Kultura21.cz

Petr Polášek nejen maluje, ale je také vidět. Můžete ho potkat na vernisážích, koncertech a také na společenských akcích, kde občas předává své obrazy. Je autorem portrétů mnoha slavných a známých osobností. Ale to je jen zlomek jeho tvorby, která je vidět na výstavách, ale rovněž je zastoupena v soukromých sbírkách takřka po celém světě. A to je mu teprve třiatřicet let. Svůj talent podědil po svém otci, který byl také malířem.

Jste úspěšným malířem na volné noze s působením doma i v zahraničí. I ve vašem případě se vaše práce dělí na zakázky a volnou tvorbu?
Volná vlastní tvorba je plnohodnotnou duševní záležitostí, kterou nijak neskrývám. Je o pocitovém rozpoložení a relaxace. Dělím se s ní i s lidmi, kteří projevují o mé práce zájem. Malovat je skutečným darem stejně tak, jako dostat dobrou zakázku od kvalitního zájemce. Poslední dobou se více zaměřuji na svá témata, ovšem komerční zakázky neodmítám...

Kde berete inspiraci při volné tvorbě? A co představuje vaši volnou tvorbu?
Mou největší inspirací je můj desetiměsíční syn, který pro mne znamená rozkvět života a je pro mne ohromnou životní energií. Jako hodně inspirativní mám také přírodu, cestování a společnost kvalitních lidí okolo sebe, kteří mi fandí a podporují mě včetně mé přítelkyně. Má vlastní tvorba byla vždy rozmanitá. Byly doby, kdy jsem maloval moře a akty, pak přišlo období krajin a zvířat a v současné době maluji převážně obrazy s tematikou andělů a krajinomalbu mé oblíbené Francie, konkrétně Provence.

Kolik výstav máte za sebou a kde všude jste vystavoval a působil?
Mám za sebou něco okolo dvaceti výstav. Vernisáže jsem měl v Praze, Mladé Boleslavi, Klášterci nad Ohří, Valašském Meziříčí, Jilemnici, Kyjově, Brně, Ústí nad Labem, Mělníku, Dvoru Králové, zámku Sychrov a mnoha dalších. V zahraničí pak například v kapli Santo Rosario na ostrově Elba nebo Kolíně nad Rýnem, moje tvorba je zastoupena i v soukromých sbírkách. Ve městech Ústí nad Labem, Dvůr Králové, Praha, Mladá Boleslav a Mělník jsem žil a působil včetně obce Vysoká Libeň - Mělnické Vtelno. Dnes žiji druhým rokem v Brně.

Není to tak dlouho, co jste namaloval obraz zpěvačky Heleny Vondráčkové s jejím psem, který jste jí předal po vystoupení na Pivobraní v Letňanech. Co vás k tomu vedlo?
Byl jsem osloven zástupkyní starosty pražských Letňan Ivetou Lojkovou, jestli bych namaloval obraz paní Heleně Vondráčkové. Vybrali jsme fotografii s jejím psím miláčkem, podle které jsem zmiňovaný obraz namaloval. Paní Vondráčkové si vážím jako člověka a jako velké umělkyně, proto mi bylo velkou ctí obraz pro ni namalovat, osobně předat a vidět, jak velkou radost z něj měla.

Které písně od Heleny Vondráčkové se vám líbí, čím si vás získala?
Nejvíce mne oslovila píseň Slza z tváře padá z pohádky Šíleně smutná princezna. Tento song sice není zas až tak známý hit, ale na mě působí velmi přesvědčivě. Je o tom, kdy si mladá dívka nevěří a cítí smutek. V kombinaci s Janem Hammrem a dobou, kdy to skládal, z toho cítím ranou a velmi citlivou tvůrčí práci těchto umělců. Pro mě velmi působivé.

