Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Baletní studio Regina se nachází v Ústí nad Labem a jeho renomé stoupá díky paní ředitelce Regině Holubové Blažkové a velkému množství talentovaných tanečnic a tanečníků. Jednou z nich je Kateřina Voldánová, která po rolích v mnoha pohádkách září ve španělském díle Dcery Bernardy Alby. Jaká je to role a co vše je důležité při baletu?

Katko, vítám tě u našeho rozhovoru a na úvod tě poprosím, zda bys nám mohla popsat, jak ses dostala k baletu a do samotného Baletního studia Regina?

Ráda bych Vám na úvod poděkovala za Váš zájem o rozhovor. Mám z takového zájmu o Baletní studio velkou radost. Bylo mi necelých pět let, když mne na baletní sál k náboru přivedla maminka. Toho času to byla baletní přípravka ústeckého divadla. Posléze se paní Blažková rozhodla k vytvoření vlastního baletního studia. A já šla samozřejmě s ní.
 
Jaké jsou přednosti tohoto baletního studia? Dá se říct, s čím jsi nejvíce spokojená?

Myslím, že přednost tkví v individuálním přístupu a neuvěřitelné energii naší paní ředitelky. Když se střídám v šatně s dětmi, kterým trénink právě skončil, vždy slyším, jak každému z rodičů říká, jak kdo pracoval a co je třeba zlepšit. Také si na nás vždy udělá čas a probere s námi věci, co nás trápí. Nikdy nebyl problém si domluvit třeba zkoušku mimo rozvrh, respektuje naše potřeby. Jsem tam od malička a beru paní Blažkovou jako mojí rodinu.

Máš za sebou mnoho rolí v různých pohádkových inscenacích (Popelka, Malý princ, Sněhová královna), která tě nejvíce bavila? Máš ráda pohádky?

Pohádky mám opravdu ráda. Tou nejoblíbenější pro mě byla Popelka. Byl to opravdu velký balet se vším všudy. Zakomponování celého souboru, krásné kostýmy, vtipné pojetí potrhlých sester, úchvatná Jana Brožovská v hlavní roli s hostem Petrem Popovským (toho času tanečníkem ústeckého divadla). Mou rolí byla víla, zároveň pak jedna z tanečnic Španělského tance a Dvorní společnosti.

Nejen v těchto pohádkových představeních vystupuje i spousta žáků baletní školy. Na pódiu tak musí být v jednom okamžiku hodně lidí, ale i na zkouškách je určitě pořádně živo. Můžeš popsat, jak probíhá taková práce?

My se v podstatě sejdeme všichni až na generálce daného představení. Každá skupina na zkouškách pracuje na tom, co jim přísluší. Pokud je tam nějaké prolínání, jsme připraveni to flexibilně řešit a sejít se na individuální zkoušky.

Pojďme si povídat o inscenaci Dcery Bernardy Alby, ve které exceluješ v roli Adély. Můžeš nám o tomto baletu nejprve sama něco povědět?

Balet je o španělské rodině. Tu ovládá přísná a despotická matka. Děj začíná pohřbem otce, takže matce zůstane „na krku“ pět dcer. Podle starých španělských tradic musí nejdříve provdat tu nejstarší, Angustias. Příchod Pepeho Římana vzbudí vášně u všech sester a zároveň touhu po svobodě. Nejmladší Adéla má nejvíce odhodlání, ale skončí tragicky.

Jedná se o balet na motivy významného španělského díla od Federica García Lorcy Dům Bernardy Alby. Je pro českého diváka toto dílo lehce uchopitelné? Četla jsi ho?

Popravdě nevím, co je v dnešní době pro diváka uchopitelné, když sotva přijdou na klasické balety. Ale rozhodně si myslím, že je to dobrá změna. Dílo jsem nečetla, ale viděla jsem ho v divadelní inscenaci. Při přípravách na Adélu, jsem pak brouzdala po internetu a „lovila“ co nejvíce o tomto představení.

V jedné recenzi se o tobě píše: „Tak přesvědčivý výkon tanečnice představující zoufalou a pološílenou dívku, jsem v životě neviděla. Musím se přiznat, že mě to dojalo až k slzám a nebyla jsem mezi diváky jediná.“ To pro tebe musí být velkou pochvalou. Jak se ti s takovou rolí pracovalo? Od pohádkových her to musela být velká změna.

Ano, taková pochvala mě samozřejmě dojala. Mám z toho velkou radost, že se představení tolik líbilo. Nasadili jsme si laťku pěkně vysoko. Samozřejmě, že s pohádkami to nelze srovnat. Zahrát lišku nebo loupežníka je něco jiného, než jak je výše psáno pološílenou dívku.

Tato role je pro tebe prý srdeční záležitost, proč tomu tak je? Chtěla by sis zahrát v dalších dramatech?

