Kultura21.cz

Píše se rok 1785. Mladý inženýr Jean-Baptiste Baratte s velkými ambicemi přijede, s doporučením hraběte de S. z Bellême, do Paříže ucházet se o práci u dvora. Je pozván do Vesailleského paláce, přijme jej sám ministr a práci opravdu dostane. Jenže ne takovou, jakou očekával. Má provést demolici hřbitova i kostela, má zničit místo, které místní označují slovem Neviňátka. Plochu má venkovský inženýr připravit pro stavbu tržnice, ostatky mrtvých přestěhovat na určené místo. Přeplněný hřbitov zamořuje okolí zápachem, je příčinou řady nemocí tamních obyvatel, kostel je dávno zrušený, už jen jediný, psychicky labilní kněz se snaží uhájit své teritorium.

Lafosse vstane ze stoličky. Z hlubin kabátu vytáhne složený zapečetěný list papíru a potom měšec. Obojí podá Jeanu-Baptistovi. Jean-Baptiste se mu ukloní, ještě hlouběji se ukloní ministrovi, pozpátku dojde ke dveřím, otočí se a odejde. Muž, který tu seděl s ním, je pryč. Byl to také inženýr? Onen Jean-Marie Lestingois, o kterém se zmínil ministr? A pokud by se sluha se zažloutlýma očima podíval nejdříve na něho, byl by teď úkolem zničit hřbitov pověřen on? (strana 21)

Jean-Baptiste dostane potřebné finanční prostředky a volnou ruku v nakládání s nimi – jen mu musí sedět vyúčtování. Zpovídá se ministrovu muži jménem Laffose. Ambiciozní inženýr se pustí do práce a brzy má kolem sebe řadu „pomocníků“, kteří si chtějí tu i onde ukousnout ze státního koláče. Jeane-Baptiste bere své pověření jako velkou výzvu. Vidí v sobě toho, kdo odebere Paříži otravné břemeno, které ji sužuje. Přesto ho místní nevítají s otevřenou náručí. Někteří z obyvatel čtvrti si svůj domov neumí představit bez kulis hřbitovní zdi a věží kostela, bez neustálého typického zápachu.

Mladého muže čeká rok perné práce, překvapivých událostí, nových známostí, nečekaných útoků na vlastní osobu, touhy a lásky. Je tak odlišný od všech, které dosud prožil. Za rok se změní – dozraje – z vesnického „balíka“, kterého se snaží mnozí ošidit, vnutit mu svůj styl, se stane sebevědomý muž, který pro uvědomění si sama sebe nepotřebuje okázalé výstřední šaty, do nichž ho uvrtali „takypřátelé“ dřív, než se trošku rozkoukal.
Román Čistý je zvláštní. Je sledem myšlenkových pochodů mladého muže, který se z malého města dostává do velkoměsta pulzujícího idejemi revoluce. Hlavní hrdina se jakoby sleduje zvenčí – hodnotí svá rozhodnutí, činy, události, snaží se vše podrobně rozebrat, zaškatulkovat. Při návštěvě rodného města, kterou uskuteční po nějakém čase, zjistí, že se ocitl v jakémsi meziprostoru – je cizincem doma i v Paříži. Přestože není zpočátku jednoduché se do příběhu začíst, brzy přijmete poklidný tok vět a myšlenek a stanete se průvodcem Jeana-Baptisty, budete mu držet palce, aby se vše podařilo, jak má, aby překonal fyzický útok na svou osobu, aby byl vyslyšen tou, kterou si vybral.
Průběh událostí jednoho roku se odvíjí tak nějak poklidně, bez velkých otřesů, řadu událostí lze předvídat – a tím autor především svého čtenáře lapil a uvěznil nad stránkami. Najednou jste součástí děje, jste jedním z Pařížanů té doby. Věřte, že při odkrývání společných hrobů téměř ucítíte mrtvolný zápach a po útoku na hlavního hrdinu vás bude bolet hlava stejně, jako musela bolet jeho. Je přímo geniální, jak dokonale prostými výrazovými prostředky vtáhl nás čtenáře Andrew Miller do své knížky. Historický román Čistý vyšel v překladu Tomáše Kačera.

„Tato kniha je dílem tvořivosti, která spojuje skutečné a smyšlené, ačkoliv kostel i hřbitov Neviňátek skutečně existovaly a vypadaly podobně, jak je popisuje příběh. Dnes je ze hřbitova k vidění pochopitelně jen málo, zbývá pouze malé náměstí obklopené restauracemi a fast-foody v blízkosti podzemního nákupního centra les Halles. Stará kašna, Italská kašna, byla v devatenáctém století přemístěna do středu náměstí, lidé si u ní domlouvají schůzky a zmožení nakupující si k ní chodí sednout a odpočinout. Kosti od Neviňátek jsou k vidění v pařížských katakombách, kde se k nim později připojily kosti z dalších hřbitovů: nespočet lidských ostatků uložených v tisících metrech vlhkých chodeb hluboko pod velkoměstským dopravním ruchem. Oběti Teroru, který se rozpoutal pár let po zničení Neviňátek, jsou prý také schovány ve starých štolách lomu. Nad vchodem do katakomb je vyrytý nápis: ‚Aréte!C’est ici ľEmpire de la Mort.‘
Tržnice Neviňátek, která vznila na místě hřbitova, byla definitivně uzavřena v roce 1858.“ (strana 353)

Andrew Miller (*1960) se narodil v Bristolu, pobýval ve Španělsku, Japonsku, Irsku a Francii a nyní žije v Somersetu na jihozápadě Anglie. Jeho první román Ingenious Pain (Důmyslná bolest, 1997, česky Mladá fronta 1999) získal beletristickou cenu James Tait Black Memorial Prize, mezinárodní literární ocenění International IMPAC Dublin Literary Award a italskou cenu Premio Grinzane Cavour. Od té doby napsal pět dalších románů včetně knihy Oxygen (Kyslík, 2001), která se v roce vydání probojovala do užší nominace na Whitbreadovu cenu a Man Bookerovu cenu. Za román Čistý získal cenu Costa za nejlepší knihu roku 2011.

Název: Čistý
Autor: Andrew Miller
Překladatel: Tomáš Kačer
Vydáno: 2013
Stran: 360
Vydalo nakladatelství: Host – vydavatelství, s. r. o.
Hodnocení: 80 %

Zdroj foto: www.hostbrno.cz