Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

I když má docela zvláštní příjmení, pochází Anna Statmariová ze Šumperku. Tam také měla před čtyřmi lety svou první velkou výstavu obrazů. Přitom nevystavovala jen své obrazy, ale představila i své verše. Od té doby absolvovala několik výstav, přičemž ta prozatím poslední je k vidění od 7. do 31. července ve foyer Domu kultury v Kroměříži. Tentokrát ale šumperská výtvarnice nevystavuje sama, ale s fotografem Kostasem Christidisem. A protože se s Annou známe dost dlouho, tykám jí i v následujícím rozhovoru.

Vaše kroměřížská výstava byla o několik měsíců odložena, za což může covidová pandemie. Název Návraty k přírodě ale mnohé vypovídá... O čem to tedy bude? Co vystavíš ty, co kolega?

Název výstavy je pravdivý. Fotografie mého kolegy Kosti a i moje obrazy mají mnoho společného. Oba se pokoušíme ukázat návštěvníkům výstavy obyčejné neobyčejné kouzlo přírody. Kosťovy fotografie i moje obrazy mají společný bod, a tím je láska k přírodě, navíc jsme i dobří přátelé. Známe se asi šest let a příroda je častým tématem našich hovorů, a tak si občas společně vypravíme na lov pěkných námětu i pěkných fotografií. Příroda je věčná inspirace pro nás oba.

Kolik obrazů vystavíš a je pravda, že nebudou chybět ani tvé básně?

V Kroměříži vystavuji patnáct obrazů, přičemž ani básně nebudou chybět. Obrazy, jak už jsem se zmínila, se budou týkat přírody. Ale faktem je, že to jsou místa napůl skutečná a z poloviny existující pouze v mé fantazii. Básně, tak ty se netýkají pouze přírody, je to taková všehochuť. Jsou to vlastně taková okénka do situací a pocitů, se kterými se člověk setkává denně. 

Jak dlouho maluješ či tvoříš respektive vystavuješ? Mám navíc dojem, že každá tvá výstava je tematicky jiná. Nebo se pletu?

Maluji od dětství ovšem velmi intenzivně se malování věnuji asi sedm let, ostatně moje první výstava se konala před čtyřmi lety v Šumperku. Nerozlišuji své obrazy podle témat, snažím se jen o jedno, a to, aby pohladily po duši, to považuji za nejdůležitější.
V podstatě se nevyhýbám žádnému tématu, ale příroda je asi na prvním místě. Vlastně to jsou místa, kde bych se cítila dobře a kam bych se nebála pozvat každého, kdo má rád stromy a lesní potoky a vlastně každého, kdo hledá klid.

Plazí se ke své Golgotě
pak ukřižován
na plotě.

Na každém z volných míst
zanechá srdce
nový list.

Za svoje činy za hříchy
nabízí něžné
kalichy.

Však Bůh ví, je nevinný
on zrodil se
tak snaživý.

Svlačec.

Co tě přivedlo k básním a co tě inspiruje? A jaké jsou reakce lidí?

K psaní básní mě přivedla touha malovat v době, kdy jsem ještě chodila do práce a kdy na malování nebyl čas. A reakce čtenářů a posluchačů jsou pro mě velice překvapující, často jsou dojatí. Největší odměnou pro mě bylo překvapení a ocenění mé bývalé paní učitelky českého jazyku ze základní školy, která byla před dvěma lety hostem vernisáže v Libině.
Inspirace k básním přicházejí samy, něco cinkne v duši a slova poletuji kolem jako motýli, stačí jen vybrat ty správné. Někdy je to škrábanec na duši, někdy nějaká milá maličkost nebo setkání s milou a vzácnou osobou, ale často je to i na základě pozorování domácích mazlíčků, kteří mají ten dar obohatit a zpříjemnit náš život. Při této příležitosti musím zmínit britského modrého kocoura Románka, který byl velkou inspirací.

Děsím se slepých dnů
a němých nocí

Tak rozbalím tě
jako tajný pergamen
a z vášně
položím tě nad plamen.
Budu tě číst
palčivě jak kopřiva.
Bude to zázrak
jako když mrtvé ožívá.

Tvořila jsi i v době, kdy jsi byla doma a nemohla jsi prakticky nikam?

Ano, samozřejmě. Vůně barev a terpentýnu mě přitahuje vždy. Ale nápady jsem měla vždycky, i když jsem se potýkala se zdravotními problémy... Takže přestávka byla, i když o nějakém striktní sezení doma se v mém případě nedá mluvit. Bez procházky lesem v každé roční době být nedokážu. 

Jaké obrazy vystavíš na příští výstavě? Bude to zase "návrat k přírodě" anebo máš políčeno na něco jiného?

Miluji pobyt v přírodě nebo toulky lesem, to patří k mému životu. Takže se budou i nadále věnovat podobné tématice. I když je možné, že se pokusím realizovat i jiné nápady, to ještě nevím, někdy je to překvapení i pro mne samotnou. Nic si nepředkresluji, mám jen představu a štětce s barvami, snažím se držet pouze té prvotní vize, ale někdy když obraz dokončím, vidím, že jsem trochu jinde. Prý básním a maluji srdcem a asi to jinak ani neumím. Tak v tom prosím nehledejte dokonalost. Srdce není dokonalé a často tápe i bloudí.

Foto: Robert Rohál