Jaroslava Mačková: „Pocit bývá tím základním. Ovšem vedou k němu různé cesty.“
Banner

Jaroslava Mačková: „Pocit bývá tím základním. Ovšem vedou k němu různé cesty.“

Tisk

jarka mackova 200Jaroslava Mačková (* 1966) pochází z Černčic na Náchodsku, kde stále bydlí. Vystudovala speciální pedagogii v Hradci Králové. Básnické tvorbě se věnuje již od gymnaziálních studií v Jaroměři. Ale nejen to, psaní ji baví natolik, že dokonce publikovala reportáže v okresním tisku a snila o kariéře novinářky. Jejím prvním knižně vydaným literárním počinem byla sbírka poezie Vábení a touhy (2018). V knížce Taková Maková zkombinovala hned dvě umělecké disciplíny, jimž se intenzivně věnuje: báseň a fotografii.

Paní Mačková, jak se máte v těchto dnech? Je pro vás podzim inspirativním obdobím?

Podzim mám ráda hlavně pro jeho pestrou barevnost. Inspirativní je pro mne určitě. Vnímám v něm zklidnění, větší možnost návratu k vlastním myšlenkám a také možná i více prostoru pro zamyšlení nad svými pocity.

Nedávno vám vyšla básnická sbírka Taková Maková. Kdo by si ji podle vás měl přečíst?

Ano, sbírka vyšla v letošním květnu v nakladatelství TOFANA, a to díky laskavé spolupráci pana Jiřího Raichla, nakladatele. Věřím, že si své čtenáře najde. Řekla bych s pokorou, že asi více osloví zralejší část populace, zejména ženské čtenářky, ale své si v ní, dle mne, najdou i vnímaví muži.

Proč zrovna název Taková Maková? Co pro vás představuje motiv máku?

Název mé sbírky vychází spíše než z motivu máku, ten je druhotný, z mého příjmení. Je k tomu taková drobná historka. Zavinila to vlastně virtuální asistentka Apple iPhone, jednoho mého dobrého známého, která mi tak úžasně opakovaně komolila jméno, až to bylo roztomilé a já se toho chytila.

takova makova

A jak se liší Taková Maková od vaší sbírky Vábení a touhy?

Zásadně se liší technicky. Jiný vydavatel, jiný formát, jiné období vzniku. Sbírky dělí 4 roky, to bylo období, kdy moje tvorba nebyla tolik intenzívní. Je v ní také méně fotografií.

V tématech se prolínají různé motivy jako je víra, naděje, smutek, a hlavně touha a láska. Vychází každá báseň z nějakého reálného pocitu, nebo je většina „umělecká“?

Pocit bývá tím základním. Ovšem vedou k němu různé cesty. A co se týká motivů, je to hra, která mě moc baví. Skoro stejně jako hra se slovy a rýmy. Když se zabývám konečnou podobou básně, je to pro mne jedno úžasné, jak se dnes říká, “flow“.

Je pro vás snadné si představit určitý pocit a pracovat s ním pak v rámci veršů?

Myslím, že jste právě slovy krásně popsala nejobvyklejší způsob mé tvorby básní.

A jde psát, když jste v dobrém rozpoložení a šťastná? Ptám se proto, že samotné se mi dobře psalo o nešťastné lásce nebo nejistotě než o tom, jak jsem šťastná.

Ano, tuším, kam míříte… Moje tvorba (sbírka) je důkazem toho, jak to mám já. Ale dobře, souhlasím, že šťastné rozpoložení většinou člověka pohltí k jeho prožívání a nedá mu v té chvíli šanci o tom psát… Snad později, když se v těch těžších životních chvílích na takové okamžiky s nostalgií vzpomíná.

jarka mackova3

Kde berete inspiraci pro svou poezii? Máte nějaké zaručené „zdroje?“

Inspirace je pro mne všude kolem a zároveň jsou velké zdroje ve všech nás, kdo máme aspoň trošku duši snílka. Inspirují mne třeba i kolegové básníci z různých FB skupin. A každý básník mívá přece i nějakou tu svoji Múzu. A já nejsem v tomto ohledu výjimkou.

