Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Přiznává, že patří k těm šťastlivcům, kteří vždy věděli, co chtějí v životě dělat a nakonec se jí to podařilo a dokázala se prosadit i v daleké Kanadě, kde Martina Adamcová působí pod jménem Tina Adams a vyrábí filmy. Titul My Wacko Parents v roce 2021 vyhrál na Cannes International Cinema Festival cenu za nejlepší komedii.

Vaši rodiče byli oba stavební inženýři a vy jste nejmladší ze tří sester. Narodila jste se sice v Ostravě, ale od tří let jste vyrůstala v Praze. Jaké byl čas vašeho dětství a dětských her? Měla jste vysněné povolání?

Patřím k těm šťastným, kteří vždy věděli, co chtějí v životě dělat. Od svých 3 let jsem věděla, že chci být něco jako bavič, herec a režisér v jednom – moje strasti a starosti s povoláním spočívaly v tom, že jsem vůbec nevěděla jak na to, kam mám jít a jak se prosadit.

Vy jste na gymnáziu uvažovala o studiu ekonomie nebo zubařině. Nakonec zvítězilo herectví. Mělo na to vliv, že jste navštěvovala kroužek uměleckého přednesu u profesorky herectví Mileny Vildové?

Paní Milena Vildová byla guru všech pražských adeptů na herectví. Vděčíme jí za povzbuzení a také sebevědomí. U ní vyrůstala velká škála dnešních slavných herců. Například Mahulena Bočanová. Paní Vildová byl fenomén, který lze těžko vysvětlit, držela nad námi mladičkými ochrannou ruku a vychovávala nás k poctivému herectví.

Po studiu jste začínala v rozhlase, byla chvíli v dnešním Divadle Pod Palmovkou, a pak přišla sametová revoluce. Nastoupila jste do rozhlasu a dále se v televizi prosadila jako moderátorka populárních pořadů Hry bez hranic a Charlie talk show. Natáčela jste s režiséry jako Vít Olmer, Juraj Herc nebo Vladimír Drha. Jak na tu dobu s odstupem vzpomínáte?

Připadá mi to, že se to stalo před 250 lety, ušla jsem tolik jiných dalších milníků a dosáhla mnoha dalších cílů. Dnes je mi hej, mám své ustálené místo, jak pracovní, tak lidské, v nové domovině, ale nebylo tomu vždy tak, zmítala jsem se v mnohých krajních situacích, musela jsem se dokázat probojovat znovu a v úplně jiné zemi. Takhle řečeno je to trochu abstraktní, ale konkrétně jsem prošla katastrofickým vztahem s maniakem a patologickým hráčem, neměla jsem ani na jídlo a po rozvodu jsem se pak o výchovu syna starala zcela sama. A přeci, právě v té době jsem natočila své stěžejní role v Perfect Assistant a v Killer Kids.

Foto: Dorota Bylica

V roce 1993 jste odjela díky svému prvnímu manželovi do Kanady a usadila se v Montrealu. První roli v Kanadě jste měla v seriálu Sirens, pak přišly další jak v angličtině, tak francouzštině. Jak se vám dařilo v covidové době?

Doba covidová přinesla kupodivu i něco dobrého. Z materiálů, které jsem měla natočené v šuplíku a díky určitým dotáčkám, jsem dokončila další film. Jmenuje se My Wacko Parents a v roce 2021 vyhrál na Cannes International Cinema Festival cenu za nejlepší komedii. Tento snímek by nikdy nevznikl, kdyby nebylo epidemie. Měla jsem najednou čas trávit dny a týdny ve střižně se svým střihačem Malcolm St-Pierre a hrát si. Film opět přizval ke spolupráci Lucii Vondráčkovou, tentokrát virtuálně přes Zoom a točili jsme na Green screen. Na něco takového bych nikdy neměla čas ani prostředky, kdyby se svět na chvíli nezastavil, tak jak se to stalo v době epidemie.

Se skvělou Luckou Vondráčkovou, kterou jak jsem se dočetla, jste kdysi objevila, natočila filmy Trick and Cheat, The Perfect Kiss, Hotel Limbo a My Wacko Parents. Jak se vám spolu pracovalo?

Nemohu říci, že jsem Lucii objevila. Lucie se objevila sama, a to díky své spolupráci se svým tatínkem Jiřím a režisérem Vlado Kavčiakem. Viděla jsem ji díky jejímu pořadu na ČT, který uváděla. Já jsem ji tehdy jen obsadila v jednom televizním varieté a Lucie, jako vždy, tehdy pouze osmiletá, odvedla parádní výkon. V Montrealu jsme se sešly také díky její Iniciativě. Od Víta Olmera dostala moje telefonní číslo, a pak už jsme chodily s kočárkem po parku, tam kde dříve bydlela, v její vilové čtvrti. V kočárku spával malý Matyáš Plekanec a my si vyprávěly o tom, co bychom chtěly jako další postup našich kariér. Lucie je romantik a tak jsme se shodly, že natočíme romantické komedie. Když jsme pak začaly točit v roce 2017 náš první film, Lucie zrovna kojila malého Adama. Všichni jsme obdivovali na place její výdrž, a to že byla čerstvou maminkou, a jak to zvládala. Neohrožený profesionál Lucie prošla celým natáčení i s těmi kanadskými až - 35° v exteriérech bez jediné výmluvy nebo povzdechnutí. Občas místo oběda běžela domů nakojit. Byla vždy připravená, soustředěná a šarmantní. Já se těším na další a další společné projekty, všechny filmy teď píšu tak, aby v nich měla hlavní roli. Lucie Vondráčková je prostě superstar.

