Kultura21.cz

O co všechno se Národní filmový archiv, už nějakou dobu pod novým vedením, zasloužil? Hodlá zastavit letitý, mimořádně záslužný a svou informační šíří nenahraditelný časopis Filmový přehled, v posledním roce odsouzený živořit ve výhradně internetové podobě. Zato dál vydává pro něj zřejmě prestižní čtvrtletník Iluminace, který nejspíš čtou jen jeho autoři: jednak sotva někoho jiného okouzlí svými texty, jednak se téměř nikde neprodává. Také netuším, zda tam někdo kutá na tak zásadním úkolu, jakým jsou dějiny české kinematografie (kdo jiný by to měl zaštítit než právě NFA?). K zásluhám lze ovšem připočíst, že nachystal dvě kolektivní monografie k aktuálně renovovaným filmům - loni to byla Formanova satira Hoří, má panenko, letos přibyli Jasného Všichni dobří rodáci.

Asi není tajemstvím, že digitální restaurování důležitých českých filmů postupuje hlemýždím tempem jednoho titulu ročně, takže dokončení bohulibého záměru se dočkají nejspíš naši pravnuci. Co restaurování označuje? Má vyčistit jejich obraz a co nejvíce přiblížit stavu, v jakém jej mohli spatřit premiéroví diváci, nikoli jakkoli vylepšovat. Více než třísetstránkovou knihu, cele zasvěcenou Jasného veledílu o kolektivizaci vesnice (na blu-ray vychází 16. října), pečlivě editovala Briana Čechová.

Publikace zahrnuje sedm studií, věnovaných jak opravným pracem, tak rozboru jednotlivých aspektů s filmem souvisejících a okolnostem jeho vzniku i následných ohlasů. Dále přidává rozhovory s dosud žijícími tvůrci, najmě s Vojtěchem Jasným. Poté následují otisky vybraných statí, které se Všem dobrým rodákům věnovaly jak v době vzniku, tak v časovém odstupu. A konečně jsou přiřazeny dosud neznámé archivní materiály, které osvětlují klopotné osudy tohoto snímku. (Mimochodem se dovíme, že do kin byl uveden v červenci 1969, avšak promítat se směl pouhé tři měsíce; přesto jej stihl navštívit bezmála milion diváků.)

Záslužná je rovněž fotografická příloha a též seznam literatury, z níž autoři čerpali - seznam recenzí, kritik a rozborů Všech dobrý rodáků však není úplný, chybí nejen leckteré novinové či časopisecké ohlasy, ale marně bychom hledali sebemenší odkaz na důležitou stať Petra Slintáka, publikovanou v knize Kolektivizace venkova. Mezi uvedenými položkami sice nalezneme i lecjaké diplomové, disertační a jiné univerzitní práce, avšak opomenuta je zásadní monografie Jiřího Voráče, našeho nejpřednějšího znalce Jasného odkazu, která by ještě letos měla jeho vyjít také knižně.

Co tedy v knize nalezneme? Úvodní studie Anny Batistové a Jana Zahradníčka přiblížila pracný proces obnovy, kdy se restaurátoři museli vyrovnávat i s tím, že film byl natáčen na (kvalitnější) západní materiál, zatímco kopie určené pro promítání byly pořízeny na (podřadný) východoněmecký podklad. Rozdíl mezi původním stavem a vyčištěnou, zjasněnou podobou téhož filmového políčka zachycují dvě připojené fotografie. Avšak stejně náročné jako obnova obrazu bylo též opracování zvukové stopy.

Další z autorek, Stanislava Přádná, zauvažovala nad početnými postavami, Radek Mikulka prozkoumal, čím se Jasný ve svém filmu inspiroval, jaké byly skutečné předobrazy zpodobněných událostí a jejich aktérů, zvláště v souvislosti s tamním knězem. Jan Černíček se objevně zaměřil na hudební složku, rozklenutou od dechovky k symfonické fresce. Z linie čtivých a srozumitelně psaných textů se vyděluje jedině Radomír D. Kokeš, jenž leckterému čtenáři zamotá hlavu svým modelem fikčních světů vztaženým i na Všechny dobré rodáky.

Trochu překvapí, že režijnímu rukopisu Jasného, pověstné poetizaci i epizodické struktuře vyprávění, se nevěnuje nikdo, nemluvě o případném přehodnocení z dnešního pohledu - neřeší se otázka, nakolik oslovuje nynější, mladé a minulostí nezatížené publikum, přivyklé odlišným vypravěčským postupům. Také o krácení filmu (Jan Kučera, jenž se zasloužil o konečný tvar, není uveden v titulcích filmu!) padne jen několik náhodných zmínek. Postrádám širší vhled do dobových umělecko-politických kontextů, rámovaných jak Jasného dokumentárním doplňkem k Rodákům nazvaným Česká rapsodie, tak Kachlíkovou politicky protikladnou „antitezí“ k nim O moravské zemi. Odkazuji aspoň na studii zabývající se právě touto problematikou - http://www.ustrcr.cz/cs/filmove-pohledy

Zbývá tudíž ještě upozornit na dvě víceméně sumarizační či přehledové stati, které mapují jednak vznik a distribuční osudy filmu (Lukáš Skupa), jednak jeho mediální přijetí (Jaromír Blažejovský). Dovíme, že z téměř jednomyslně příznivého, někdy až zbožnělého ohlasu (byť se shodou na omylném obsazení Waldemara Matušky do jedné z hlavních rolí) vybočují rozpačité, „třídně“ založené stati Jana Klimenta, předního normalizátora z Rudého práva, jenž kupodivu hledá i kladné rysy a navíc se staví proti zákazu (oba jeho články sborník přetiskuje), a poté diskuse rozvířená v brněnském deníku Rovnost.

O obém se Blažejovský rozepisuje, zato zcela pomíjí další odmítavé stanovisko, sepsané Emanuelem Mandlerem pro časopis Tvář - i když v tomto případě si nejsem jist, zda se za obviněním z kýčovitosti neskrývá pouhá póza, nutkání za každou cenu se protivit převažujícímu názoru, jak ostatně lze u leckterých recenzentů vypozorovat podnes...

P.S: V připojeném seznamu na „vyčištění“ čekajících filmů nalezneme nepochybnou klasiku (Ostře sledované vlaky, Intimní osvětlení, Obchod na korze…), avšak počítá-li se také s Kristiánem, navrhuji ještě doplnit průkopnickou Pyšnou princeznu, kterou by navíc bylo záhodné dodatečně obarvit do sytých technicolorových odstínů, aby vyhlížela opravdu pohádkově.

Briana Čechová (ed): Všichni dobří rodáci.
Vydal Národní filmový archiv, Praha 2013, 334 stran.
Film i kniha vycházejí 16. října 2013

Hodnocení: 80%

Foto: Národní filmový archiv, Česká televize