To je pravda. Je to pro mě velká výzva po všech těch pohádkách. Navíc jsem už jednou toho představení nacvičovala. Konkrétně Adélu. Bylo mi patnáct let a tak není divu, že jsem v té době byla alternací starší kolegyně. Od té doby se odehraje v životě člověka spousta událostí. Pozitivních i negativních. Z toho je potřeba při takovémto baletu čerpat. Dala jsem do toho hodně ze sebe. V hlavě jsem si promítala situace a ty pak zprostředkovávala ve výrazu tváře a celkového projevu. Líbí se mi hrát drama, ráda bych si v dalším zahrála.

A jak se ti spolupracovalo s tanečním partnerem Jakubem Hlaváčkem? Byl nějak znát váš věkový rozdíl?

Jakubovi je sice patnáct, ale je to tanečník každým coulem. Hodně během zkoušení zmužněl. Jak psychicky tak fyzicky. A ač je mladší, na jevišti mi byl oporou. V nestřeženém okamžiku mi na jevišti při premiéře stihl říci několik povzbuzujících slov. Krásně se mi s ním tančí, můžu se na něj spolehnout. Vždy říká, že kdybych náhodou ze zvedačky padala, lehl by si pode mne, aby se mi nic nestalo. Prostě gentleman.

Jak bys nalákala naše čtenáře, aby se na tento balet zašli podívat? Možnost budou mít 29. 11. 2014 v Severočeském divadle v Ústí nad Labem nebo 24. 1. 2015 v Městském divadle Děčín.

Tak jak už bylo výše zmíněno, vyšly na naší děčínskou premiéru krásné recenze. Ráda bych čtenáře pozvala na obě plánovaná představení. Přijďte se podívat na tvorbu soukromého studia, které se dle recenzí nemusí stydět před profesionály. Tančíme srdcem a pro radost ve volném čase a je to na nás doufám vidět.

Když jsou reprízy v tak velkém časovém horizontu od sebe, mění se za tu dobu ještě nějak? Jak probíhá pauza mezi reprízami? Stále se zkouší nebo se hra nějakou dobu nechává takzvaně uzrát?

Nic se po premiéře na představení nemění, tedy kromě obsazení. To si rozhoduje paní ředitelka před další reprízou. Pauzu vyplňujeme klasickými tréninky a samozřejmě i opakováním. Ale protože je paní Blažková tak energická a nezahálí, už připravuje další představení. S jeho zkoušením jsme také již začali. Pak jsou dány dny, kdy se zkouší to či ono.

Ještě by mě zajímaly věci o baletu obecně. Co Tě na něm fascinuje a co ti dává?

Jsme přátelský kolektiv, na každou zkoušku se těším, a pokud nemám hlídání pro mého skoro pětiletého synka, jsem smutná, že si nemohu jít zatančit. Je to takový náš svět disciplíny, bez které se balet neobejde, a krásných pohybů. Když jsem na sále, na nic jiného než na tanec nemyslím. Je to pro mě zároveň druh relaxace. Jsem ráda, že mohu rozvíjet taneční schopnosti právě pod vedením paní Blažkové.

Jak je to u baletu s koncentrací a soustředěním? Musí být velké nebo jsou jednotlivé kroky už zautomatizované? A co je na baletu vlastně nejtěžší?

Taneční kroky jsou díky zkoušení zautomatizované. Nejtěžší na všem je, aby pohyb vypadal ladně a lehce.

Určitě musíš mít skvělou fyzickou kondici. Co pro to děláš? A jak často vlastně trénuješ?

Snažím se dodržovat životosprávu a jíst zdravě. Někdy se mi podaří být na sále čtyřikrát týdně, někdy jen dvakrát.

Jak moc je důležité psychické rozpoložení? Jde tančit nebo vystupovat i se špatnou náladou?

Nikdy nemám špatnou náladu před vystoupením. Jsem hodně nervózní. Na tom musím zapracovat.

Zažila jsi během své kariéry i okamžiky, kdy jsi chtěla s baletem skončit? Pokud ano, kdy a proč? A co bylo impulsem k pokračování?

Měla jsem takové okamžiky na střední škole, ale vždy mě rodiče dokázali motivovat a nebo mě dovezli přímo před sál kde nebylo úniku. Pak jsem měla pauzu dva roky po porodu. Vrátila jsem se, protože bez tance by můj život nebyl naplněný. Mám ráda ten mumraj okolo představení, holky a kluky ze souboru, každý trénink s propoceným trikotem. Takové místo v srdci by mi jen těžko něco zaplnilo.

Na závěr se zeptám, co bys doporučila rodičům, kteří by chtěli mít doma baletku nebo těm, kteří o takové kariéře uvažují?

Co se týká našeho studia, máme každé září nábor, tak ať neváhají a přijdou. A jinak si myslím, že podporovat kulturní myšlení a tvoření našich dětí v této době je více než důležité. A jako bonus správné držení těla, štíhlé tělo, podpoření disciplíny a pro malé princezny trikůtky se sukýnkami, piškoty a drdoly.

Děkuji za rozhovor!

Srdečně děkuji za pozvání k rozhovoru a na čtenáře se těším při některém z našich představení.