Karla Kubíková: „Během psaní Hájovny jsem byla Lindou, ženou pod zámkem.“
Kultura21.cz

Karla Kubíková: „Během psaní Hájovny jsem byla Lindou, ženou pod zámkem.“

karla kubikova 200Karla Kubíková žije ve středních Čechách a svůj profesní život strávila ve školství. Vydala knihy Rafanda (2007) a Samoživitelka (2008). V roce 2009 získala první místo v soutěži RWE za nerealizovaný TV scénář Dvě Františky. Zúčastnila se rozhlasového projektu Minutové hry. Je vdaná a má dospělé dcery. Nedávno jí vyšel román Hájovna.


V úvodu knihy zmiňujete, že jste se inspirovala příběhem vaší příbuzné, která žila ve vojenském prostoru a že jste zde viděla nepřikrášlenou realitu. Co vás na tom nejvíce překvapovalo? A jsou přímo v knize nějaké zážitky vaší příbuzné?

V době ruské okupace mě nejvíc udivovala samozřejmost, s jakou se u nás Rusové chovali. Jako by nebyli na návštěvě, ale doma a my jsme byli těmi, které museli strpět.

Vycházela jsem ze zážitků mojí příbuzné, například z návštěv Rusů na hájovně, ze setkávání s jejich rodinami, zmínila jsem i tehdy časté s kšeftování s Rusy.

Zážitků z té doby bylo pochopitelně víc, všechny se do knihy nevešly.

Píšete, že souhlasila se zveřejněním. Bylo pro ni lehké na tu dobu vzpomínat a připomínat si ji?

Žila tehdy svůj mladý život sice s okupanty v zádech, ale v jejích vzpomínkách převažují hezké zážitky. Bylo jí něco přes dvacet, žila v krásném prostředí, byla zamilovaná a měla malé dítě. To všechno dokázalo odstrčit na druhou kolej silnou nechuť k Rusům i stálé obavy z nich. Něco podobného přece pociťovali i mladí lidé např. v době druhé světové války nebo pracovního nasazení.

Musím však zdůraznit, že ze životního příběhu mé příbuzné jsem čerpala jen v první části knihy. Další dvě, týkající se vězení a návratu na hájovnu, jsou fikcí.

Jak se na toto téma díváte s ohledem na situaci, která se děje na Ukrajině? Cítíte nějakou paralelu?

Samozřejmě, že cítím! V době vydání knihy byl příběh naprostou minulostí, byl tak vzdálený časem i dějem, že jsem si říkala, že nebude mladou generaci zajímat. Teď je ruská okupace znovu skutečností. Nikdy nezapomenu na údiv a zlost při pohledu na tanky v ulicích v srpnu 1968. Byly příliš velkým překvapením, než abychom se bránili. Rusům to prošlo u nás a pak i jinde. Moc si přeju, aby si na Ukrajině vylámali zuby.

hajovna

Dovedete si představit, že byste bydlela v takové hájovně, jaká je v knize? Jste sama spíše městský nebo vesnický typ?

Pro rodinu s malými dětmi je život na samotě v krásné přírodě přínosem v každé době.

Já osobně bych natrvalo na hájovně žít nemohla, jsem opravdu městský typ.

Velká část Hájovny se odehrává ve vězení. Kde jste čerpala informace o tom, jak to tam chodí? Musela jste si v tomto ohledu dělat i nějaké rešerše?

Čerpala jsem z dostupné literatury, filmů, z výpovědí vězněných žen, ale i ze své fantazie, protože během psaní jsem byla Lindou, ženou pod zámkem.

Především jsem si musela zjistit, jak to ve vězení chodilo v době socialismu, seznámit se s tehdejším řádem a pravidly, protože byly jiné než dnes. Vše jsem konzultovala s odborníky.

Hájovnu můžete vyhrát v naší soutěži: Přeneste se na Hájovnu do roku 1985

Jak se vám kniha psala? Přeci jen popisovaný příběh není úplně radostný.

Neradostná byla celá ta doba, přítomnost Rusů se dotýkala každého. Jinak jsme mluvili, jinak jsme mysleli. Život na hájovně, i když ve vojenském prostoru, se zdál být paradoxně svobodnější. Vnímala jsem to při psaní, a hlavně jsem věděla, kam bude příběh směřovat, že skončí sametovou revolucí a odchodem Rusů. S nadějí se píše dobře.

Osobně bych si příběh Hájovny dokázala představit i jako film. Co si myslíte vy? Neuvažovala jste nad tím? Obzvlášť, když se zabýváte i psaním scénářů.

