Beseda u Bigbítu: Kdysi tu začínala Vypsaná fixa

Beseda u Bigbítu: Kdysi tu začínala Vypsaná fixa

Tisk

beseda u bigbitu sevcikTomáš Ševčík, muž který stojí za současnou organizací hudebního festivalu Beseda u Bigbítu. Festival, který organizuje parta dobrovolníků ve svém volném čase bez nároku na mzdu, slaví 20. výročí a zaměřuje se na návštěvníky ze studentských měst.

 


K21: Ahoj Tome, pro začátek řekni čtenářům, jak dlouho jsi ředitelem festivalu?

T: Ahoj, s Besedou u Bigbítu jsem spojen tři roky. První rok jsem pomáhal s organizací a zbylé dva dělám ředitele festivalu.

K21: Tento rok festival slaví dvacáté výročí. Mohl bys nám říct něco o minulosti festivalu?

T: Zakladatelem festivalu je Staňa Valášek, který vytvořil přehlídku lokálních kapel, které chtěly hrát bigbít, ale zároveň byly jiné než klasické zdejší zábavové kapely. Staňa to tuším dělal pět let a po něm to převzal Zdeněk Neusar. Který to dělal asi patnáct let a dá se říct, že to dostal do podoby tak, jak to vypadá teď. Ze začátku bylo pouze jedno podium a tuším, že to nebyla ani dvoudenní akce, ale pouze jednodenní. Později se to dostalo do stavu, kdy Zdeněk začal zvát i kapely, které nebyly lokální, za účelem kulturní osvěty v regionu. Což bylo asi tak deset let po založení festivalu. Za posledních pět šest let festival začal nabírat tyto obrátky, kdy se začaly zvát větší kapely, jako například finské Waltari.

K21: Prý zde dost kapel začalo svou kariéru. Kdo za tím stojí?

T: Zdeněk měl výborný čich na začínající skupiny a několikrát se mu podařilo odhalit kapelu, která tady začínala a později to dotáhla dál. Jako například Vypsaná fixa. Chtěl ukázat lidem, že se hraje i jiná hudba, což se líbilo. Ale pořád to byl festival spíše punkáčského vedení a organizace. Nejdřív se jelo bez plotů, které se potom přidaly, což hodně lidí špatně neslo.

K21: A co byl první impulz nové Besedy?

T: Asi to, jak přišla do týmu Katka Janotová, která se znala se Zdeňkem a začala mu pomáhat s dramaturgií. A protože byla moje dobrá kamarádka a já jsem předtím dělal Trnkobraní jako stage manager, tak mě přizvala do týmu. Věděla, že jsem schopný to organizačně zvládnout a zeptala se mě, jestli bych jí s tím nepomohl. Já jsem řekl, že ano, a navíc tento ročník odešel významný člen týmu, který se staral o technickou stránku festivalu, a Zdeněk to už nebyl schopný organizačně sám zvládnout. Jednak taky proto, že to dělal na dálku z Prahy, což se zase nelíbilo některým místním lidem. V tu dobu jsem přišel na scénu já a byl jsem tak trochu hozen do vody, protože jsem to musel tady s partou lidí, které jsem ani neznal, dát dohromady. I když byly problémy s počasím, ale nějak se to rozjelo.

K21: To jak byla ta obrovská bouřka před začátkem festivalu?

T: Ano, všechno bylo mokré a začalo se spekulovat nad tím, že to vůbec dělat nebudeme, že to bude třeba jen jeden den, ale naštěstí se nám podařilo festival rozjet a klaplo to. A ten rok Zdeněk zjistil, že je na pokraji svých sil, a také z rodinných důvodů mi nabídl, zda bych jeho roli převzal. A loni jsem byl poprvé ředitelem festivalu.

K21: Pořadatelem festivalu je sdružení Žebřiňák, které je neziskovou organizací. Jak to funguje s lidmi, kteří na festivalu pracují?