A co nějaké psací rituály? Potrpíte si na něco takového, nebo to zkrátka musí přijít?

Na rituály moc nesázím. Spíše je to o klidu a prostoru k tvorbě. Je ale pravda, že když verš (verše) přijdou, dost často třeba i večer, když už se chystám spát, je nutno se přemoci, vstát a rychle zapsat. Jinak inspirace uletí do nenávratna. :-)

Máte i nějaké autory, kteří vás inspirují? Nebo na ně zkrátka nedáte dopustit?

Možná to bude pro mnohé dost nepochopitelné, ale nemám žádné vzory ani oblíbence mezi českými ani mezi světovými autory.

Sledujete i českou básnickou scénu? Je složité do ní nějak proniknout?

Musím se přiznat, že českou scénu nesleduji. Možná k mé škodě. Ovšem neříkám, že by se mi nelíbilo do ní nějak proniknout a už mám i pár nápadů, jak se o to alespoň pokusit.

Taková Maková není jen o poezii, ale také o vašich fotografiích. Bylo jednoduché k jednotlivým básním přiřadit fotografie? Čím jste se řídila?

Při výběru, který je další součástí procesu tvorby sbírky a který mne mimochodem maximálně baví a naplňuje, se většinou řídím svými nejsilnějšími pocity. Fotografie musí prostě danou báseň dotvořit, zvýraznit. A někdy je to zase jinak a vybírám podle tématu a příběhu v básni.

jarka mackova4

A kolik jste měla k dispozici snímků? Nebylo jich mnohem více, než samotných veršů?

Počet snímků asi nejsem schopná uvést, nicméně měla jsem možnost vybírat určitě z několika desítek.

Kdy jste začala s fotografováním a co je pro vás v rámci snímků důležité? Musíte mít dokonalé světlo, hledáte dlouho tu správnou kompozici, nebo to necháváte spíše náhodě?

K fotografování mne přivedl už v dětství můj tatínek, který měl doma dokonce fotokomoru, a tak si fotografie vyvolával sám. Mne fascinovalo hlavně focení pomocí mobilu, barevná fotografie hned, možnost její úpravy a téměř okamžitého sdílení na sítích. Kompozici hledám v barvách, tvarech, v detailech, které při obvyklém „ohledávání“ reality při jiném pohledu než hledáčkem fotoaparátu často nenavnímáme.

Jak moc si v tomto ohledu potrpíte na úpravy fotografií? Věnujete jim hodně času?

Na úpravy fotografií si moc nepotrpím, snad nějaké ty filtry, černobílá fotka z barevné nebo úprava oříznutím v běžných programech. Uvědomuji si, že by možná stálo za to, se do této problematiky více ponořit.

jarka mackova2

Ještě nám řekněte, co fotíte úplně nejraději?

Přírodu, a hlavně zase přírodu. V naší zemi je tolik krásných koutů, hodných zachycování, dokonce v naší obci je tolik zajímavých detailů, které lze zachycovat téměř donekonečna, neboť nejsou dva totožné okamžiky a tím pádem ani dvě totožné fotografie.

Kdy by vás naši čtenáři chtěli někde potkat, budou k tomu mít možnost? Pokud ano, pozvěte je v závěru!

Pokud by mne chtěli moji vážení čtenáři někde potkat, ráda bych je pozvala v úterý 15.11.2022 od 18 hodin do Městské knihovny v Dobrušce na Poetický večer, v jehož rámci si dovolím přečíst několik vybraných básniček ze sbírky Taková Maková. Své novinky z tvorby také sdílím na svém FB nebo ve skupině Básnění či Česká a slovenská poezie, Básně a balady. Moji sbírku si mohou zájemci objednat přes vydavatelství Kosmas. https://www.kosmas.cz/knihy/506668/takova-makova/

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho inspirace.