Jste i autorem portrétu generál poručíka Františka Fajtla, někdejší ho velitele Československé perutě v bitvě o Anglii u Royal Air France, 91. nejvýznamnějšího Čecha a jediného držitele státního vyznamenání řádu Bílý lev. Pro jakou příležitost jste tento portrét vytvořil?
Generálporučík František Fajtl měl letos 4. října výročí úmrtí - je tomu přesně deset let. Namalovat tohoto skutečného národního hrdinu jsem bral jako povinnost a obraz jsem věnoval Základní škole Františka Fajtla v pražských Letňanech jako poděkování za naši vlast. Při tvorbě portrétu tohoto významného člověka jsem se inspiroval audioverzí jeho knihy s názvem Sestřelen a byl to neuvěřitelný zážitek. Čest památce velkému člověku...

Co vás v životě i tvorbě nejvíc ovlivnilo?
V životě se vám stane spousta věcí které vás ovlivní, ať už jde o pády, úspěchy či jen náhodu, která vám změní život. Tak mým vzorem byl můj tatínek, který byl také malíř. K malování mě vedl od dětství, kdy mě podporoval, učil a motivoval. A byl to on, kdo mne nejvíce ovlivnil. Nyní je to můj syn, který na mě má snad ten největší vliv.  

Co považujete za svůj největší úspěch?
Mám obrazy rozesety po celé republice i v zahraničí, ale největší úspěch pro mne je, že stále mohu malovat. V této uspěchané době, kdy zuří konkurenční boj, jsou stále lidé, kteří se zastaví a umí ocenit mou práci - a díky nim uživím svou rodinu. Jsem vděčný za to, že jsem těmito lidmi obklopen a jsou mými přáteli.

Můžete uvést svůj osudový krok, rozhodnutí?
Bylo to po výstavě ve Dvoře Králové nad Labem v listopadu 2007. Do té doby jsem se hledal a stále váhal a pochyboval o tom, zda-li mám malovat. Výstava předčila všechna má očekávání a já se tenkrát pevně rozhodl stát se malířem na plný úvazek (smích).

Které období svého života byste rád prožil znovu?
Dětství, jako snad každý z nás. Měl jsem krásné dětství, na které mám spoustu nezapomenutelných vzpomínek... Na mou milovanou babičku Julii, která už není mezi námi stejně tak jako můj tatínek.

Co považujete v životě za nejdůležitější?
Určitě to je pochopení. Umět a snažit se chápat důležité věci a snažit se jim porozumět. Mnohdy jsem byl laxní v mnoha důležitých rozhodnutí a byly to fatální chyby. Dále je důležité zdraví a držet se zdravého rozumu. Život není nekonečný a utíká velmi rychle. Je třeba se umět správně rozhodovat a držet se dobrých rad. Jak mi říkával Jan Skořepa: Dobrá rada je nad zlato.

Které umělecké dílo vás dokáže plně strhnout?
Noční hlídka od Rembrandta.

I když nejsem malíř, také na mne během Amsterdamu silně zapůsobila... Při které činnosti kromě malování si nejlíp odpočinete?
Při vaření. Moc rád vařím, dále je to cestování a poslech kvalitní hudby. Jsem pasivní fotbalista, nejlépe na gauči u dobrého jídla a pití. Také velmi rád čtu historii, pokud mi to tedy čas dovolí. Toho odpočinku od té doby, co je na světě synek, už moc není.

Čím vás okouzlila vaše partnerka?
Asi to nelze takhle formálně analyzovat (smích). Holt tomu bylo při osudovém setkání, kterému jsem šel naproti. Říkejme tomu asi osudová přitažlivost či zamilování na první pohled. Dále zájem o milování dobrého srdce, které je na pravém místě, a překrásných,  upřímných očí. V životě nás okouzlí mnoho krásných lidí, ovšem ti pro život jsou výjimeční.

V co už nevěříte?
V dobrou politiku, celosvětový mír a snížení daně.

Co je pro vás největší luxux?
Každá volná chvíle, kterou trávím se svou rodinou, protože není nic cennějšího, než být v mém životě obklopen nejdůležitějšími lidmi, kteří mě mají rádi.

Zdroj foto: archiv Petr Polášek