Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Díky tomu, že působila roky v šumperském divadle a od roku 2015 je v angažmá pražského Švandova divadla, není pochyb o tom, že si Bohdana Pavlíková zahrála desítky krásných rolí a že je zkušenou herečkou. A když k tomu připočteme účast v několika filmech a seriálech, stačí zmínit třeba veleúspěšnou Ulici, patří atraktivní blondýnka ke známým tvářím. Přesto se následující rozhovor točí hlavně kolem Vánoc, pohádek i filmů pro pamětníky...

Blíží se Vánoce, což má hodně lidí spojené s televizí a pohádkami. Máte to taky tak?

Pohádky k Vánocům neodmyslitelně patří, dokresluje to jejich atmosféru. Nejsem ta, která ráno zasedne k televizi a kouká na ně po celé svátky. Ale své favority si nenechám ujít.

Nebudu se vás ptát, co říkáte těm televizním či filmovým pohádkám z poslední doby, spíš mne zajímá, která z nich vás přitáhla k obrazovce?

Přiznám se, že jako správný staromilec současné pohádky nesleduji. K mým klasikám patří Byl jednou jeden král, Princezna se zlatou hvězdou nebo Dařbuján a Pandrhola. Dlouho jsem odolávala i Andělu páně. Poprvé jsem první díl viděla před třemi roky.

Co tzv. rodinné filmy, které jsou určeny hned pro několik generací? Myslím tím českou produkci a tituly, napadá mě třeba jméno režisérky Marie Poledňákové...

Z tvorby Marie Poledňákové mám nejradši Kotvu u přívozu. V ní je ten předvánoční šrumec krásně popsán. A není cílen na dětského diváka, což mně, jako středněvěké paní, plně vyhovuje.

Co seriály typu Návštěvníci, Létající Čestmír nebo Arabela?

Mým top seriálem z podobného ranku jsou Návštěvníci. Nepohádkový příběh pro dospělé, ač uváděn jako tvorba pro děti, se skvělým Vlastimilem Brodským a mým oblíbencem Josefem Bláhou. A hudbou Karla Svobody.

Který ze seriálů pro dospěláky vám utkvěl v paměti nejvíc? Byla to díla jako Nemocnice na kraji města, Hříšní lidé města pražského nebo Cirkus Humberto?

Všechny vyjmenované jsou klasikou české seriálové tvorby, ráda se na ně podívám. Nejradši ale na seriál Sanitka, My všichni školou povinní a Vlak dětství a naděje. A bylo by jich k vyjmenování ještě mnohem víc. Seriály jsme uměli (a některé umíme i teď, třeba Případy prvního oddělení).

Váš partner, herec Luboš Veselý, si zahrál ve velkém množství filmů a seriálů. Vybavují se vám jeho první filmy? A kdy se vám líbil nejvíc v poslední době?

Luboš je spojen hlavně s filmem Antonyho šance z roku 1986. Mladý, okatý chlap... Citlivě natočený příběh ovdovělého táty. Obdivovala jsem v něm Luboše mnohem dřív, než jsem se s ním poznala. Dalším filmem, kde si nelze Luboše nevšimnout, jsou Pouta. Zase jsem jej viděla dřív, než jsem s Lubošem začala být. Takže to není jen bezmezný, nekritický obdiv ženy ke svému partnerovi. (smích)

K oblíbeným titulům všech možných televizních kanálů patří i filmy pro pamětníky... Koukala jste na ně i v době, kdy jste malá?

Koukala! A jak ráda. Znělku, která je uváděla (sedící panáček, hrající na jakýsi klarinet a vábící pásek filmu z kotouče...), si pamatuju dodnes. Mám to spojené s prázdninami u babičky a dědy.

Máte ráda filmy z první republiky a protektorátu. A pokud ano, tak proč?

Film pro pamětníky má své kouzlo. Za zdmi barrandovských ateliérů zuřila válka, gestapo číhalo na každém rohu, lidé umírali z rozhodnutí německých pomatenců... A přesto Eva lítala na houpačce, dívka v modrých šatech vystupovala z obrazu, Kristián žil svůj vysněný paralelní příběh, Zuzanka vdechla život chátrajícímu hotelu a dva malí kluci s harmonikou neodolatelně zpívali "Nám je to jedno, my peníze nemáme..." K těmto filmům utíkám, když je mi smutno.

