Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Frida Kahlo, slavná mexická malířka, žila nespoutaným životem. Doslova a do písmene. Byla živel – nedala si jen tak něco vymluvit. Své plány uskutečňovala i za cenu vlastní bolesti – psychické i fyzické. Jako by všem chtěla ukázat, že dokáže všechno. Možná její nespoutanost a umíněnost ovlivňoval fakt, že její otec byl německého původu. Proto v dětství nejednou od spolužaček slýchala, že „není jednou z nich“.

Určitě její přístup k vlastnímu životu ovlivnila obrna, která jí v šesti letech znetvořila nohu. Po dlouhém léčení chtěla jistojistě všem ukázat, že není žádná „chudinka“, že zvládne všechno, co umí ostatní zdravé děti. Toužila být lékařkou, jako jediná ze čtyř sester studovala a její otec ji ve všem podporoval. Do cesty jí vstoupil další karambol – nehoda autobusu, při níž téměř přišla o život. Přežila jen zázrakem, prodělala nesčetné operace, od té doby po celý další život pociťovala neustálé bolesti. Při rekonvalescenci začala s malováním. Tehdy se seznámila blíže s malířem Diego Riverou – velkou osobností mexického kulturního života. S ním spojila svůj další osud. S ním prožila bouřlivé manželství naplněné láskou, nenávistí, žárlivostí, nevěrami, lesbickými avantýrami. Byli k sobě připoutáni a zároveň se ničili. Dospěli k rozvodu, aby se opět vzali. Nedokázali bez sebe být.

Frida Kahlo se hlásila k mexickým kořenům – o tom svědčí i její obrazy. Jsou plné barev, symbolů, významů. Namalovala jich 143, z toho 55 autoportrétů – byla prý často sama a sebe znala nejlépe, proto jich je v její tvorbě tolik. Hlásila se ke komunistickým idejím, přesto měla služku… Barvitá osobnost s barvitými životními příběhy a zkušenostmi. Velmi vhodný objekt pro romanopisce.

Bárbara Mujica vytvořila v románu Frida beletrizovaný portrét této význačné osobnosti mexického kulturního světa. V něm vykreslila podmanivou a jedinečnou ženu, silnou osobnost, která nikdy nechtěla stát na druhé koleji. Vedle živoucího portrétu slavné malířky přinesla i nový pohled na jejího o dvacet let staršího muže – slavného Riveru. Vypravěčkou příběhu – citlivou a emocionální – se v románu stala sestra mexické malířky Cristina. To ona odhaluje pravdu o bouřlivém manželství dvou výrazných osobností, vzpomíná na společné dětství, vypráví o svém milostném vztahu se slavným švagrem... A to vše podbarvuje barvitým líčením společenských událostí, které se v Mexiku 20. let 20. století odehrávaly. Střípek k střípku tím skládá živý obraz Mexika té doby, ukazuje nám tuto zemi v celé její kráse, barevnosti a syrovosti.

Autorka proplétá historicky doložitelné osudy svých hrdinů s vlastními představami a vytváří výjimečný román, jehož drama vrcholí velkolepým závěrem. V zpovědi Cristiny se prolíná skutečnost s fikcí. Autorka vychází z dopisů všech aktérů, jejich životopisů a vzpomínek přátel. K nim přikládá vlastní dedukce a tím koření celý příběh. Vznikl tak portrét Fridy Kahlo, jako by ho malovala sama, plný symboliky, vypovídající o všem, co se kolem Fridy seběhlo či seběhnout mohlo.

Někdy mi úplně připadá, jako bych celý svůj život prožila prostřednictvím Fridy. Ona zažívala dobrodružství, ona prožívala úchvatné emoce. Můj život byl vždycky jaksi druhořadý, asi jako kdybych nosila Fridiny obnošené šaty. Mé první ochutnání lásky proběhlo přes Fridu a Alexe. Také jsem se zamilovávala a kluci na mne mrkali a pošťuchovali mě, ale bolestná tajemství, sopky vybuchující mi v hrudi a pocity, že se rozpouštím v jeho náručí, to jsem nezakusila, to jsem prožívala skrze Fridu a Alexe. Moje první pusa byl polibek, který dal Alex Fridě. Ať jsem se pohnula kamkoliv, ona už tam přede mnou byla. Velká láska mého života byla předtím jejím milencem. Někdy, i když jsou si blízké, procházejí sestry životem odděleně, každá má svůj vlastní osud. Ale to nebyl můj případ. Prostá pravda je taková, že bez Fridy by neexistovala žádná Cristi.
(strana 152)

Bárbara Mujica je profesorkou španělštiny na Georgetownské univerzitě a kromě toho, že přednáší, také píše knihy, povídky a kritické stati. Napsala nejen román Frida, ale ještě další dva romány a vydala dvě sbírky povídek. Dvakrát byla nominována na Pushcartovu cenu, vyhrála Mezinárodní soutěž prozaiků E. L. Doctorowa, získala Pangolinovou cenu a řadu dalších ocenění a grantů. Redigovala osm literárních antologií a pravidelně publikuje eseje i články v mnoha novinách a časopisech, například v The New York Times nebo v Los Angeles Times.

Název: Frida
Autor: Bárbara Mujica
Překladatel: Ivana Muková
Vydáno: 2012
Stran: 416
Vydalo nakladatelství: Metafora
Hodnocení: 85 %

Zdroj foto: www.metafora.cz a wikipedia.cz