Foto: Olga Rusakova

Nezůstala jste jen u herectví, působíte také jako scénáristka, režisérka a máte produkční společnost Marcova Production. A v jednom rozhovoru jste řekla: „Narodila jsem se s touhou bavit a film mi ten sen dovoluje realizovat.“ Platí to stále? Která z vašich profesí je vám bližší?

Já teď vyplňuji do tabulky profese slovo filmař. To v sobě zahrnuje pěkně jedním slovem všechno, co dělám, od scénáře po účetnictví. Produkce filmů je hodně o číslech. Přirovnat se to dá třeba ke stavbě domu. Plán to je scénář, období filmování to je hrubá stavba, a pak jsou dokončovací práce, post produkce. A nad vším tím se musí bdít a dodržovat rozpočet. Nemohu říci, že tato strana filmařiny mi byla přirozeně dána, nejsem typický businessman, ale pokud je to cesta v uskutečnění filmu, udělala jsem a vždy udělám vše pro to, aby to vyšlo. Takže i účetnictví a podnikovou administrativu jsem se s tímto záměrem naučila. Dělat filmy je asi posedlost. Nedá se to k ničemu jinému přirovnat, je to vášeň. Bez vášně je život šedý a nudný. Přeji každému, aby měl takovou positivní drogu, aby se nemusel uchylovat k náhražkám.

Hodně se věnujete také psaní a něco jste vydala i ve francouzštině. O čem ráda píšete a v jakém jazyce se vám lépe píše? Anglicky, francouzsky, nebo česky?

Já píšu o lidských bolestech. Je to asi podivné, když už můj třetí autorský film je komedie, ale je tolik námětů lidských strastí – jak najít lásku, jak žít svobodně, jak zachovat smír ve společnosti. Můj přítel Dr. Rudolf Roden, spisovatel, vždy odpovídal na otázku: „Jak se máte?” „Bylo hůř a lid si chválil.“ Může být špatně, ale na vše se lze podívat s humorem. Situaci otočit a pak už se jen smát.

V Kanadě působíte pod jménem Tina Adams. Jak se z Martiny stala Tina?

Tento americký pseudonym vznikl na place. Točila jsem sekretářku Nixona v X-MAN a asistent režiséra si mne oblíbil a často na mne od kamery volával jménem. Amíci neumí říci Martina, tu první slabiku nějak tak spolknou. Nechtě mne přejmenoval na: „(mar)Týna!”

Jste maminkou čtyř dětí. Jak to mají s uměním? Dočetla jsem se, že váš syn Fréderik kráčí ve vašich šlépějích a velice dobře si vede jako herec v Koreji…

Frédéric je rozený herec. Přistupoval k tomu daru od dětství s ostychem. Nikdy mne nechtěl doprovázet a spolupráci se mnou se vyhýbal. Vyhrál jako nejúplnější herec za své role několik cen, ale vždy to bylo v produkcích někoho jiného, než jsem já.

Řadu let žijete v zahraničí. Co pro vás znamená domov? Kde je ten váš? V Čechách, nebo v Kanadě?

Zapomenout na své kořeny nelze a kulturně se změnit také nelze, jenom žít se dá všude. Když člověk ví co je, a odkud pochází, pak je doma všude. Já jsem Češka a to se nikdy nezmění. Ale domovem je pro mne svět.

Patříte k lidem, pro které je práce také jejich koníčkem?

To si pište.

Foto: Dorota Bylica

Martina Adamcová:

• Narodila se 22. dubna 1966 v Ostravě jako Martina Adamcová, ale vyrůstala v Praze. Od roku 1993 žije v kanadském Montrealu. Působí jako herečka, filmová režisérka, scénáristka, producentka a spisovatelka. V Kanadě působí pod jménem Tina Adams.
• V Čechách je známá z filmů – Tankový prapor, Nahota na prodej, Playgirls, Playgirsl 2, Pasáž, Černí baroni, Muzikanti a dalších. 
• V Kanadě začínala v americkém seriálu Sirens, hrála ve filmech – The Perfect Assistant, Who Is Simon Miller?, French Kiss, Polytechnique, The Perfect Kiss, Hotel Limbo. Zahrála si v americkém filmu The World of Trouble a seriálech Killer Kids a Northern Mysteries.
• Má produkční společnost Marcova Productions.
• Je podruhé vdaná a vychovala čtyři děti – Frédéric, Vivian, Brighton a Elizabeth.
• Syn Frederic Gariepy se stal úspěšným hercem a nedávno se přistěhoval do Prahy, kde vyučuje angličtinu a dále usiluje o prosazení se v herecké branži.