„Pohádky jsou pro nás velmi důležité – můžete díky nim i zhubnout nebo se proměnit,“ říká Marcela Volavka

„Pohádky jsou pro nás velmi důležité – můžete díky nim i zhubnout nebo se proměnit,“ říká Marcela Volavka

Tisk

marcela perexPohádkové příběhy provázejí lidstvo od nepaměti. V současné době je v knihkupectvích i v televizi stále více pohádek, které však již s těmi původními mají jen velmi málo společného. Spisovatelka Marcela Volavka je přesvědčená, že právě díky tradičním pohádkám můžeme zásadně změnit svůj život. Dost možná vás o tom přesvědčí následující rozhovor.

 

Co jsou pohádky?
Mýty, sny, pohádky a jejich magické obrazy nás vždy formovaly. Máme společnou historii a nejrůznější rituály a životní zkušenosti jsou vlastní úplně všem. Říká se tomu kolektivní paměť, nebo také kolektivní nevědomí. A právě pohádkové příběhy nás vracejí do našeho nitra, k těmto zásadním událostem. Tradiční pohádkové příběhy obsahují poselství, kterému naše duše rozumí, poselství, které vnímáme přesto, že naše logika ho nedokáže přesně vysvětlit. Pohádky jsou tedy něčím, co nám pomáhá rozumět sobě i ostatním, pohádky nám umožňují najít správnou cestu.

Jak to funguje?
Všichni podléháme určitým vzorcům chování. Říkáme třeba, že je to dědičnost. V psychologii se již dávno přišlo na to, že existují jakési modely chování, které nás všechny ovlivňují již tisíce let. Jsou vrozené a obvykle nevědomé. Je ale důležité si je prožít. A právě pohádky nám to umožňují. Jsou tam všechny zásadní prvky. Vše, co se odehrává v klasických pohádkách, se nás dotýká. Některé tyto vzorce jsou pro nás velmi přínosné a usnadňují nám život. Jsou ale různé poruchy, trhliny, chyby... Člověk se může snadno ztratit, pokud nemá správné ukazatele cesty. A těmito ukazateli jsou nejen v dětství právě pohádky.

marcela foto 1

Měli bychom si tedy číst klasické pohádky?
Ano. Ideálně tedy již v dětství, kdy se vše teprve formuje, ale přitom je v nás už geneticky spousta věcí zakódována. Tradiční pohádky obsahují mnoho symbolů a jsou pro zdravý vývoj mozku naprosto zásadní. Jedním z hlavních poselství pohádek je naprogramování našeho podvědomí. Velmi zjednodušeně se dá říct, že kdo má problémy, neprocítil si ty správné pohádky – to je naštěstí možné napravit, i když u někoho je to běh na velmi dlouhou trať.

Takže co symbolizují pohádky konkrétně?
Malé děti cítí, že pohádku musejí vnímat jako obraz – tedy ne logicky. Tuší, že každý chlapec může být Bajajou, že porazí draka, který střeží tu nejcennější bytost – tedy maminku, že Červená Karkulka se nestřetne s vlkem, ale s chlípníkem, kterého se nebojí, protože ho nikdy neviděla. Opuštěná a ztracená Mařenka s Jeníčkem musí rozlišovat mezi zlem a dobrem. V pohádkách je temný les plný nadpřirozených bytostí, protože i život je plný nečekaných událostí a zvratů. Nejen děti, ale i dospělí podprahově cítí, co je podstatou tradiční pohádky. Její symbolika totiž není logická a mluví tak přímo s naším podvědomím.

