbornou pomoc, mou duši léčí voda. To je pro mě největší sportovní relax. A samozřejmě jsou pro mě nejdůležitější chvíle s rodinou a přáteli. Být maminkou je dle mého názoru nejkrásnější věc na světě.

Michaela Fišarová:

• Narodila se 14. 5. 1971 v Praze.
• Vystudovala Střední pedagogickou školu a Pedagogickou fakultu na UK v Praze (obor český jazyk a literatura, pedagogika). Dva roky studovala angličtinu na Stoke on Trent College ve Velké Británii.
• Působila jako učitelka českého a anglického jazyka.
• Knihy – Nikolina cesta, Náš dvůr má tajemství, Kamínek, A-Ž půjdeš do školy: Pro holky, co se neztratí, A-Ž půjdeš do školy: Pro kluky, co se neztratí, Třídnice 4. B - Kája a Claudie: Hra na štěstí, Třídnice 4. B - Pavel: Kapela, Třídnice 4. B - Natálie: Třídnice 4.B - Nový bráška, První školní výlet, V bříšku, Třídnice 4. B - Jana: Povodeň, Hurá! Jsou tu Velikonoce, Kanálníci: Strašidla z podzemí, Ela v zemi trollů, Kamínek malovaný, Městečko, Příběhy Mašinky Krabičky.
• Kniha Třídnice 4. B - Kája a Claudie: Hra na štěstí vyšla také jako audiokniha a načetli ji Linda Rybová a Lukáš Příkazký.
• Ceny – Zlatá stuha za knihu Nikolina cesta a Výroční cena nakladatelství Albatros za knihu Náš dvůr má tajemství.
• Je vdaná a má dva syny.

Foto: archiv Michaely Fišarové