Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Sympatický usměvavý muž, lékař, spisovatel, specialista pohotovostní a záchranné služby a instruktor v tomto oboru, člověk, který miluje hudbu a výtvarné umění - to vše v jedné osobě je Zdeněk Hanka, česky píšící autor žijící od roku 1999 v Kanadě, tvůrce knih, mezi jinými Lék pod kůží, Vila v Rokli, Partitura pro srdce, Platina, Kavárna, Hedvábný řetěz nebo Severně od šedesáté páté.

Příběhy jeho knih vycházejí z obyčejného života a dotýkají se problémů společnosti, které kolem nás v různých odstínech denně vyvěrají a k nimž by žádný člověk neměl zůstat lhostejný. Protože jsou nabity pozitivními myšlenkami,  promlouvají ke čtenáři vlídně a laskavě, svým námětem a otevřeným koncem však zároveň palčivě provokují k hlubokému zamyšlení a touze po změně.
V těchto dnech Zdeňku Hankovi vychází nová knížka. Poprosila jsem jej proto, aby si udělal čas a odpověděl na několik otázek.
V těchto dnech Vám vychází v nakladatelství Alpress nová kniha Dopis do ticha, psychologický román o složitosti lidských vztahů.

Je těžké prosadit v České republice rukopis, když žijete a tvoříte v Kanadě?
Pokud jde o Alpress, míček je v důlku, trefa.Na Vaši otázku ale odpovím obecněji. Vzdálenost hraje velkou roli. Přestože hledím přes oceán, určitou představu o knižním trhu v České republice mám. Na první pohled je z čeho vybírat. Vždyť v té malé zemi je přes dva a půl tisíce aktivních nakladatelství. A sem nejsou zahrnuta ta nakladatelství, která mají pouze zápis v obchodním rejstříku, kdoví proč. Ročně vyjde okolo sedmnácti tisíc titulů, ten počet kolísá. Znamená to jednak, že Češi rádi čtou a že kniha jako kulturní statek s příchodem nových technologií nezaniká. Při hlubším pohledu ale na obou stranách knižního pultu objevíme něco víc. Při sondování trhu a hledání nakladatele jsem například dostal odpověď – „...pane, my tady knížky přehazujeme vidlema.“ Pak se ptám, zda si takový nakladatel zvolil svou podnikatelskou aktivitu přiléhavě ke své letoře.
Jsem přesvědčen, že kniha není pouhým předmětem směny, zbožím určeným ke spotřebě a semletí. Literatura se totiž tradičně podílí i na etickém formování člověka a nakladatelství tedy musí cítit i jistou odpovědnost. Tady ve smyslu svých příběhů ponechám svou úvahu otevřenou.

Přestože v Kanadě žijete již sedmnáct let, Vaše čeština je brilantní a umělecký styl velmi vytříbený, Vaše popisné pasáže živě podněcují představivost. Používáte velmi netradiční a neotřelé slovní obraty. Seznámíte nás alespoň částečně s Vaším tvůrčím prostředím, v němž se Vaše příběhy rodí, nebo je necháte v tajnosti?
Jazyk, to je celý orchestr a představuje úžasný potenciál. Ponechat hudební nástroje němé, odložené na židlích, na to snad ani nemáme právo. Ta dlouhá odluka od přirozeného užívání jazyka ale znátje. Někdy v mluvnici klopýtnu, ale svůj jazyk zapomenout nechci.
Ptáte-li se, jak příběh vzniká, odpovím. Ale pak to ponecháme v tajnosti, ano? Například útlá knížka Vila v Rokli. Na počátku je pravdivé jádro, které je inspiračním semínkem. To nějakou dobu hledá oporu pro svůj růst. Každý příběh rozhodně musí mít vztah k životu člověka a musí něco sdělovat, musí k něčemu vést, má-li mít smysl. Je-li inspirace semínkem a já je nechám vyklíčit, pak je třeba se o rostlinu postarat a kultivovat ji. To je forma příběhu. Zásadní ovšem je vlastní poselství, či vzkaz, tedy důvod, proč příběh má být sdělen. Pokud tomu tak není, jde o prosté vychrlení slov. Na takto připravenou mapu pak nechám postavy rozběhnout do děje a jen sleduji a zapisuji jejich přirozené počínání. Tyto postavy pak vedou svůj příběh k závěru, který narozdíl od nich znám od samého počátku.