marcela  foto  2

Co třeba u nás velmi oblíbená „Popelka“?
Podle Michala Černouška, který se intenzivně zabývá symbolikou pohádek, je Popelka příběh o lásce k tatínkovi. Malá holčička svého tatínka miluje a zbožňuje a chce jím být absolutně milována, protože člověk je bytost narcistická, má především rád sám sebe, chce každá holčička tatínka jen sama pro sebe. Proto může snít o tom, že maminka a sourozenci někam zmizeli a tatínek zůstal úplně a bezezbytku pouze jí. Může z toho být zmatená, ale pak vidí, že Popelka také bojuje s maminkou i vlastními sourozenci a že tento boj není něčím odsouzeníhodným. Vnímá její skromnost a lásku. A její přechod od otce k princi. Je to vývoj. Podobně i chlapci nejprve touží mít maminku jen sami pro sebe. Pohádka o Bajajovi je mýtem o zrození hrdiny. Je to obraz postupného vývoje nezávislého já, na jehož konci by měl stát celistvý muž. Vyprávění o hrdinovi je důležité pro citový a mravní vývoj chlapců. Podle Černouška může nabírat i různých moderních převleků například do podoby Vinnetoua.

Proč pohádky léčí?
Pohádky napomáhají k vědomí, že každý má i stinné stránky, za které se nemusí stydět, že svět je někdy velmi složitý a klade nám mnohé překážky, ale stále je tu naděje. Důležitým poselstvím je právě ono vítězství dobra. Naše mysl musí přijmout fakt, že i z té největší šlamastyky se dá vydrápat kamsi do nebes, že i Popelka může být královnou a že princ ji miluje i ve špinavé zástěře, že i Hloupý Honza má šanci na trůn a že mocný černokněžník není nepřemožitelný a bude zničen. I ten největší pesimista se musí naučit věřit, že kdesi za devatero horami jsou lidé šťastní a nic jim nechybí. Pohádkové příběhy vnášejí do chaosu řád. Když necháme pohádkové příběhy proniknout do své duše bez kritizování typu „Otesánek přeci nemohl sníst tolik věcí a pak by z něj přeci živí a nerozbití zase nemohli vyskočit!“, tak nás to nesmírně obohatí a osvobodí. Je zkrátka nutné sledovat pohádku jako obraz.

marcela foto 3

Měli bychom dětem pohádky vysvětlovat?
Ne. Každé dítě si v příběhu najde potravu, kterou právě pro svůj zdravý vývoj potřebuje. Děti se mimo jiné v pohádce dozví, že nejsou všichni lidé dobří a že to, že jsou samy někdy zlé a agresivní, vůbec nevadí. Děti se mohou cítit jako netvor, když jim rodiče stále říkají, že musí být pořád jen hodné. Děti díky pohádkám vnímají, že když budou bojovat a zůstanou ryzí, dosáhnou lásky, štěstí i bohatství. Díky pohádkám porozumí sobě, přátelům i nepřátelům.

Říkáte, že můžeme díky pohádkám i zhubnout…?
Je to tak. Často přejímáme nedostatky svých předků. Podle psychologů nás geny a podvědomí ovlivňují až z 85 %. Jako bychom o svém jednání nerozhodovali my, ale cosi, co nemůže vůbec kontrolovat. Když ale dokážeme zpracovat i jen pár procent ze svého podvědomí, ze své dědičnosti, tak se začnou dít zázraky. Správným formováním můžeme změnit i své vrozené dispozice. Můžeme se změnit kompletně - jako v pohádce!

Jak to v praxi probíhá?
Proměnu můžeme ilustrovat na něčem běžném, třeba na čištění zubů. Zpočátku se musíme trochu nutit, abychom si každý den vyčistili zuby. Je to otrava. Postupně to přijmeme jako jakousi nutnost. Časem v čištění zubů můžeme najít i zalíbení. Brzy se necítíme dobře, pokud si nevyčistíme zuby. A následně už si čistíme zuby tak automaticky, že o tom ani nevíme. Z vědomé činnosti se stane nevědomá. Vytvoříme si návyk, který se tak zautomatizuje, že o něm prakticky nevíme a nepřemýšlíme. Takovýchto návyků máme tisíce. A tyto tisíce můžeme změnit. A tím se změníme i my samotní. Nejprve se trochu nutíme, ale pokud jste pevně rozhodnutí, změníte se velmi rychle. Rychleji, než si nyní myslíte. A pohádky umí tento proces výrazně urychlit právě proto, že díky jejich působení na podvědomí, míří přímo na cíl. Takže doporučuji číst klasické pohádky a nechat je na sebe působit.