Mnozí čtenáři píší, že vidí hájovnu před sebou, takže se mi zřejmě podařilo vykreslit ji dostatečně realisticky a barevně. Film ale vždycky nesouzní s našimi představami. Každý čtenář má v duši jinou hájovnu, jemu milou. Pokud by některý filmař chtěl naše představy sjednotit, nebránila bych se.

Přečtěte si recenzi knihy: Příběh o lásce a mateřství v dobách komunismu

I vaše ostatní knihy pracují s ženskými hrdinkami s nelehkými osudy. Jak dlouho trvá práce na takové knize? A odreagováváte se při psaní nějak?

Většinou léta, protože nepíšu denně. Psaní je záležitostí nápadu, času, ale i duševní a tělesné pohody. Při psaní Hájovny mi pomáhal internet, ale při psaní Spálených křídel jsem jezdila po archivech, protože v devadesátých letech nebyl internet rozšířený.

Psaním se neživím, takže to pro mě není práce, při které se musím nějak odreagovat. To obstarává běžný život.

karla kubikova2

Čtete české autorky, které se ve svých dílech také zabývají historií, jako je například Alena Mornštajnová?

Znám knihy Aleny Mornštajnové i Karin Lednické a obdivuju je.

V poslední době mě zaujala kniha Jakuby Katalpy Zuzanin dech. Vrací se k událostem první poloviny dvacátého století, o kterých už bylo řečeno všechno, zajímavým a osobitým způsobem.

Na závěr nám prozraďte, jestli pracujete na další knize, jestli se můžeme na něco těšit.

Nechci prozrazovat své plány, protože pak často nevyjdou. Ano, ráda bych ještě jednu knihu napsala.

Děkuji za rozhovor.


 

Pro dobrou náladu...

Přihlášení



Soutěže

Bílá voda si zaslouží být knihou roku

Na jaře vyšla v nakladatelství HOST dlouho očekávaná kniha Kateřiny Tučkové s názvem Bílá Voda, která rozhodně stojí za to!
HOST

Pohádky z Kouzelného palouku si děti přečtou i samy

V nakladatelství Fragment vyšel unikátní Čtenářský systém, který má za cíl usnadnit orientaci v knižní nabídce pro začínající čtenáře. Soustředili se nejen na prvňáčky a druháčky, ale i na předškoláky a spolupracovali se zkušenou pedagožkou Kamilou Balharovou.
Fragment (Albatros Media)

Videorecenze knih

Rozhovor

6. díl seriálu Březen, za kamna vlezem – nejlépe s knihou (tištenou, elektronickou, audio)

6 BMC perexBřezen býval měsícem knihy, starší ročníky si to dobře pamatují. Asi i v dřevních dobách býval touto dobou propad prodejů (i když se na ně asi tenkrát tolik nehrálo) a tak byl jarní měsíc vybrán jako vhodný ku čtení. Na nějaký čas nám, milovníkům...

Hledat

Rozhovor s Ondřejem Neffem. Jak se mu vyhodnocovaly soutěžní povídky?

Ondřej Neff se stal patronem naší literární soutěže sci-fi a fantasy povídka, jejíž výsledky jsme nedávno vyhlásili. Osobně měl tu čest vybrat tři nejlepší povídky a my jsme měli tu čest s ním spolupracovat. Jak se mu povídky hodnotily, kterou svou knihu má nejraději a co pro své čtenáře chystá do budoucna?
Sledovat články Ondřeje Neffa můžete zde.

Čtěte také...

Seriál k měsíci čtenářů: Knihovny pro K21, Hořice

brezen-mesic-ctenaru 200Regály plné knih, u počítače dáma či pán, který obřadně přebírá vracené knížky a zapisuje nově vypůjčené. Místnost specificky vonící – tak voní jenom tištěné publikace, stojící jako vojáci v řadách. V sále tichý šum, jak...


Literatura

Oběť: islandská krimi s vůní tandoori

Novinku z pera stálice islandské krimi Arnaldura Indridasona s prostým a příznačným názvem Oběť přineslo letos na pulty českých knihkupců nakladatelství Bastei Moba. Indridason opět uvádí tým komisaře Erlendura, kt...

Divadlo

No Dimension Summer

altPosledním červnovým dnem končí sezóna v experimentálních prostorech NoD. Ovšem ne tak docela – letos se prvně spustí projekt No Dimension Summer, letní program plný umění, kulturních zážitků a zajímavých projektů. “Letní p...

Film

Všechno, úplně všechno
vsechno perMadeline ráda čte. Nic jiné ani dělat nemůže, protože její imunita nedokáže bojovat s venkovním světem. A tak je stále zavřená doma, ve svém sterilním pokoji. Všechno se ale změní, když se do sousedního domu nastěhuje nová rodina a s ní i klu...