Jaroslava Mačková: „Pocit bývá tím základním. Ovšem vedou k němu různé cesty.“

Jaroslava Mačková: „Pocit bývá tím základním. Ovšem vedou k němu různé cesty.“

Tisk

jarka mackova 200Jaroslava Mačková (* 1966) pochází z Černčic na Náchodsku, kde stále bydlí. Vystudovala speciální pedagogii v Hradci Králové. Básnické tvorbě se věnuje již od gymnaziálních studií v Jaroměři. Ale nejen to, psaní ji baví natolik, že dokonce publikovala reportáže v okresním tisku a snila o kariéře novinářky. Jejím prvním knižně vydaným literárním počinem byla sbírka poezie Vábení a touhy (2018). V knížce Taková Maková zkombinovala hned dvě umělecké disciplíny, jimž se intenzivně věnuje: báseň a fotografii.

Paní Mačková, jak se máte v těchto dnech? Je pro vás podzim inspirativním obdobím?

Podzim mám ráda hlavně pro jeho pestrou barevnost. Inspirativní je pro mne určitě. Vnímám v něm zklidnění, větší možnost návratu k vlastním myšlenkám a také možná i více prostoru pro zamyšlení nad svými pocity.

Nedávno vám vyšla básnická sbírka Taková Maková. Kdo by si ji podle vás měl přečíst?

Ano, sbírka vyšla v letošním květnu v nakladatelství TOFANA, a to díky laskavé spolupráci pana Jiřího Raichla, nakladatele. Věřím, že si své čtenáře najde. Řekla bych s pokorou, že asi více osloví zralejší část populace, zejména ženské čtenářky, ale své si v ní, dle mne, najdou i vnímaví muži.

Proč zrovna název Taková Maková? Co pro vás představuje motiv máku?

Název mé sbírky vychází spíše než z motivu máku, ten je druhotný, z mého příjmení. Je k tomu taková drobná historka. Zavinila to vlastně virtuální asistentka Apple iPhone, jednoho mého dobrého známého, která mi tak úžasně opakovaně komolila jméno, až to bylo roztomilé a já se toho chytila.

takova makova

A jak se liší Taková Maková od vaší sbírky Vábení a touhy?

Zásadně se liší technicky. Jiný vydavatel, jiný formát, jiné období vzniku. Sbírky dělí 4 roky, to bylo období, kdy moje tvorba nebyla tolik intenzívní. Je v ní také méně fotografií.

V tématech se prolínají různé motivy jako je víra, naděje, smutek, a hlavně touha a láska. Vychází každá báseň z nějakého reálného pocitu, nebo je většina „umělecká“?

Pocit bývá tím základním. Ovšem vedou k němu různé cesty. A co se týká motivů, je to hra, která mě moc baví. Skoro stejně jako hra se slovy a rýmy. Když se zabývám konečnou podobou básně, je to pro mne jedno úžasné, jak se dnes říká, “flow“.

Je pro vás snadné si představit určitý pocit a pracovat s ním pak v rámci veršů?

Myslím, že jste právě slovy krásně popsala nejobvyklejší způsob mé tvorby básní.

A jde psát, když jste v dobrém rozpoložení a šťastná? Ptám se proto, že samotné se mi dobře psalo o nešťastné lásce nebo nejistotě než o tom, jak jsem šťastná.

Ano, tuším, kam míříte… Moje tvorba (sbírka) je důkazem toho, jak to mám já. Ale dobře, souhlasím, že šťastné rozpoložení většinou člověka pohltí k jeho prožívání a nedá mu v té chvíli šanci o tom psát… Snad později, když se v těch těžších životních chvílích na takové okamžiky s nostalgií vzpomíná.

jarka mackova3

Kde berete inspiraci pro svou poezii? Máte nějaké zaručené „zdroje?“

Inspirace je pro mne všude kolem a zároveň jsou velké zdroje ve všech nás, kdo máme aspoň trošku duši snílka. Inspirují mne třeba i kolegové básníci z různých FB skupin. A každý básník mívá přece i nějakou tu svoji Múzu. A já nejsem v tomto ohledu výjimkou.

A co nějaké psací rituály? Potrpíte si na něco takového, nebo to zkrátka musí přijít?

Na rituály moc nesázím. Spíše je to o klidu a prostoru k tvorbě. Je ale pravda, že když verš (verše) přijdou, dost často třeba i večer, když už se chystám spát, je nutno se přemoci, vstát a rychle zapsat. Jinak inspirace uletí do nenávratna. :-)

Máte i nějaké autory, kteří vás inspirují? Nebo na ně zkrátka nedáte dopustit?

Možná to bude pro mnohé dost nepochopitelné, ale nemám žádné vzory ani oblíbence mezi českými ani mezi světovými autory.

Sledujete i českou básnickou scénu? Je složité do ní nějak proniknout?

Musím se přiznat, že českou scénu nesleduji. Možná k mé škodě. Ovšem neříkám, že by se mi nelíbilo do ní nějak proniknout a už mám i pár nápadů, jak se o to alespoň pokusit.