Citlivostí námětu se Dopis do ticha vymyká Vašim dosud vydaným románům. V Kavárně jste se věnoval problému nečitelnosti lidské povahy, v Hedvábném řetězu jste naznačil téma šikany a těžkosti začlenit se do majoritní části společnosti, v Partituře pro srdcepodáváte obraz nebezpečí  cíleného pronásledování, závisti a následně vyobrazujete tíhu nové cesty za životním cílem.V Severně od šedesáté páté nabízíte čtenáři myšlenku, jak peníze dokážou rozvrátit přátelství. V povídkách Léku pod kůží můžeme sledovat osudy jednotlivých lékařů v konfrontaci s pohledem společnosti. Ve Vile v Rokli upozorňujete na skryté stránky lidské duše jako je strach, egoismus a schopnost manipulace jinými lidmi. Dopis do ticha je jiný, vykresluje dramatický vztah mladé zdravotní sestry a ženatého lékaře, dotýká se tématu nevěry, důsledků z ní plynoucích a dopad na život mladé ženy. V čem spatřujete důležitost tohoto námětu?
Žijeme naše životy, a aniž si to uvědomujeme, trvale usilujeme o naplnění nadějí. Každý dostaneme nějaký vějířek karet a s nimi hrajeme, jak umíme. Všichni chováme v sobě nějaká přání, často nevyslovená, která si na té krátké poutichceme vyplnit. Cestou ke štěstí je ten mezilidský magnet v nás. Jeden druhého potřebujeme. Ve vztahové kolizi, která je osou příběhu, každý čtenář či čtenářka tak či onak naleznou svou roli. Román Dopis do ticha chce nabídnout ruku těm, kterým příběh zazní známým tónem a současně ukázat, kam je ta směrovka může vést. Vypovídá o přirozených lidských hnutích.

Děj Dopisu do ticha se odehrává na pozadí  lékařského prostředí, které je Vám velmi blízké. Čtenáře jistě napadne ptát se, zda má román reálnou předlohu.
Film, román, obraz, divadelní kus, poezie, socha, hudební tvar, cokoli, co je nějakou emocionální komunikací mezi lidmi,musí být zakotveno v opravdových životních polohách. Teprve pak takový symbolický hovor má smysl, protože na obou stranách je porozumění a přikývnutí.
Román jste napsal před několika lety, ale knižně vydaný byl až nyní. Cítíte rozdíl mezi vnímáním tohoto problému tehdy a dnes?
Ano, to je pravda. Půdorys celého příběhu jsem si načrtl už před lety. Tehdy možná nebyl dost zralý. Někdy je dobře, když se popsané stránky zapečetí na nějakou dobu, i třeba na několik let. Nový pohled může přinést jiné vnímání, třebaže fabule sama zůstává. Možná pak autor i svým postavám porozumí lépe.

Přirovnal jste inspiraci ke semínku, z něhož vzejde příběh. Klíčí ve Vaší autorské dílně nová rostlinka?
Připouštím, že nějaký výhonek se klube. Současně však musím odhalit jistou magii v této zahradnické práci. Výhonek je citlivý na průvan, když se u něj otevře okno. Ponechejme proto zatím okno u něj zavřené.

Co byste chtěl vzkázat svým čtenářům?
Jsou to ti lidé, s nimiž si povídám. Mám je rád a jsem vděčný za jejich zájem. Co bych svým čtenářům vzkázal? I na tomto místě bych snad mohl pronést něco ve stylu svých pootevřených konců.
Upřímně Vám děkuji a ...

Já děkuji za Váš čas a za rozhovor. Přeji Vám mnoho dalších inspirativních impulsů a Dopisu do ticha přeji, aby našel své adresáty v lidech, kteří jeho obsah přijmou jako obohacení své duše a nezůstanou po jeho přečtení tiší.