T: To je trošku těžší otázka. V minulosti a vlastně i v současné době je tým rozdělen na dva světy, které se prolínají. Polovina těchto lidí jsou ti, kdo zde pracovali dříve, za dob, kdy to vedl Zdeněk. Většinou jde o lidi z regionu, kteří to dělali zadarmo, protože sem přišli pomoct s přípravami, pobavit se a zapařit a do toho točili pivo nebo jinak pomáhali. S námi přišla nová skupina lidí a přátel ze Zlína a Veselí, která se dává s první skupinou dohromady a funguje to. My jsme to dostali trošku do jiného směru, kdy jsme udělali jednotlivé týmy, zodpovědné za dané úseky, a chceme to trošičku profesionalizovat. Chceme, aby to klapalo a nebyly problémy s organizací, což dřív tak úplně nebylo, a v závěru nás to nestojí tolik nervů.

K21: A jak to ti lidé berou?

T: Někteří to neberou, říkají, že to už není původní beseda, že to dělají lidé odjinud, že se jim to tolik nelíbí nebo že dokonce sklouzáváme ke komerci. Přitom to není pravda, celý festival je stále bez sponzorů, financujeme to prostřednictvím grantů, ze vstupného, z prodaného piva a tvrdého alkoholu a pronájmu stánkařů. Nová parta dobrovolníků dělá spíš podia a backstage a původní parta nám pomáhá s technickou organizací festivalu, stavbou a bouráním.

K21: Kolik těchto dobrovolníků tu máte?

T: Máme tady asi 70 – 80 těchto lidí, kteří nám pomáhají. Tito lidé od nás dostanou tričko festivalu, najíst a napít. A navíc si mohou vzít někoho s sebou. Zatím to funguje a máme zájemců pořád víc.

K21: Existuje nějaká výhoda pro místní obyvatelstvo?

T: Ano, místní občané po předložení občanského průkazu mají vstup na festival za sto korun.

beseda u bigbitu

K21: Jak dlouho trvá příprava festivalu? Spousta lidí vidí organizaci jen tyto dva dny, kdy festival probíhá, ale mnoho lidí si nedokáže představit, kolik času to zabere, zvlášť když všichni mají svá zaměstnání a dělají to ve svém volném čase. Kolik to stojí energie?

T: Děláme to celý rok. Teď skončí festival, máme měsíc volno a v září se zase sejdeme, když něco vyděláme, tak si za to zapaříme a pak musíme udělat valnou hromadu, protože jsme sdružení. Tam je asi dvanáct členů a rozhodneme se, jestli do toho půjdeme znovu. Vždycky řekneme, že ne, že to už dál nejde, ale nakonec se to pokaždé rozjede a někdy před Vánocemi začneme opravdu makat. Začíná se s dramaturgií, bookují se kapely, řeší se rozpočet, což je nejdůležitější. Každý rok si říkáme, že to musíme dostat níž, a nakonec máme letos nejdražší kapely v historii. Potom se řeší grafika, což zase dělají dobrovolníci a platí se pouze tisk. Stejně tak jako rádiové spoty, PR, technické zajištění a podobně.

K21: Jaká je vaše cílová skupina, když hodně energie věnujete kontaktu s veřejností?


T: Naší cílovou skupinou jsou všichni lidé, které zajímá pestrá hudba. Samozřejmě, že se víc zaměřujeme kromě regionu na studentská města, jako například Brno nebo Uherské hradiště, Zlín. A není to jen o kontaktu s veřejností, ale i o technickém zázemí, kde děláme maximum pro to, aby vše fungovalo. Sami léta navštěvujeme festivaly a líbí se nám tam, kde je to organizačně zvládnuto na vysoké úrovni. Vzorem pro nás vždy byla Slovenská Pohoda.

K21: Chtěl jsem se zeptat na projekt VISEGRAD. Jak to funguje?