Co filmová tvorba se šedesátých let?

Další skvělá vlna českého filmu. Od psychologických Romeo, Julie a tma, Vyššího principu přes Bílou paní, Romanci pro křídlovku až ke skvělým komediím Světáci, Svatba jako řemen či Bohouš. Ano, i filmy z této doby mám moc ráda.

Co hudební filmy a muzikály?

Česká filmově hudební produkce nebyla tak velkolepá a okázalá jako třeba muzikály americké, přesto ji mám radši. Limonádový Joe, Kdyby tisíc klarinetů, Starci na chmelu...

Když se vrátím ještě k těm pohádkám, zajímalo by mne, kolik princezen jste si na jevišti zahrála vy sama?

Ač jsem hrála v hodně pohádkách (za devatenáct let v šumperském divadle každý rok v jedné), princezny se v mém portfóliu objevily přesně dvě. Princezna Povídalka, která nezavřela ústa a bylo ji třeba trochu zkrotit. A pak princezna zakletá v sedmihlavého draka, která celých 55 minut trvání Velké policejní pohádky Karla Čapka čekala na vysvobození. Dovedete se představit, jak vypadala po tak dlouhé době uvězněna ve velké, těžké molitanové kouli (tělo draka)? Shrnul to přesně jeden chlapeček v hledišti, když mě, princeznu, políbil pan Trutina, a já mohla ten šílený kostým odhodit: "To je vona, jo? Ach jo."

Když byste měla vyjmenovat pět nej filmových princezen, které by to byly? A kteří princové z filmových či televizních pohádek vám vstoupili do snů? Byli i nějací idolové?

Nejvíc princeznovská je pro mě Maruška Mileny Dvorské z Byl jednou jeden král. Krásná ve dvojroli Mileny a Princezny z Diamantových skal Libuška Šafránková v pohádce Třetí princ. Nejšílenější je Zpěvanka z Byl jednou jeden král, nejerotičtější princezna Florindella v podání Květy Fialové z Princezny se zlatou hvězdou a nejpodivnější Zlatovláska Jorgy Kotrbové... Z princů vede jednoznačně Petr Svojtka v Malé mořské víle. Ach!

Co filmoví komici a komičky? Kteří z nich vás dovedou nejvíc pobavit a rozesmát?

Já ten termín "komik" moc nemusím. Protože je to jen role. Přece Jirka Lábus i Olda Kaiser dokážou zahrát tak nekomické role... Ale přesto jsou to oni dva, kteří mě baví. V jejich "kouzelnických" scénkách, v rozhlasovém seriálu Tlučhořovi i na LP Nekonečná deska.

Co vy a film a v jakém žánru byste si přála zahrát? A radši byste hrála dobračku od kosti nebo nějakou potvoru či šílenou bestii?

Když jsme u těch Vánoc, tak klidně bych ráda nějakou pohádku. Ale těch vydařených z poslední doby je tak málo, že když mě tato možnost mine, zlobit se nebudu. Chci být dobračkou i potvorou na jevišti. Divadlo mě baví nejvíc. (smích)

Jak jste trávila Vánoce jako malá holčička a jak je trávíte teď, když jste už velká holka? Těšíte si na ně?

Každý rok u babičky a dědy. Nebyly to honosné svátky, kdy se prohýbají stoly a stromeček v závalu dárků ani není vidět, ale byl to čas být pospolu, protože jsme s mamkou bydlely daleko. Babička uměla výbornou domácí čokoládu, děda nejedl rybu, tak jsem se k němu přidala a měla s ním řízek... Je to všechno pryč, babi ani děda už nejsou a pro mě Vánoce ztratily tu důležitost. Rodinnou důležitost. Beru je jako čas zastavení, zpomalení, kterým předchází hektičnost koupit včas dárek, který potěší.

Foto archiv Švandovo divadlo Praha