Muzikant Láďa Kokeš dělá radost posluchačům všech věkových skupin. Srdcem i duší miluje hudbu 20. a 30.let a svou vizáží jako by vypadl z nějakého parádního prvorepublikového večírku. "Jsem rád, že se v dnešní době hodně vrací zájem o starý swing a jazz, " říká.
Láďo, co tě přivedlo k hraní? Určitě jsi už jako malý chlapec tíhnul k hudbě...
Hudba má v naši rodině silnou tradici. Jsem pátá generace o které vím. Asi je to trochu osud, sic jsem studoval jiné obory, nakonec jsem zakotvil v hudbě na plný úvazek - snad osud. Nejraději mám jazzovou hudbu z let 1917 - 1931. Jsem velkým sběratelem dobových nahrávek, materiálů či nástrojů. Tuto hudbu jsem hrával i v Praze v Originálním Pražském Synkopickém Orchestru pod vedením svého učitele Pavla Klikara. Kdy jsem poprvé zpíval či píseň si bohužel nepamatuji, ale rodiče vzpomínali , že když tatínek, vynikající houslista, cvičil doma na housle, tak jsem již v útlém dětství napodoboval jeho pohyby smyčcem pomocí vařečky...
Který nástroj máš nejraději?
Mým prvním nástrojem byly housle, pak následně trumpeta a klavír. Nyní se nejvíce věnuji houslím ve swingové formaci LAM Trio a následně piánu, neb 12.4. budeme dělat v malebné beskydské obci Čeladné poctu Jiřímu Šlitrovi a divadlu Semafor. Na této akci budu vlastně představovat Jiřího Šlitra, tak nyní cvičím a hraji nejvíce na piáno.
Jak vnímáš současnou hudbu?
Myslím, že hudba je odrazem své doby. Zřejmě i proto mám nejraději hudbu let dvacátých a třicátých, neb se mně líbí i tehdejší doba co do stylu oblékání, kultury a morálních hodnot. Ale každá hudba má své kouzlo. Můj kamarád muzikant a zpěvák Milan Cyrus mě například přivedl k poslechu hudby let padesátých a šedesátých, kterou jsem si také celkem dosti oblíbil. I v současné hudbě je určitě spousta kvalitních písní a interpretů. Musím říci ovšem, že se v dnešní době hodně vrací zájem o starý swing a jazz, který mám nejraději. Když vidím jak mladí lidé s neskutečnou radosti a entuziasmem tančí na hudbu starou 90 let, mám opravdu velkou radost.
| < Předchozí | Další > |
|---|
Černé kalhoty a funky drive, černé brýle a punková naléhavost, černé kravaty a jazzová elegance a bílé košile a rocková energie – to jsou průvodní znaky skupiny Laura a její tygři.
Trenčianske osvetové stredisko v Trenčíne v pôsobnosti Trenčianskeho samosprávneho kraja a autorka Stanislava Habšudová otvorili 11. júla výstavu pod názvom Moje cesty premeny
Unikátní představení, které se jindy a jinde nebude již opakovat, připravují pouze pro letošní Letní Letnou tři přední evropské soubory z oblasti nového cirkusu – Cahin Caha z Francie, Cirkus Cirkör ze Švédska a <...
Na počátku listopadu 2016 se v Praze pořádal již třetí ročník přehlídky 3Kino, zaměřené na český, slovenský, maďarský a zejména polský film, zastoupený nejhojněji. Proto se tento text bude také vztahovat k filmové tvorbě našich severních sousedů.