Vy sama píšete pohádky pro dospělé…
Natočili jsme na CD několik pohádek, které mají pomoct posluchačům najít k sobě cestu a díky tomu se zbavit nadváhy, naučit se vydělávat více peněz, najít vhodného partnera a celkově se ozdravit. CD namluvili herci a moderátoři a příběhy dotváří hudba i krátké písničky. Jde o léčivé příběhy doplněné o relaxace a drobná doporučení, jak dosáhnout svých cílů a žít své sny.

MARCELA VOLAVKA
Narodila se v roce 1974 Chomutově, ale žije ve Zlíně. Dlouhodobě se věnuje psychoterapii. Píše povídky a pohádky. CD s „Léčivými pohádkami“ vydala v loňském roce

marcela foto 4

www.lecive-pohadky.cz

Foto Archiv Marcela Volavka


 
Banner

Přihlášení



Dokázali uniknout rozpojení. To ale neznamená, že mají vyhráno

Connor, Risa a Lev jsou teenageři, kterým se podařilo uniknout rozpojení, děsivé proceduře, která z nich měla udělat zdroje náhradních orgánů pro vyvolené. To, že díky náhodám dokázali přežít, ale neznamená, že je čeká šťastná a poklidná budoucnost, právě naopak. To nejtěžší mají teprve před sebou.


YOLI

Rozhovory, které jsou dveřmi k pochopení jinakosti

Kniha z pera Filipa Titlbacha, českého novináře, přibližuje skrze osobní rozhovory životy queer lidí žijících v českém prostoru. Filip Titlbach představil světu nejen soubor třinácti příběhů, ale hlavně soubor sedmnácti důležitých osobností, včetně jeho samotného. Skrze jejich odpovědi předkládá téma čtenářům hned z několika pohledů. O tématech queer komunity mluví zástupci z řad aktivistů, akademické obce a dokonce církve.


N media
Banner

Rozhovor

Turistický seriál: Zámek Vizovice

Vizovice 200Milí čtenáři, s prázdninami jsme se u nás rozhodli podívat se pod pokličku různých turistických cílů. Seznámíme vás s životy kastelánů několika hradů a zámků, podíváme se na zoubek strašidlům a představíme pár muzeí. Nebudou ...

Hledat

Nalaďte se na jaro plánováním vyvýšených záhonů nejen na balkoně

Vyvýšené záhony na balkoně je název poslední novinky, která vyšla v nakladatelství Kazda. Dozvíte se v ní jak na bohatou úrodu nejen na malém prostoru.


Čtěte také...

THOMAS ENGER: "Detektivku jsem zkoušel psát 15 let"

enger tomas200Jaké bylo vaše dětství? Protože pokud bychom soudili podle vašich knih, tak nic moc idylického ….
Narodil jsem se v Oslu roku 1973 do rodiny fyzioterapeutky a učitele francouzštiny a angličtiny (když bylo třeba i němčiny...


Literatura

Vyvrhel – cesta k pravdě vede přes minulost

VyvrhelDva nejlepší kamarádi Noah a Abdi se jednoho večera za podivných okolností vypraví do bristolského Feeder Canalu. To, co zpočátku vypadá jako klukovina, skončí tragicky. Noah je nalezen v bezvědomí; Abdi s nikým nekomunikuje a...

Divadlo

Medicus: Dechberoucí příběh o touze umět pomáhat

Medicus200Historické období mezi 8. a 13. stoletím se v islámu označuje jako zlatý věk. Zatímco Evropa procházela temným středověkem, bojovala proti různým nájezdům a teprve se v ní ustalovaly budoucí národy, na Dálném východě probíhal obrovský vědecký, ekonomi...

Film

Čtvrtstoletí televizní stálicí

prima perexV neděli 20. června 1993 zahájila své vysílání první česká komerční televize TV Premiéra, která si drží silnou diváckou základnu i slušnou sledovanost již 25 let. Že vám název stanice nic neříká? To proto, že se v roce 1997 přejmenovala na TV Pri...