Tomáš Verner: Vždy jsem fandil tomu slabšímu

Tomáš Verner: Vždy jsem fandil tomu slabšímu

Tomas Verner 200Desetinásobný mistr České republiky v krasobruslení, mistr Evropy z roku 2008. Jednou stříbrný a jednou bronzový z evropského šampionátu, dvakrát čtvrtý na mistrovství světa. To je Tomáš Verner. Po Mistrovství světa 2014 v Tokiu ukončil závodní kariéru, což ale neznamená, že by nějak ve svých aktivitách polevil. Hned nastoupil do krasobruslařské lední show Jen počkej, zajíci!, účastní se krasobruslařských exhibic, začal hrát fotbal. Můj rozhovor s tímto krasobruslařem, kterému japonské fanynky přezdívají „naše sluníčko“, se týkal zejména show Jen počkej, zajíci, ale i jeho dalších plánů do budoucnosti.

 

 

 
Tomáši, jaká byla tvoje cesta k účinkování v lední show Jen počkej, zajíci! ? Co tě přesvědčilo, aby jsi do toho šel?
S nabídkou, abych se tohoto projektu zúčastnil, mně zavolal sám pan režisér František Blaťák. Byla to pro mě velká výzva, nikdy předtím jsem v ničem takovém neúčinkoval, vždy jsem buď závodil nebo se účastnil klasických krasobruslařských show. Termíny mi seděly do kalendáře a když navíc zmínil obsazení, nezbývalo mi nic jiného než souhlasit. Je to příběh, u kterého se nemusí moc přemýšlet, ale přesto má hlubokou myšlenku o tom, že ve dvou se to táhne lépe.

Jak dlouho probíhaly přípravy na tuto show?
Začalo se v květnu nácviky sólových čísel, od června do srpna jsem pak dojížděl do Ostravy, kde probíhaly intenzivní tréninky. Sice jsem nemusel být na každém nácviku, protože moje čísla jsou trochu vyčleněná od ostatních, ale mám za sebou pěkných pár týdnů, které jsem strávil v Ostravě od rána do večera.

Tomas Verner1

Tvá role je něco jako bruslící vypravěč. Dokážeš si představit, že bys byl v roli Michala Nesvadby a provázel dějem nejen pohybově, ale i slovně?
Michal je profesionální mim a svým pohybem umí vyjádřit emoce, což já zatím neumím. On celé publikum táhne. Kdyby ale pan režisér řekl, že musím celou show provést, udělal bych to. Nemyslím si, že bych to dokázal jako Michal, ale tuto roli bych na sebe vzal.

V jaké z rolí, které během představení prostřídáš, se cítíš nejlépe?
V roli krále, nejspíše i díky nádhernému hudebnímu doprovodu. I když nejradši mám kostým piráta.

Když už mluvíme o hudebních doprovodech, který by sis případně zvolil ke svému exhibičnímu programu?
Kdyby nebyla hudba k Pirátům z Karibiku tak ohraná, zvolil bych si ji. Potom je také nádherná hudba k číslu toreadora nebo již zmiňovaný doprovod k roli krále.

V hudebním doprovodu se objevuje i píseň Daniela Landy, se kterým jsi spolupracoval. Bylo to tvé přání nebo to byla jen čistá náhoda?
Hudební výběr byl předem fixně daný. Byl zde zájem, aby hudba byla rozmanitá, což se také povedlo. Máme tam Ivetu Bartošovou, Karla Gotta, Dana Landu, Kabáty. Písnička od Dana doprovází scénu s piráty, jeho hlas se do ní neuvěřitelně hodí. Dle mého názoru je to jedno z nejlepších čísel.

Máš během svých výstupů možnost na nějakou improvizaci a jak moc je konzultuješ s panem režisérem Františkem Blaťákem?
Možnost improvizovat mám, ale vždy v rámci charakteru. To je stěžejní úkol. Devět rolí je hodně a je nutné, aby nesplývaly dohromady. Proto mohu improvizovat jen v rámci mantinelů, které vytyčí právě pan režisér. Musím zůstat věrný charakteru postavy.

Tomas Verner2

Mezi jednotlivými výstupy máš poměrně dlouhé pauzy. Jak je naplňuješ?
To se zdá jen pro oko diváka, že jsou dlouhé. Ale než se člověk svlékne, převlékne, pověsí šaty tam, kde mají být, projde maskérnou tak, aby měl správně udělané oči, aby působil tak, jak má, tak těch prodlev tam zase tolik není. Jsem šťastný za to, jakým způsobem je show koncipovaná a že nemám úplně rychlé převleky. Ty člověku ubírají fyzických sil.