Zdroj foto: Jaroslava Mačková


 

Přihlášení



Milostpán. Kniha (nejen) pro milovníky koček

Milostpán je kočka. Někdo by mohl říci obyčejná kočka. Ale my, co kočky máme, víme, že žádná kočka není obyčejná. A Milostpán není obyčejný vůbec. Má svou čtvrť, na kterou dohlíží, všechny a všechno má pod tlapkou. Sice je jeho paničkou oficiálně Šéfka a její přítel Mlékoknír, ale pro něj je to nepodstatné. Dle něj Šéfka není jeho panička, ale jeho spolubydlící. Páníčka mají tak maximálně ti otravní slintové – čili psi.

Kriminálnice. Příběhy o vině, trestu a druhých šancích

Pokud vám dělá problém začíst se do románu, možná vás chytnou poutavé rozhovory s ženami, které skončily za mřížemi. Knížka, jednoduše nazvaná Kriminálnice, vypráví osudy několika trestankyň z ženské věznice ve Světlé nad Sázavou, které jsou vyprávěné formou otázek a odpovědí. Své svěřenkyně vyzpovídala ředitelka tohoto vězeňského ústavu, Gabriela Slováková, která udělala to nejlepší, co mohla. Knihu vydalo nakladatelství Nastole.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

Zuzana Pospíšilová: Raduji se z toho, že svými knihami dokážu děti potěšit

archiv Zuzana PospíšilováPíše pohádky, básničky, hádanky, příběhy o zvířátkách, povoláních, napínavé příběhy s vesmírnou tematikou nebo dětské detektivky. Inspiraci pro své příběhy nachází Zuzana Pospíšilová všude kolem sebe a to...

I když je komedie Pět švestek o stáří, nechybí v ní vtip, humor i splněné sny

Když jsem před pár dny zamířil do kina na nový český film Pět švestek (2026), moc jsem o něm nevěděl. Snad jen to, že režisérem je „oscarový“ Jan Svěrák a že se na plátně objeví herci, kteří ve filmu hlavní nebo titulní role – snad jen s výjimkou Oldřicha Kaisera – teď nehrají. Přitom jde o velké herecké osobnosti, což jsou v tomto případě Lenka Termerová, Jan Vlasák, Dana Syslová a Petr Kostka. Ti všichni jsou aktivnější přece jenom více v divadle a televizi, nicméně celovečerní film Pět švestek může být pro ně parádní příležitostí i skvělým zadostučiněním.

Čtěte také...

Terezie Kovalová: Z mého pohledu hudba otevírá dveře jako nic jiného

Terezie Kovalová - foto Petr Weigl - profile 2

Na violoncello hraje od svých osmi let a již v devíti letech vyhrála svoji první hudební celostátní soutěž Prague Junior Note. Ve třinácti vyhrá...


Výtvarné umění

Vzpomínky na Olympii – Ekecheiriá

altV roce 2012, kdy se konají Olympijské hry v Londýně, je velmi zajímavým počinem občanského sdružení Symposion projekt, jehož cílem je zdůraznit propojení sportovního soutěžení a kultury tak, jak bylo odnedávna pěstováno v antickém Řecku - um...

Divadlo

Láska kvete v každém věku

posledni romance 200Divadlo Ungelt uvedlo začátkem tohoto roku na své scéně hru Joea DiPietra Poslední romance, ve které se sešly vyzrálé herecké osobnosti Alena Vránová, Petr Kostka a Carme...

Film

Producent Petr Jákl vyjádřil svoji účast a politování nad tragédií při natáčení westernu Rust

Petr Jákl 5

Obrovský smutek zavládl při natáčení westernu Rust, kdy došlo k naprosto neuvěřitelné tragédii. Americký herec Alec Baldwin při jedné ze scén vystřelil ze zbraně, která sloužila jako rekvizita a zasáhl hlavní kameramanku, dvaačtyřicetil...