Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Sváteční dny konce loňského roku jsem si osvěžila třemi knihami z Tritonu, které mi pomohly navodit správnou rodinnou pohodu. Ráda se totiž vracím k dětským knihám, ráda v nich hledám klid a radost, která z leckterých knih pro dospělé se kamsi vytratila. Proč jsem si vybrala právě ony tři? Protože mne přilákal název edice: Laskavé čtení. 

Nejdřív jsem otevřela knihu Miloše Kratochvíla Rybáři a hastrmani. Sáhla jsem po ní asi pod tlakem blížícího se Štědrého dne, kvůli té rybě, co by měla být na talíři. Díky povídání o podvodní rodině, rybářích a spisovateli K. Mejlovi jsem na nákup kaprů zcela zapomněla.

Miloš Kratochvíl mi ukázal podvodní svět plný ryb a taky mne přesvědčil, že hastrmani jsou – jenom se musíme u rybníků, jezer a toků pořádně koukat. Ví o tom své především rybáři. Hastrmani, hastrmanky a hastrmančata jsou neskonale potřební – pečují o vodu a taky tak trochu nás, lidi. Už jim nejde tolik o dušičky, ale o to, aby podvodní národ s tím nadvodním spolu dobře vycházeli. Ale je jasné, že i mezi hastrmany se objevují šizuňkové, nafoukanci, zpátečníci…, že je to mezi nimi jako mezi námi na suchu.

Pan spisovatel Mejla o tom ledacos vyzvěděl právě na břehu řeky u Ouběnic, kde s rybáři rozprávěl o životě. A tak se v Kratochvílově knížce dozvíme, jaké to je, když porybný to přehání s pravomocí a pořád jenom všem všechno zakazuje, když kapitán říční lodi se chlubí, že je bývalý mořský vlk a ono tomu tak není, když se hastrmanka chce stěhovat na přehradu do vyšší společnosti, když se zamiluje hastrmanský kluk…

Veselé vyprávění (jiná ani pan spisovatel neumí) rozvíjí vaše představy, probouzí fantazii – pak už u žádného vodního toku, vodní plochy, ale i louže nikdo z vás nebude stoprocentně přesvědčený, že hastrmani neexistují. Naučí se totiž správně dívat. 

Hned potom jsem otevřela knihu stejného autora Poťouši a Zloděják. Jde o pokračování knihy o rozkmotřidlech. V té první, která nese název Modrý Poťouch,  jsme se seznámili s podivnými bytůstkami, které napadly obyvatele Potměch. Zdálo se, že díky profesoru Jindáčkovi a malé Zuzance je neštěstí zažehnáno, že každý, kdo pomocí jeho kouzelné baterky a kouzelných brýlí objeví za krkem nějakého Poťoucha, Jájáka, Záviďku, Rozhádka… či dalšího z podobných nešvarníčků, se s ním vypořádá a zase nastane pohoda v městečku. Jenže pan Jindáček, zdánlivě imunní, se sám dostal do spárů rozkmotřidel, naštval se na chlubivého pana spisovatele (také infikovaného rozkmotřidly) a naštvaně opustil městečko, Zuzanka na všechno sama nestačila. Proto povolala do Potměch pana spisovatele, aby jí s tím malérem pomohl, jenže pan spisovatel místo aby bojoval, tak všechny namíchl. Sice slíbil, že rozkmotřidla z města vyžene, ale brzy zjistil, že to nebude jen tak, byla jich přesila. Díky pátrání v městě se dostal mezi místní strašidla v domnění, že mohou pomoci. Moc to nepomohlo, ale alespoň o nich tedy napsal pár kapitol, a taky přišel na to, že proti rozkmotřidlům žádná medicína ani žádný zázrak nefungují, pokud lidi sami nechtějí se jich zbavit. Jen tak se tyto podivné bytůstky nemohou nafouknout do obrovských bytostí a nemohou ovládnout okolí. 

Krásný příběh – veselý, v některých místech trochu nabubřelý (to zrovna pana spisovatele napadl nějaký Jáják nebo Nafouk), ale především strašlivě poučný. Bavilo mne příhody z Poťouch číst – a když jsem měla možnost je předčítat malému synovci, bylo to mnohem lepší. Užili jsme si to oba – je to skvělá kniha pro společné čtení. Nenudí se u ní ani velcí ani malí… 

Třetí knížka z edice Laskavé čtení je překladová. Barnabášova kniha přináší kapitoly ze života malého čtyřletého kluka. Barnabášovy příhody sepsal jeho tatínek a dokázal skvěle vystihnout myšlení malého špunta, jeho bezelstnou logiku a neutuchající chuť objevovat okolní svět. Malí se v příhodách určitě najdou, velcí si připomenou, jaké to bylo tehdy, kdy o světě tolik nevěděli a vše dnes složité jim připadalo naprosto přímé a jednoduché. Je dobré se občas rozhlédnout po okolí dětskýma očima. Moc jsme toho s lety zapomněli. Naštěstí máme kolem sebe autory, kteří tento dětský nadhled nám rádi připomenou, kteří onu bezelstnou logiku si v sobě uchovávají a tu a tam ji vypustí na stránky knížek. Knihu napsal Balázs Zágoni a vyšla v překladu Violy Somogyi. 

Všechny tři zmíněné knížky z edice Laskavé čtení ilustrovala Markéta Vydrová. Jsou tedy plné nápaditých obrázků a veselých barev, jak jsme u této výtvarnice zvyklí. Každá z nich je vedena v určitém barevném tónu, který velmi lahodí s uvedeným textem. Moje poklona patří Markétě Vydrové především za její téměř encyklopedickou znalost všech rozkmotřidel, které pro nás namalovala a tím nám je dokonale představila, a za pečlivé výtvarné uvedení do podvodního světa. Její ilustrace jen podtrhují název edice, za který Tritonu radostně tleskám.

Rok třináctý jsem tedy uzavřela Laskavým čtením – krásně mne nastartovalo na rok další, čtrnáctý – snad laskavého čtení i Laskavého čtení bude víc a víc.

To přeji nám všem – čtenářům. 

Rybáři a hastrmani 

Autor: Miloš Kratochvíl
Ilustrace: Markéta Vydrová 
Vydáno: 2012 
Stran: 192 
Hodnocení: 88 % 

Poťouši a Zloděják 

Autor: Miloš Kratochvíl
Ilustrace: Markéta Vydrová 
Vydáno: 2013 
Stran: 136 
Hodnocení: 83 % 

Barnabášova kniha 

Autor: Balázs Zágoni 
Překlad: Viola Somogyi 
Ilustrace: Markéta Vydrová 
Vydáno: 2013 
Stran: 156 
Hodnocení: 80 % 

Vydalo nakladatelství: TRITON 

Zdroj foto: www.tridistri.cz