Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Své rodiče a sourozence si nikdo nevybírá, jsou nám přiděleni osudem. Proto se může leckdy stát, že se jako rodiče, potomci anebo sourozenci sejdou jedinci zcela odlišní, s různým naturelem a schopností tolerovat výstřelky ostatních členů rodiny. Pokud máte pocit, že zrovna vaše rodinka poněkud vybočuje z mezí normálnosti a sdružuje jedince obzvláště zběsilé, tak vězte, že může být ještě hůř.

Pověstné nevlídné anglické počasí je příčinou přesunu pětičlenné rodiny na slunný ostrov Korfu. Jedná se o rodinku opravdu k pohledání. Svérázná máti je sice oficiálně hlavou rodiny, leč pevnost její vládnoucí ruky je oslabena rezignací, neboť zvládnout čtyři potomky je leckdy nad její síly. Nejstarší ze sourozenců Larry je intelektuál každým coulem. Další z bratrů Leslie skoro až fanaticky miluje zbraně a lov. Protivnicí v půtkách je starším sourozencům typicky žensky malicherná Margo. Benjamínkem a současně vypravěčem je Gerry, kluk fascinovaný přírodou, neúnavný sběratel brouků, pavouků a jiných roztodivných breberek, vnímavý pozorovatel toho, „co se děje v trávě“. Tato kuriózní rodinka má neskutečnou schopnost přitahovat osoby svérázné, stejně jako nejšílenější události a situace. Tyto události ve většině případů souvisejí s Gerryho zálibou shromažďovat všemožné živočichy, kteří o sobě dávají důrazně vědět a nehodlají hrát v rodinném dramatu druhé housle.

Pokud vyžadujete u knih svižnost a rychlý spád událostí, nejspíš se budete u čtení o zvířeně a rodině malinko nudit. Kniha obsahuje delší popisné pasáže, ve kterých společně s Gerrym čtenář pozoruje pachtění brouků za potravou a vůbec „vůli hmyzu k životu“. Nejsem sice přírodovědec, ale z mých skromných znalostí z oblasti etologie jsem vyvodila, že popisované situace vycházejí z reálného každodenního lopotění hmyzu, nejedná se o přikrášlené báchorky. To dosvědčuje, že autor knihy je velmi trpělivý pozorovatel přírody, zapálený pro svůj koníček a s nemalým nadšením se o své poznatky dělí se čtenářem. Pokud máte obavy, že stránkami létají odborné přírodovědné termíny a latinské názvy, tak vězte, je tomu občas tak, ale nic to neubírá na čtivosti.

 
Vypravěčské umění Geralda Durrella nejednoho čtenáře určitě tak uchvátí, že ten zalituje, že neleží v chladivém stínu olivovníku nebo se neplouží horkem za zpěvu cikád k mořskému pobřeží. Líčení scén je tak dokonalé, že i když rtuť teploměru nešplhá k tropické třicítce, čtenáři začíná být horko a ucukává rukou před kusadly pavouka.

Kniha v sobě skrývá jedno nebezpečí, především pro ty, kdo se narodili před zhruba třiceti lety a více. Připomene jim bezstarostnou „dobu her a malin nezralých“, kdy se lítalo po venku, inkasovaly se pohlavky za prodřená kolena na teplácích, případně za příchody delší dobu po setmění, nikdo se neděsil pohledu dítěte lezoucího po stromě, dětí hrajících si v blátě či prachu cest, běhajících po louce, ochutnávajících písek. Připomene též „normální“ dospělé, kteří výše zmíněné považovali za normální součást dětství, kteří se řídili heslem „vychovávám své děti k samostatnosti, nevšímám si jich“.

Je až s podivem, že brouk či housenka, kterým věnují ostatní jen letmý pohled následovaný znechuceným otřepáním, dokáže vzbudit v někom jiném tolik zájmu. A že ten někdo svým vypravěčským uměním nakonec vzbudí zájem i dalších a nechá je nahlédnout do dění v travách a houštinách. A taky do dění za zdmi rodinné vily. Zpočátku jsem si říkala, že tohle je tedy pěkně šílená rodinka, ale zhruba ve čtvrtině knihy jsem si začala říkat, že by nemuselo být vůbec marné být jejím členem. A loučení na konci knihy rozhodně nebylo lehké.

O mé rodině a jiné zvířeně
Autor: Gerald Durrell
Žánr: autobiografie
Vydáno: 2008
Stran: 254
Vydalo nakladatelství: BB Art
Hodnocení: 88 %

Zdroj foto: nakladatelství BB Art, durrell.org