T: Z Visegradu získáváme grant, což je jen jeden z více oslovených. Dále dostáváme dotace od nadace Život umělce, která sponzoruje Apollonovu návštěvu. S projektem Visegrad je to tak, že nám peníze dávají každý rok od roku 2009. Loni nám dali historicky největší sumu. Letos jsme dostali o něco míň. Nevíme, čím to je, jestli se jim repertoár nelíbil nebo z jiných důvodů, protože nám neposkytují zpětnou vazbu. Pokud chceš být součástí tohoto projektu, tak musíš mít kapely z Československa, Polska, Maďarska. S Polskem je to občas složitější. Je to velká země a náklady na dopravu kapel jsou občas hodně vysoké. Nechceme od tohoto projektu odstoupit, ale nikdy není jisté, zda ty peníze dostaneme, takže nechceme být závislí na něčem, co není jisté. Pořád je to podstatná část rozpočtu, a kdybychom ty finance nedostali, tak budeme muset zmenšit počet kapel.

K21: Takže se snažíte stát se nezávislými?

T: Ano, ale pokud bychom nezískali tyto peníze z Visegradu, tak je budeme muset získat někde jinde a to v tuto chvíli nevíme kde. Buďto bychom museli vybírat větší vstupné nebo bychom do toho museli zakomponovat sponzory. A tím pádem by byl festival zase někde jinde.

K21: Měli jste to letos těžké ohledně repertoáru? Četl jsem na fóru, že spousta lidí na festival letos nejede kvůli tomu, že je nic neoslovilo. Jak to jako lidé, kteří to dělají zadarmo pro ostatní, nesete?

T: Vždycky nás moc mrzí, když někdo tyhle reakce vysílá. A v tu chvíli to řešíme s dramaturgyní Katkou a máme chuť to zabalit. Nemůžeme uvěřit, že to ti lidé myslí vážně, protože to děláme pro ně.  Myslím si, že se tu střetávají dva tábory. Takový ten starý bigbítově punkáčský svět, který ztrácí svou Besedu u Bigbítu, a druhý, co se mu líbí nový směr, jaký jsme nastavili, a objevování nového. Vlastně trošku experimentujeme tím, že ty původní, lokální kapely dáváme do kontrastu s novými projekty napříč žánry. Loni jsme udělali soutěž Beseda hledá talent a chtěli jsme, aby se místní kapely ukázaly a dostaly šanci hrát na Besedě. Přihlásilo se jich asi čtyřicet a asi čtyři si zahrály na Besedě. Bohužel jsme měli pocit, že zajímavé nové kapely vznikají sporadicky a pokud bychom je chtěli zařazovat do programu, budeme se pořád opakovat. Ale pořád je to kraj talentovaných kapel, jako třeba Shadow Area. Výborná, přesahující daleko horizont regionu, tak jako kdysi Sad Harmony .

K21: A jak to vidíte do budoucna?

T: Vzhledem k tomu, že lidi zase přišli a přišlo dost nových lidí, tak to znamená, že oslovujeme jinou cílovou skupinu. A máme zpětnou vazbu, že se to lidem líbí. Takže proč nepokračovat v tomto nastoleném režimu? Budeme stále hledat kapely, které hrají kvalitní muziku a zároveň to nejsou velká jména, jako například Three Trappet Tigers. Ty jsem viděl náhodou na Pohodě a všichni šli ten večer na Portishead na hlavním podiu, kteří mě tolik nezaujali, tak jsem šel na Tigry a zůstal jsem s pusou otevřenou a říkal si, tohle bych si přál v Tasově. Nicméně tam byly obavy, že je to kapela z Anglie, což je pro nás přeci jen z ruky a že budou stát moc peněz… Nakonec je Katka oslovila a oni se ozvali, že klidně přijedou. Do Tasova. To samé s Hidden Orchestra nebo DJ Food s Ninja Tune. Což je pro mě nezapomenutelné, že DJ Food chodil tady mezi lidma, v Tasově po poli. Takže další věcí je to, že si chceme plnit sny a sdílet je s lidmi, kteří navštěvují náš festival.

K21: Slyšel jsem, že při příležitosti dvacátého výročí se za čtrnáct dní koná tady v Tasově uzavřená společnost, takový festival, kde zahrají kapely, které byly na prvním ročníku festivalu. Co je na tom pravdy?

