Zuzana Hartmanová: Užívám si samotný proces psaní – chvíle, kdy příběhu vdechnu život, kdy vytvořím z ničeho něco
Banner

Zuzana Hartmanová: Užívám si samotný proces psaní – chvíle, kdy příběhu vdechnu život, kdy vytvořím z ničeho něco

Tisk

Zuzana Hartmanová„Knihy jsou v mém životě přítomné, kam až mi paměť sahá,“ přiznává Zuzana Hartmanová autorka fantasy příběhů, které jí dávají při psaní neskutečnou svobodu. Letos jí vyšel první díl ze stejnojmenné série Kosti pod mechem. Knihy nejen ráda píše, ale také ráda čte a recenzuje, jinak pracuje v pražské městské knihovně v oddělení digitalizace.

Knihy byly vaší vášní odmalička. A co další zájmy, co vás ještě bavilo? Psala jste si v dětství nějaké básničky nebo povídky?

Jako malá jsem psala pohádky – respektive jsem jich po svém pár převyprávěla a myslela si, že to ze mě dělá spisovatelku. Do dneška se dochovala jedna verze mojí Popelky, včetně ilustrací, zhruba z druhé třídy. A co se týče básniček, kdo je v pubertě nepsal, jako by nebyl… Občas mám pocit, že knihy jsou mým jediným koníčkem – nejen jejich psaní, ale i čtení a recenzování –, ale není to pravda. Přes deset let jsem skautovala, ráda skládám puzzle, hraju deskovky a občas kreslím a maluji. Výlety do přírody jsou taky na příčkách oblíbenosti hodně vysoko.

Po studiu na střední škole, kde jste studovala obor Ochrana přírody a prostředí, jste na UK v Praze vystudovala Informační studia a knihovnictví a nastoupila do pražské městské knihovny do oddělení digitalizace, zejména historických dokumentů a jejich zpřístupnění online. Co vás přivedlo ke studiu knihovnictví?

Bude to znít hrozně přízemně, ale já už odmalička věděla, že se chci živit něčím, co má buď něco společného s přírodou, nebo s knihami. No, a jelikož vysokoškolské obory spojené s přírodou vyžadovaly z nějakého důvodu dost pokročilou matematiku, na kterou jsem neskutečně levá, vyhrály to knihy.

Co vás přivedlo ke psaní knížek? A proč právě fantasy? Kdy se u vás zrodil zájem o tento svět? Jednou jste řekla, že již první fantasy kniha, kterou jste přečetla, Dračí princ od Melanie Rawn, vás nejvíce ovlivnila.

Knihy jsou v mém životě přítomné, kam až mi paměť sahá. Stejně tak touha vyprávět vlastní příběhy – nedokážu si ale už vybavit chvíli, kdy jsem si řekla, že jednou napíšu román. Jiné žánry než fantasy nikdy ani nebyly na pořadu dne. Často jsem tvrdila, že když v té naší realitě musím žít, nechci o ní ještě číst nebo psát. Sofistikovaněji by se dalo říct, že je pro mě fantasy žánrem, který mi dopřává neskutečnou tvůrčí svobodu (strašně špatně se držím zajetých mantinelů a popisovat události ve známých kulisách by mě nebavilo). A asi v tom hraje roli i fakt, že první beletrie pro dospělé, kterou jsem dostala do ruky (když mi bylo deset), byla v právě z tohohle ranku – již zmiňovaný Dračí princ.

archiv Zuzana Hartmanaová - křest kosti

Začala jste povídkami a v roce 2016 jste napsala povídku Požírač blesků, která získala druhé místo v literární soutěži Vidoucí a stala se jednou z hlavních dějových linek prvního dílu série Krysy Apokalypsy: Před bouří (2020). V roce 2017 vám vyšel první dobrodružný povídkový fantasy román Noční labuť. Jaké to bylo, držet v rukou své první literární dílko?

Bylo to neskutečné. Člověk po něčem dlouho touží a najednou se to stane skutečností… Vzpomínám, jak jsem jela domů vlakem, vezla si s sebou autorské výtisky a měla jsem sto chutí všem ve vlaku vykládat, že to, co celou dobu ohmatávám a očmuchávám, je moje kniha. (Moje kniha! Chápete?!) Ten pocit euforie, když autor drží svou knihu, je nepopsatelný. A i když to u dalších literárních dítek nebylo tak silné, pořád je to zážitek, který rozhodně nezevšední.

Přišly další knihy – druhý díl Noční labutě, nazvaný Perutě noci (2019), třídílná série Krysy Apokalypsy (Před bouří, Oko bouře, Bouřný úsvit) a letos první díl stejnojmenné série Kosti pod mechem. V jednom rozhovoru jste řekla, že máte rozepsaný druhý, závěrečný díl Kostí, který by měl vyjít v roce 2025. Už přemýšlíte, o čem bude váš další fantasy příběh?

Já mám vždycky rozepsaných víc věcí najednou, takže o tom, co bude dál, mám jasno. Spolu s druhým dílem Kostí pracuji také na dobrodružno-romantické urban fantasy a pak bych si chtěla vyzkoušet něco pohodového a milého. V hlavě toho mám ale spoustu, a když mě lidé budou chtít číst, můžeme se spolu na stránkách knih potkávat minimálně další dekádu.

archiv Zuzana Hartmanová

V jednom rozhovoru jste přiznala, že vás baví vymýšlení fiktivních světů a ve vašich knihách se to hemží kouzly a nadpřirozenými stvořeními. Jak říkáte je to taková směs detektivky, romantiky a thrilleru. A co ráda čtete vy? Je pro vás kniha stále nejlepším přítelem člověka? Jaká kniha vás v poslední době zaujala?