Co tě v nejbližší době kromě Jen počkej, zajíci! čeká?
Čeká mě toho spoustu. Zítra (tedy v neděli 21. září – pozn. red.) mám první fotbalový zápas za Amforu, na který se moc těším. Pak bude následovat týden intenzivního tréninku a za deset dní odlétám do Japonska na soutěž Japan Open, kde budu reprezentovat Evropu proti Americe a Asii. Poté mě čekají přípravy v Rusku, exhibice po Evropě a dost času mi samozřejmě zabere i show Jen počkej, zajíci. Až do února bude plno, ale vše jsem naplánoval dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a moc se těším.

Hlavně u zámořských krasobruslařů je časté, že po skončení kariéry přijímají role v různých filmech nebo reality show typu StarDance. Kdyby přišla taková nabídka, přijal bys ji?
Já jsem se dokonce na StarDance těšil. Několik let jsme přemýšleli nad tím, jestli StarDance přijmout nebo ne. Problém je, že soutěž probíhá paralelně s naší závodní sezonou, což se nedalo skloubit dohromady. Kvůli sportu jsem musel vynechat taneční, takže trénink bych opravdu potřeboval jako sůl. Není to tak, že bych bruslil, jednou týdně si odskočil na soutěžní večer a něco zatančil. Teď už ale nezávodím, proto doufám, že Česká televize půjde do projektu znovu.
 
Závěrem rozhovoru bych se vrátila trochu do tvé minulosti. Jaké byly, když jsi byl malý, tvé oblíbené kreslené seriály?
Bylo to právě Jen počkej, zajíci nebo Tom a Jerry. Mickey Mouse a jemu podobné seriály jsem nikdy nemusel.

Takže se ti líbilo, když se dva vzájemně honili a škádlili...
Ano. A vždy jsem fandil tomu slabšímu.

( 0 hlasů )


 

Přihlášení



Soutěže

Umělkyně světových parametrů mají kromě talentu vždy něco navíc

Mám rád umělce, ale nejvíc asi ty, kteří něco umějí, a přitom si na nic nehrají. Vypadá to jako protimluv, ale možná mi rozumíte. A pak mám rád umělkyně, které – ačkoliv jsou talentované, inteligentní a krásné – mají ještě něco navíc. Kromě talentu, půvabu a kouzla osobnosti disponují schopností zaujmout ve více směrech.

Herečka Bára Lukešová v rozhovoru o svém otci a pražské výstavě jeho filmové tvorby

Výběr z realizovaných i nerealizovaných návrhů filmového architekta Rudolfa Lukeše (1923 – 1976) přinese výstava v galerii Lucerna. Očekávaná expozice nazvaná „Rudolf Lukeš – Filmové návrhy“ bude otevřena od 5. října a potrvá do 9. listopadu. O připravované výstavě je i rozhovor s dcerou tohoto filmového kumštýře, divadelní, filmovou a televizní herečkou Bárou Lukešovou.

Rozhovor

Ivo T. Budil: Nejsem si jist, zda evropské hodnoty obstojí

TBudil200Profesor Ivo T. Budil patří mezi nejznámější české antropology. Založil a několik let vedl Filozofickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni. V současnosti působí na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií Metropolitní univerzity Praha. Je ...

Hledat

Videorecenze knih

Příhody telátka potěší malé poplety i rodiče

Ve vydavatelství Radioservis vyšla audiokniha Příhody telátka poplety určená pro malé děti, ale určitě pobaví a potěší i dospělé.
Radiotéka

Čtěte také...

Ladislav Plecitý: Divadlo je živé, ale iluze filmu je dokonalá!

Plecity perexRežisér a scénárista Ladislav Plecitý, pod jehož taktovou vznikl absolventský film Poslední odměna, adaptace stejnojmenné povídky slavného spisovatele Terryho Pratchetta, se podí...


Literatura

Drsný středověk v románu Cesta sněžných ptáků

Cesta sneznych ptaku200Cesta sněžných ptáků je historický román z jedenáctého století, ve kterém najdeme vše, co k příběhu z drsné doby a velkých činů patří. Robert Lyndon nás prostřednictvím svých hrdinů proved...

Divadlo

Kdo miluje, nespí

bratr spanku perexMožná byl talentovanější než Mozart. Narodil se ale na špatném míste. Johanes Elias Alder (Jacob Erftemeijer) je obdařený fenomenálním hudebním sluchem. Naneštěstí pro něj ale žije v zapadlé alpské vesnici mezi...

Film

Vyšly vybrané texty filmové kritičky Galiny Kopaněvové

Spatrit-a-napsatHned úvodem by rád vyjasnil: Galina Kopaněvová (1931-2012) není Ruska, narodila se v Kolíně české matce (byť v Rusku narozené) a ruskému emigrantu, takže by měla být psána právě takto (a sama se tak skutečně podepisovala). Pr...