Kultura21.cz

Těmito slovy láká na jedinečnou tragikomedii Peklo – Dantovské variace jeden z tanečníků skupiny 420PEOPLE. Jde o choreografa a tanečníka Václava Kuneše, kterého jsme spolu s jeho kolegyní Natašou Novotnou poprosili o zodpovězení několika otázek. Ty vám přiblíží nejen zákulisí vzniku tohoto díla, které můžete vidět na prknech experimentálního prostoru NoD už od 30. září.

Tento rozhovor je u příležitosti představení Peklo - Dantovské variace, ve kterém budete vystupovat spolu s hercem Davidem Prachařem. Jaká to pro vás byla zkušenost?

Nataša Novotná: S Davidem jsem se pracovně poprvé setkala před dvěma lety při vzniku inscenace Máj na Nové scéně ND. Tehdy, stejně jako teď zažívám velmi příjemnou, uvolněnou a zároveň koncentrovanou atmosféru se spoustou povídání jak o látce samotné, tak o věcech zdánlivě mimo ni a bezednou studnu nápadů, které mohou a nemusí pro naši věc fungovat.

Václav Kuneš: S Davidem se známe již z představení Máj, které jsme spolu hráli na Nové scéně. Byla to nezapomenutelná zkušenost, krásný čas strávený s někým, kdo miluje svojí práci, ale zároveň se nebere moc vážně. Vzácná to kombinace. A právě proto děláme i Peklo.

Můžete nám k Peklu – Dantovským variacím říci více? V čem je toto představení výjimečné?

NN: Výběrem titulu samotného se v prvním plánu pouštíme do vod spíše temných a to je pro nás tak trochu nezvyklá poloha. Abychom se tedy úplně neztratili, stojí nám po boku pan režisér Jan Nebeský. Po několika úvodních setkáních a prvních zkouškách se netrpělivě těším na další. Každé setkání s takto zajímavým člověkem je totiž výjimečné.

VK: Každé představení je svým způsobem výjimečné. Pro nás určitě právě tím výběrem titulu a spoluprací s panem Nebeským.

 
Jaká byla vaše první reakce, když jste o tomto představení uslyšeli? Měli jste už nějakou představu nebo vizi o choreografii a provedení?

NN: Těšila jsem se na moment, kdy se přes Peklo dostaneme k Nebi a Ráji. Představa o choreografii přichází tentokráte až se začátkem zkoušení, jinak by to nebylo žádné peklo :)

VK: První reakce byla: jasně, jdeme do toho. Pro mě je to obohacující spolupráce. Skvělá parta lidí. Pro nás ve 420PEOPLE i nové prostory NoDu, jiní diváci. Zkrátka výlet do neznáma.

Jak vůbec funguje váš tvůrčí proces? Jak vymýšlíte scénu a podobné věci? Co je na tom nejdůležitější?

NN: Každý proces je docela odlišný také díky rozdílnosti lidí, se kterými v tu chvíli pracujete. Role jsou určeny od začátku a všechny pro finální výsledek důležité. Podaří li se pak v průběhu tvorby vnímat se navzájem jako individuality směřující ke stejnému cíli, umět zachytit postřehy, nápady, komenty a shodnout se, tak je ten proces moc dobrý.   

VK: Nejdůležitější je respekt a důvěra v každého z nás. Bez toho to nejde. No a my máme to štěstí, že se můžeme takhle potkat.

V této hře jsou tanečníci doplněni herci.  Je něco, na co si musíte dávat pozor?

NN: Snad jen na to, aby tanečníci pouze netančili a herci jen nehráli, což se ale při tak kvalitním obsazení vlastně asi ani stát nemůže.

VK: Nebo jsou herci doplněni tanečníky? Záleží, jak se na to budete dívat.

Má jít o tragikomické podobenství o souboji se smutkem, nudou a leností. Co bude tou protiváhou, aby diváci neodcházeli z představení příliš zdrceni?

NN: Ani sebezdrcující záležitost nemá jen tu jednu stranu mince a jak zní v dané otázce, měla by to být tragiKOMEDIE.

VK: Tragikomedie.

Dantovské variace se netočí jen kolem části jedinečné Božské komedie, ale dotýkají se i tématu krize středního věku. Jak se vám s tím pracovalo?

NN: Vzhledem k ročníkům narození je téma velmi aktuální. Observace vlastního já vůči už uběhlému času, času blízkých a světa kolem je tu jako pracovní materiál absolutně na spravném místě. Prozatím se nikdo nezbláznil…

VK: Je mi 39. Takže skvěle.

Museli jste se na roli nějak speciálně připravovat? Četli jste Božskou komedii?

NN: Speciální příprava nebyla. Božskou komedii mám přečtenou z části a bylo to hodně dávno. iBook vydání mám staženo a snad se k němu brzy dostanu.

VK: Momentálně se učíme lézt po laně, což v dámských lodičkách s podpatkem není jen tak.

A co pro vás osobně bylo na nacvičování nejtěžší? Je něco, s čím jste museli zápasit?

NN: Nemohu pravdivě odpovědět, je příliš brzy.

VK: Zatím je zkoušení v plném proudu a těžko říct co bude nakonec nejtěžší. Uvidíme.

Na závěr vás poprosím, abyste naše čtenáře pozval na představení Peklo.
NN: Budu drze věřit, že rozhovor samotný tento kousek práce už udělal…

VK: Udělejte si hezký večer, přijďte do Pekla!

Děkuji za rozhovor!

Autoři fotografií: Pavel Hejný (portréty) a Fabiana Mertová (fotografie ze zkoušek)