Kultura21.cz

I když má za sebou řadu rolí, které ztvárnila před kamerou, v poslední době hraje především v divadle. Přitom Zuzana Geislerová je nejen herečkou a principálkou Staromódního divadla, ale zdatnou překladatelkou. Už před několika lety přeložila komedii Bez zábran, kde také hrála, nyní je na spadnutí její nový překlad. Je to inscenace Pravda o Pygmalionu, jehož česká premiéra proběhne 7. dubna v Divadle v Řeznické. Vedle toho, že hru přeložila a postarala se o její uvedení v Česku, představuje Stellu Campbellovou…

Co tě vedlo k tomu, abys přeložila hru Pravda o Pygmalionu a aby proběhla její divadelní česká premiéra?

Protože jsem vždycky toužila hrát černookou brunetku (smích). Ne vážně: Na tuhle hru jsem narazila náhodou na internetu, a protože miluju G. B. Shawa a ta hra je o něm, chtěla jsem si ji přečíst, ale nemohla jsem ji nikde sehnat. Tady se nikdy nehrála a sehnat i anglický originál bylo složité, nakonec jsem ji objevila v Americe v nějaké zrušené knihovně. A když jsem si ji přečetla, zjistila jsem, že je to zábavná hra, ve které jsou tři krásné role pro starší herce, tak jsem to zkusila přeložit. A můj britský manžel tvrdí, že překlad je docela dobrý, tak uvidíme, co tomu řeknou lidi.

Uvést novou hru není jen tak. Kdo je režisérem, co dramaturgie a scéna, kde se bude hrát…

Budeme hrát v divadle v Řeznické, kdysi jsem tam už hrála Strindbergovy Věřitele s Janem Vlasákem a Vladimírem Javorským, a proto vím, že je to divadlo s jedinečnou atmosférou a milými lidmi, zvlášť nový umělecký šéf pan Lukáš Pečenka je strašně slušný a vlídný člověk. Poslední rok a půl jsme tam hráli i hru Davida Lodge Bez zábran. Ale abych se vrátila k nové premiéře, režíruje ji pan Román Štolpa, který je talentovaný režisér i herec, obdařený velkou fantazií, a mám štěstí, že se mi ho podařilo sehnat. Dramaturgie je taková společná snaha a scénu nám posvětil pan Petr Kolínský.

Pokud vím, že ve hře hraješ ty nebo Josef Vrána, ale i Petr Fejk. Čí to byl nápad?

Bylo velice těžké sehnat herce na roli Shawa. Jedná se o slavnou osobnost, všichni vědí, jak Shaw vypadal, také to musí být chytrý člověk, kterému lidi uvěří všechny ty sarkasmy, pro Shawa typické. Petra Fejka jsem našla v hereckém rejstříku a zaujal mě, protože je Bernardu Shawovi podobný. A nakonec se ukázalo, že umí i hrát, takže rozhodování nebylo těžké. A navíc je Petr taky příjemný člověk, takže zkoušet s ním je radost. S Pepou Vránou hrajeme už ve hře Bez zábran, takže vím, že je skvělý a zkušený herec. Ještě máme ve hře dva vypravěče, Jana Janáčka a Sebastiana Pošmourného. Oba mladíci jsou opravdu šikovní.

Divadlo v Řeznické je pražská scéna, kde jsi skoro jako doma. Nebo se pletu?

Divadlo v Řeznické je skvělé, ale doma tam bohužel nejsem. Nemá stálý soubor. Ale za svůj život jsem už prošla tolika divadly, že to stačilo. Už se zas tak do všeho nehrnu.

Pokud máš zavzpomínat, tak na které divadlo, kde jsi během let hrála, nejradši vzpomínáš?

Pokud vůbec vzpomínám, tak snad nejlepší role jsem měla v Liberci, ale to je také tím, že jsem byla v nejlepším hereckém věku, už ne úplný začátečník, ale ještě pořád dost mladá, abych stihla všechny ty krásný role, co jsem tam dostávala. A jedna z nich byla právě Líza Dolittlová ve hře Pygmalion, o jejímž prvním uvedení pojednává naše nová inscenace Pravda o Pygmalionu. Mimochodem, Pygmalion se později stal předlohou slavného filmového zpracování My fair lady.

Dříve jsi hodně hrála ve filmu a televizi, nyní překládáš, hraješ divadlo a jsi principálkou Staromódního divadla. Jsi spokojená a co bys ještě chtěla zvládnout?

Já jsem nikdy nebyla filmová ani televizní hvězda, nebavilo mě to, vždycky jsem milovala jen divadlo, tam jsem se svou kariérou i sama se sebou spokojená. To jsou totiž dvě různé věci, a někdy můžou jít i proti sobě, myslím kariéra a osobní morálka, ale vždycky se mi to podařilo nějak ukočírovat, abych si za sebe třeba později nemusela stydět. Řekněme, že jsem herečka s poctivou kariérou, žádné zkratky.

Pro jaké publikum je Pravda o Pygmalionu vlastně určena?

To je dobrá otázka, a odpověď není lehká. Upřímně řečeno nevím. Mohlo by se zdát, že se na tom budou bavit jen herci, protože hra je o herecké práci, ale možná se mýlím a lidi tomu budou rozumět. Ale já bych je nepodceňovala.

Zdroj foto: Robert Rohál a archiv Zuzany Geislerové

https://www.reznicka.cz/Inscenace/1175