Na knihy stále nedám dopustit. Čtu primárně fantastiku (hlavně tedy fantasy a sci-fi, na horory mě neužije), ale historické romány nebo sem tam detektivka mi rozhodně nevadí. Když na to přijde, nepohrdnu ani čistě romantickými knihami. V poslední době jsem začala číst i biografie, které mě doteď vesměs míjely. Nedávno mě hodně oslovilo finále Dětí času od Adriana Tchaikovského – Děti vzpomínek. Pak taky sci-fi od české spisovatelky Marie Domské – Nejasné hranice, nebo autobiografie Kláry Svobodové – Kojící Spock.

Zuzana Hartmanová

Co vás baví na psaní? Je to ta možnost prožívat se svými hrdiny to, co v životě možné není a unášet se do jiných světů?

Užívám si samotný proces psaní – chvíle, kdy příběhu vdechnu život, kdy vytvořím z ničeho… něco. Líbí se mi také představa toho, jak se čtenáři pak do příběhu ponoří a díky němu se dostanou do jiných světů, že v nich kniha vyvolá nějaké emoce – to je dost často tím, co mě žene vpřed.

Sama jste maminkou dvou malých děti. Neláká vás napsat něco pro malé čtenáře?

Po pravdě neláká – napsat dobrou dětskou knihu je velice těžké a myslím, že taky hodně zodpovědné. Na to se necítím.

Jak ráda trávíte chvíle volna?

Četbou a na výletech s rodinou. Ačkoliv v poslední době dokážu docenit i chvilku ničím nerušeného ticha.

Foto: archiv Zuzany Hartmanové


 

Přihlášení



Tomáš Šebek při vědomí, orientovaný, komunikace jasná a srozumitelná. Autentický, naléhavý a hluboce lidský Objektivní nález

Tomáš Šebek je mezi českými čtenáři znám především jako autor reportážních knih z humanitárních misí. V nové knize Objektivní nález: Moje nejtěžší mise však nepředstavuje dramatické příběhy ze vzdálených koutů světa, ale obrací pohled do svého nitra. Vytahuje na světlo nejhlubší zákoutí svého dětství stráveného v nefunkční rodině, osobní selhání, partnerské krize i touhu porozumět sám sobě.

Tajemství lady Antonie. Zakázaná vášeň na dvoře Tudorovců

Edice Klokan nakladatelství Alpress nabízí román pro ženy z historického prostředí Anglie 16. století, kdy vládli Tudorovci. Autorkou je Rebecca Michele, které se povedlo sepsat romantický příběh se zajímavou zápletkou. Tajemství lady Antonie, jak se kniha jmenuje, bude však brzy odhaleno. Knížka je primárně spíše červenou knihovnou než historickým románem, ale to nic nemění na tom, že je napínavá, čtivá a romantická, což potěší každou ženu.

Banner

Videorecenze knih

Hledat

Rozhovor

Osmy: Podepsal. Za nás za všechny. Režisér Jiří Strach: Co jsem chtěl, to jsem také natočil

osmy 200Příběh jednoho dne ze života Richarda, až nudně obyčejného socialistického úředníka, kterému se sesype na hlavu hromada katastrof, která z něj nechtěně udělá hrdinu. Děsivé trhání osmiček, prozrazená vdavekchtivá milenka, vyhazov z práce, vytopený byt,...

Když odejde od rodiny muž, vzbudí to rozruch a snad trochu pohoršení. Ale co se stane, když se rodinu rozhodne opustit žena?

Krajčířka Eva (Anežka Šťastná) miluje Mánka (Mark Kristián Hochman), avšak navzdory lásce nemohou být tito dva spolu kvůli jejich nerovnému původu. Proto se Eva z trucu rozhodne, že se provdá za kožešníka Samka (Jakub Tvrdík). Jen ať všichni vidí, že ona se nikoho doprošovat nebude!

Čtěte také...

Martin Lihač: K21 je pro mě nástrojem, kterým bych rád zúročil své zkušenosti a využil je pro dobrou věc

Lihac perexV redakci internetového magazínu Kultura21, který si klade za cíl přinášet co největší objem kvalitních informací z kulturní sféry, se za dobu jeho trvání vystřídalo již mnoho redaktorů. Ti skalní zůstávají věrni kme...


Divadlo

Touha po ženichovi jako nejlepší cesta do pekel

hratky s certemNedílnou součástí Mikulášovy družiny jsou čerti. Proto není divu, že pár dní před tím, než řinčení pekelných řetězů rozezvučí ulice, uvedlo Městské divadlo Zlín pohádku z pera Jana Drdy Hrátky s čertem

Film

Hotel – když nedokážete žít sami se sebou

hotel uvodkaŠtěstí, to je krásná věc, ale ani snaha a pečlivé plánování ho v životě nezajistí. O tom, se přesvědčí i hlavní hrdinka švédsko-dánského dramatu Hotel. Skandinávský dům ve spolupráci s Komorním kinem Evald v rámci cyklu Severské filmové čtvrtky ...