T: Pravda to je a trošku se kolem toho vedly debaty. Já udržuji maximální respekt vůči Staňovi Valáškovi, který Besedu založil. Sice se známe velice málo, ale domluvili jsme se, že nejde o žádnou konkureční akci. Strhl se trošku humbuk ohledně názvu Stará dobrá beseda. Což naznačovalo, jako kdyby ta nová byla snad špatná, ale to jsme si nakonec vysvětlili. Staňa nemá zájem pokračovat nebo nám snad konkurovat. Berou to jako jednorázovou akci. Naopak se mi líbí, že se původní kapely sejdou, dokonce i ty, které už spolu nějakou dobu nehrají. Myslím si, že to bude super akce, taková ta ryzí, jako bývaly dřív.


 

Přihlášení



Aneta Žabková: Největší radost mi uděláte kusem klacku z lesa

Vystudovala FAMU (katedra animované tvorby), vytvořila čtyři animované filmy, které získaly řadu ocenění, je úspěšnou ilustrátorkou mnoha dětských knih a přispívá do několika časopisů jako jsou Puntík či Tečka, spolupracovala i s Mateřídouškou a Sluníčkem. Řeč je o Anetě Žabkové.

Po Vodníkovi přichází neméně skvělá Dceřina kletba

Česká spisovatelka Tereza Bartošová zaujala tuzemskou čtenářskou obec předchozím titulem Vodník. Jednalo se o případ, který smrdí bahnem. Nyní přichází Dceřina kletba lákající na obálce na to, že si starý zločin žádá nové oběti.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

PETR HORKÝ: V ŠEDESÁTI BYCH CHTĚL VYPADAT JAKO PAN ZIKMUND V PĚTADEVADESÁTI

HORKY PEREXPetr Horký, režisér a dokumentarista, cestovatel a publicista, toho zažil tolik, že jednou on sám bude „výborným materiálem“ pro filmaře. Zatím je to ale on sám, kdo připravil dokument o výjimečném M...

Výborné herecké kreace a silné téma nabízí nový český film Sucho

Sucho to je tísnivé vesnické drama. Na jedné straně velkostatkář a na straně druhé chudý "kolchozník", který nutí rodinu k soběstačnému životu, ale také klíčící láska revoltujících mladých lidí. Zatímco ona je dcerou chudého farmáře, on synem vlivného agrárníka, který sice dává práci půlce dědiny, nicméně půdu, vodu a krajinu devastuje chemií. To je obrazově vytříbený a emočně nabitý film režiséra Bohdana Slámy, který je i autorem scénáře.

Čtěte také...

Byla doba, kdy jsem se doslova nezastavila

archiv Kateřina NeumannováPPrvní úspěch slavila již jako žákovská mistryně ČR v kanoistice. Pak se dvakrát stala juniorskou mistryní světa v běhu na lyžích. Během své aktivní sportovní kariéry byla Kateřina Neumannová dvakrát m...


Literatura

Máte dostatečně naplněnou Zkušenostní banku?

vsechno co si nepamatuju 200I do Česka se dostal román ve Švédsku velmi oceňovaného autora Jonase H. Khemiriho, který si nebere servítky a velmi nahlas a otevřeně komentuje švédskou společnost. Především se zabývá vztahem většiny k přistě...

Divadlo

Etiketa je životní styl

dobre mravy 200Už v předminulé sezóně, v červnu roku 2016 mělo premiéru představení Dobré mravy, které se inspirovalo a vycházelo z nikoho jiného z etikety Ladislava Špačka, guru českého společenského chování. Co toto ztřeštěné představení přineslo?

Film

Herec Juraj Kukura měl nejen talent, ale i štěstí na příležitosti a režiséry

juraj kukura 200Jedním z nejpracovitějších a nejšarmantnějších slovenských herců, který netočil jen na Slovensku nebo v Česku, ale od poloviny 80. let minulého století prakticky po celém světě, je zcela určitě Juraj Kukura. V Česku ho zpočátku prosla...