Taková Maková není jen o poezii, ale také o vašich fotografiích. Bylo jednoduché k jednotlivým básním přiřadit fotografie? Čím jste se řídila?

Při výběru, který je další součástí procesu tvorby sbírky a který mne mimochodem maximálně baví a naplňuje, se většinou řídím svými nejsilnějšími pocity. Fotografie musí prostě danou báseň dotvořit, zvýraznit. A někdy je to zase jinak a vybírám podle tématu a příběhu v básni.

jarka mackova4

A kolik jste měla k dispozici snímků? Nebylo jich mnohem více, než samotných veršů?

Počet snímků asi nejsem schopná uvést, nicméně měla jsem možnost vybírat určitě z několika desítek.

Kdy jste začala s fotografováním a co je pro vás v rámci snímků důležité? Musíte mít dokonalé světlo, hledáte dlouho tu správnou kompozici, nebo to necháváte spíše náhodě?

K fotografování mne přivedl už v dětství můj tatínek, který měl doma dokonce fotokomoru, a tak si fotografie vyvolával sám. Mne fascinovalo hlavně focení pomocí mobilu, barevná fotografie hned, možnost její úpravy a téměř okamžitého sdílení na sítích. Kompozici hledám v barvách, tvarech, v detailech, které při obvyklém „ohledávání“ reality při jiném pohledu než hledáčkem fotoaparátu často nenavnímáme.

Jak moc si v tomto ohledu potrpíte na úpravy fotografií? Věnujete jim hodně času?

Na úpravy fotografií si moc nepotrpím, snad nějaké ty filtry, černobílá fotka z barevné nebo úprava oříznutím v běžných programech. Uvědomuji si, že by možná stálo za to, se do této problematiky více ponořit.

jarka mackova2

Ještě nám řekněte, co fotíte úplně nejraději?

Přírodu, a hlavně zase přírodu. V naší zemi je tolik krásných koutů, hodných zachycování, dokonce v naší obci je tolik zajímavých detailů, které lze zachycovat téměř donekonečna, neboť nejsou dva totožné okamžiky a tím pádem ani dvě totožné fotografie.

Kdy by vás naši čtenáři chtěli někde potkat, budou k tomu mít možnost? Pokud ano, pozvěte je v závěru!

Pokud by mne chtěli moji vážení čtenáři někde potkat, ráda bych je pozvala v úterý 15.11.2022 od 18 hodin do Městské knihovny v Dobrušce na Poetický večer, v jehož rámci si dovolím přečíst několik vybraných básniček ze sbírky Taková Maková. Své novinky z tvorby také sdílím na svém FB nebo ve skupině Básnění či Česká a slovenská poezie, Básně a balady. Moji sbírku si mohou zájemci objednat přes vydavatelství Kosmas. https://www.kosmas.cz/knihy/506668/takova-makova/

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho inspirace.

Zdroj foto: Jaroslava Mačková


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Jiří Macoun: „Když kluka nebaví číst vymyšlené příběhy, třeba si rád přečte něco o kulometech.“

jiri macounNecelou hodinku po otevření bran veletrhu Svět knihy 2012  jsem náhodou nahlédla, z čiré zvědavosti, do kupodivu už zaplněného sálu ve stánku společnosti Albatros Media. Na první pohled a s velkým potěšením js...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Čtěte také...

Rozhovor s Miroslavem Vaňurou o knize a televizním pořadu Legendy kriminalistiky

2817Miroslav Vaňura má za sebou práci na mnoha televizních pořadech. Jmenujme alespoň Na vlastní oči, 112 v ohrožení života nebo Legendy kriminalistiky. A právě poslední jmenovaný seriál věnují se známým vrahům a jejich obětem se dočkal v...


Literatura

Můj rok 1958 aneb Ohlédnutí do minulosti

muj rok 200Dostali jsme se do roku, který končí osmičkou a nakladatelství BizBooks toho využilo a nejen pro ty, kteří letos oslaví 60 let, připravilo knihu Můj rok 1958. Pokračují tak v zajímavém nápadu, totiž Série Můj rok a musím uznat, že se jim to poved...

Divadlo

Premiéru hry na motivy pohádky O dvanácti měsíčkách uvede v adventním čase pražské Divadlo MA

Zimni kouzlo 200Představení inspirované tradiční pohádkou „O dvanácti měsíčkách“ v humorném podání uvede v předvánočním období pražské Divadlo MA. Režisérka a ředitelka divadla Marianna Arzumanová vybrala pro známý příběh o Marušce, která je vyhná...

Film

Jak je důležité mít v životě bláznivou kamarádku

staying-alive 200Ze sobotního programu přehlídky Severský filmový podzim jsem tentokrát vsadila na slíbenou norskou komedii Staying Alive. Zájem o film byl obrovský a ukázalo se, že v Norsku nevznikají jen děsivé krimi příběhy, ale Norům jdou i takové, při kterých se budet...