Na začátku roku 1946 ve Východním Prusku vládnou tvrdou rukou vítězní Rusové. Berou si, co chtějí, a tyranizují původní německé obyvatelstvo. Malá Renata, její maminka, teta a sourozenci museli opustit hezký dům, kteří zabrali Rusové, a nastěhovat se do kůlny.
Je jim zima, mají hlad a při životě je drží jen vzpomínky na lepší časy a naděje na šťastnější budoucnost. Renatin nejstarší bratr se vypravil do Litvy, aby pro rodinu sehnal jídlo, ale když se ze své druhé výpravy nevrátil, rozhodly se jeho tři sestry vydat na cestu a také zkusit štěstí. Nešťastnou náhodou se však Renata ocitla na litevském území sama. Najde lidi, kteří jí dají jídlo a postarají se o ni? A setká se ještě někdy se svou rodinou?
Fenomén vlčích dětí
Slovním spojením „vlčí děti“ byly označovány německé, ruské i litevské děti, které po skončení druhé světové války bloudily samotné po území Litvy a žebraly, kradly, pracovaly výměnou za jídlo nebo se snažily najít někoho, kdo by se jich ujal. Tuto málo známou část historie zpracovává ve svém románu litevský spisovatel Alvydas Slepikas, který se o tohle téma dlouho zajímal, takže když se mu naskytla šance napsat román inspirovaný skutečnými příběhy, neváhal. Výsledkem je útlá kniha nesoucí název Jmenuji se Maryte.
Zimní příběh, ve kterém nenajdete popisy pocitů postav
Příběh překvapí svou dokonale popsanou atmosférou a básnickým jazykem. Popisy zimní přírody i života v zimě jsou stručné a strohé, ale dokážou vtáhnout do děje. Ten je pochmurný a plný beznaděje, která nakonec vždy přehluší touhy po lepších zítřcích. Protože když o všechno přijdete a ocitnete se v cizí zemi, jejíž jazyk téměř neovládáte, když vás trápí hlad a strach a ani to, že jste našli hodné lidi, neznamená, že jste v bezpečí a že o vás bude postaráno, je nemožné udržet si pozitivní myšlení.
Jak se však postavy cítí, si můžeme jen domýšlet. Autor jejich pocity zásadně nepopisuje a nechává čtenáře, aby si je interpretovali z jejich chování.
Dívka Renata, která si zachraňuje život větou „Jmenuji se Maryte a jsem katolička“, a její sourozenci hledají své místo ve světě na pozadí nelehké doby. Při čtení tak nějak podvědomě víte, že i když tyhle děti potká trochu štěstí, nevydrží to dlouho, ale i tak doufáte. Protože vědomí, že se tohle opravdu dělo a že to nekončilo dobře, tíží. Sílu tohoto příběhu umocňuje i epilog, v němž autor prozrazuje, co ho k napsaní knihy přimělo.
Jmenuji se Maryte
Autor: Alvydas Slepikas
Originální název: Mano Vardas – Maryté
Žánr: historický román, společenský román
Překlad: Věra Kociánová
Vydáno: Odeon, 2020
Edice: Světová knihovna
Počet stran: 208
Hodnocení: 95%
Jmenuji se Maryte - nakladatelství Odeon
| < Předchozí | Další > |
|---|
Narodil se na Slovensku, emigroval do Spojených států a po sametové revoluci se vrátil do Prahy. V komerční sféře patří k vyhledávaným módním a portrétním fotografům. Krom toho, jako jeden z mála, využívá ve své vlastní tvorbě techniku rozšířenou v 19. ...
Kdybych měla tuto knihu zařadit do celé Deidovy tvorby, tak bude právě ten krůček, ten předěl, který dělí všechny ty hluboce něžné, moudré knihy od té jedné, o které s...
Právě před sto lety začal sedmadvacetiletý spisovatel, který měl za sebou dva úspěšné romány a kopu časopiseckých povídek, psát jedinečný příběh problematizující dobově rozšířený mýtus „amerického snu“, příběh o muži s tajemnou minulostí, ...
Evropské filmy se těší velké oblibě a v rámci filmových festivalů jsou horkým kandidátem na zaručený způsob zahnání případné nudy a zajímavým kulturním zážitkem. Specialitou jsou pak festivaly zaměřené pouze jedním směrem. Tedy tím zeměpisným. A právě takov...