Kultura21.cz

Markéta Meduna Kočková si v životě prošla spletitou cestou. A právě ta dala podobu její současné tvorbě. I když původně pracovala jako servírka, rozhodla se následovat dětský sen a stát se umělkyní. Za pomocí včelího vosku přenáší na plátna niterní procesy konkrétních osob i emoce rezonující celou společností. Prostřednictvím svých obrazů chce lidem ukázat, že pokud se zastaví a začtou se do svého nitra, mohou najít vodítka i inspiraci ke změně.

Ve své tvorbě se věnujete emocím. Je podle vás právě teď společnost v depresi?

Vnímám, že lidé cítí strach o svou existenci. Cítím paniku, zlost, vychýlení z normálu. Lidé musí změnit vlastní zajetý směr, a to je pro ně výzva, mnohdy nepříjemná. Proto se snažím zpracovávat témata, která si tato kolektivní síť vědomí žádá. Patří sem například témata jako Úcta, Nepodmíněná láska, Transformace, Svoboda a mnoho dalších důležitých emocí, které je třeba připomínat v zatmění lidské mysli. Potřebujeme to všichni. Někdy je zkrátka těžké najít balanc mezi vnímáním tvrdé reality a negacemi. Ve svých obrazech chci lidem ukazovat, že každá emoce je vodítkem a inspirací ke změně. Spousta lidí bude muset přehodnotit svůj styl života, myšlení i hodnotový systém.

Mluvíte o strachu. Měla byste nějakou radu, jak se s ním vypořádat, když člověka přepadne?

Důležitá je práce s dechem. Musíte procítit, odkud strach přichází a vystavět si proti němu obranu. Musíte jej pojmenovat, uvědomit si ho, naučit se s ním pracovat. Pokud to zvládnete, posílí vás to. Jeden můj klient, významný podnikatel, mi vyprávěl, že když cítí strach, tak se postaví a nechá jej projít skrz sebe. To je myslím ukázka toho, že ho rozeznává a umí s ním zacházet.

Jak se v době covidové daří vám coby malířce? Co vaše práce?

Upřímně, daří se mi dobře. Toto období nevnímám negativně, naopak si užívám čas doma s rodinou, věnuji se své práci a vymýšlím, do čeho nového se pustím. Samozřejmě jsem o několik projektů kvůli lockdownu přišla, mimo jiné například o výstavu, kterou se snažím neúspěšně realizovat už přes půl roku. Na tu byla navázaná i prezentace nových produktů.
Ve svých obrazech navíc nezachycuji jen nálady rezonující celou společnosti, ale i příběhy jednotlivců. Pokud se jedná o individuální práci s konkrétním člověkem, vydáváme se psychosomatickou spoluprací – vedeme dlouhé několikadenní rozhovory, meditujeme a odkrýváme tak duševní i tělesné emoce a programové vzorce. Tyto informace poté přenáším do barev. S klientem obraz upravujeme podle toho, co si přeje, a i když to často neumí slovy popsat, bývá s výsledkem spokojený.
A vzhledem k omezenému setkávání není teď tento přístup možný, což vedlo k výpadku některých zajímavých zakázek. Beru to ale naopak jako šanci budovat nové příležitosti a cesty. V pozitivním slova smyslu jsem byla nucená vystoupit z komfortní zóny a představit své umění jinak.

Na čem tedy aktuálně pracujete a kam byste ráda svou tvorbou směřovala?

Snažím se přenášet svá témata na věci, které lidé běžně vidí a používají. Aktuálně se těším z projektu, v jehož rámci pokryji svými motivy skleněnou fasádu showroomu jedné firmy. Také pracuji na obrazu s tématem Medicína, který bude zdobit relaxační zónu v jednom hotelu. Ten bude mít za cíl pomoci nahlédnout do propojení fyzického i duševního rozpoložení, započít diskuzi se sebou samými.

Jedním z větších projektů, který mě také čeká, je meditační centrum ve tvaru skleněné pyramidy. Jelikož mé dílo ovlivňuje duševní pochody a pyramidy mají léčebné účinky, chtěla bych této jedinečné synergie využít. Než se ale vrhneme na samotný projekt, mám sjednanou tvorbu zmenšeného prototypu do soukromých „rukou“.

V budoucnu bych poté chtěla rozšířit povědomí o tom, jak jsou barvy a tvary důležité pro emoční harmonii. Česká architektura i umění na mě působí jednobarevně. Chci ale šířit témata svých obrazů i mimo náš region. Aktuálně třeba jednám s jedním istanbulským architektem o spolupráci na designovém nábytku s mými motivy. A přemýšlím i o kooperaci s dalším architektem z Bogoty.

Je něco, co byste ráda vzkázala našim čtenářům a čtenářkám, kteří právě teď potřebují načerpat energii?

Ať už vás trápí události vnějšího světa nebo bitvy, které vedete sami v sobě, nejdůležitější je neztrácet naději a smysl pro pozitivní a dobré věci. Negativní stav se špatnými myšlenkami živí. Pokud jste ztratili smysl vlastního bytí, zkuste začít vnímat sami sebe jako součást kolektivního světa, kde každý má svůj úděl. Mysl tvoří realitu a realita je všechno kolem nás.

Zdroj foto: archiv Meduny