Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Spíše od autorů sci-fi bychom očekávali myšlenku, že celá planeta se může chovat jak jeden olbřímí organismus, po nekonečnou dobu trpělivý a vyčkávavý, ale nikoli bezbřeze tolerantní. V okamžiku, kdy se bude cítit ohrožený, dokáže pádně dát najevo svou nelibost. Jenže podle anglického vědce Jamese Lovelocka na takovém nápadu není nic fantastického: v řadě knížek, nejnověji v Mizející tváři Gaii, své čtenáře přesvědčuje, že právě Zemi odedávna pokrývá takový souvislý organismus, propojující vše živé.

Podle Lovelocka se vyrovnal s mnohdy bouřlivými geologickými i klimatickými změnami, avšak od okamžiku, kdy Zemi ovládla lidská civilizace, se životní prostředí znečišťuje mnohem rychleji a pronikavěji než kdykoli předtím, zvláště pak v posledních "technických" staletích, která se podepsala i na stavu zemědělství.

Lovelock v teorii o Gaii, jejíž pojmenování pochází ze starořecké mytologie (Gaia byla bohyní Země), definuje pohled na Zemi jako na systém, který řídí sám sebe a skládá se ze všech organismů, povrchových hornin, oceánu a atmosféry, jež jsou úzce propojeny a společně se vyvíjejí, přičemž cílem je regulace povrchových podmínek taková, aby byly co nejpříznivější pro veškeré formy života.

Domnívá se, že Gaia je zranitelná a lze ji snadno narušit či dokonce zničit, zvláště když bude muset - stále mohutněji devastována - živit ustavičně narůstající počet lidí. Vždyť nyní na naší planetě přebývá přes 7 miliard lidí, zatímco před pouhými dvěma staletími to byla necelá miliarda

V průběhu uplynulých dvaceti let mu jen u nás vyšly čtyři překlady jeho knih, postupně zpřesňující výchozí teze. I když se vyznačují kroužením kolem týchž témat, v první řadě kolem znečišťování a výroby energií, autor svůj výklad oživuje nejen novými postřehy, ale také svým zaujetím, osobními postřehy. Dokáže vystupovat i jako pamětník a upozornit na zpravidla neblahé civilizační posuny, jichž byl v minulém bezmála celém století svědkem. A pamatuje opravdu hodně, vždyť se narodil v roce 1919 a knihu dopsal jako devadesátiletý!

Lovelock ovšem upozorňuje, že jeho pojetí není neměnné ani neomylné, že vyžaduje ustavičnou korekci a v neposlední řadě i promýšlení argumentů, které vznášejí odpůrci celé této ideje, například zastánci darwinovských vývojových teorií. (Ostatně na případné slabiny Lovelockovy teorie upozorňuje i český doslov.) Asi se většinou shodneme na znečišťování životního prostředí, na zamořování ovzduší, na pochybných potravinách, které polykáme. Jistěže za to může sám člověk, neschopný se již obejít bez širokého vějíře civilizačních vymožeností, od kosmetiky po auta - a bez chobotnicovitě rozlezlého průmyslu, který toto všechno zajišťuje. A kvůli negativnímu dopadu propukají hádky, zda třeba klimatické změny jsou neblahým civilizačním důsledkem nebo zda spadají do sotva ovlivnitelného geologického dění, neboť dávná minulost učí, že Zemi postihovaly nejrůznější atmosférické i jiné výkyvy, dokonce provázené hromadným vymíráním.

Avšak vše se dělo svým přirozeným, nijak nenarušovaným tempem, dokud se z příšeří věků nevynořilo lidstvo. Lovelock, jenž název své knihy kvůli větší naléhavosti opatřil výmluvným podtitulem Poslední varování, je obviňuje, že zavinilo onemocnění planety, a vyslovuje se nekompromisně: "Stali jsme se pro Zemi infekcí už dávno, někdy když jsme poprvé účelně použili oheň a nástroje, ale dlouhá inkubační doba skončila někdy před dvěma staletími, když začala průmyslová revoluce - pak se infekce Země stala nezvratnou."

Choroba, která sužuje Zemi, nemá podle něho jen klimatický původ, nejsou to jen sucha, horka a stoupající moře. Má se měnit chemismus ovzduší, oceány se okyselují, narůstá nedostatek potravy i pitných zdrojů. Lovelock je přitom nedůvěřivý k prognózám a táže se: "Pokud nedokážeme předpovědět ani to, co se již stalo, jak můžeme důvěřovat předpovědím na příštích čtyřicet nebo devadesát let?"

Nezastírám, že podle mne se přehledněji i výmluvněji dotkl stavu Země ve své předchozí česky vydané knize Gaia vrací úder (2009). I nyní se k obdobným otázkám vrací, hledá nové úhly pohledu, opět se zabývá především dopadem výroby elektřiny a potravy. Ještě skeptičtěji nahlíží na to, čemu se říká obnovitelná energie, a namísto takzvaně přírodních zdrojů upřednostňuje jadernou energetiku. Vznáší podezření, zda se hnutí zelených nestává novým, vysoce módním náboženstvím, z nejrůznějších stran výnosně dotovaným? Stačí pohlédnout na (i zdejší) krajinu zamořovanou jak řepkovými lány, tak větrnými elektrárnami a fotovoltaickými panely, které podle Lovelocka fungují jednak draze a navíc kolísavě, se závislostí na tom, vane-li vítr nebo svítí-li slunce…

Mizející tvář Gaii. Poslední varování (The Vanishing Face of Gaia. A Final Warning)
Autor: James Lovelock
Přeložila Petra Královcová, doslov napsal Miroslav Kutílek.
Vydalo nakladatelství Academia, Praha 2012, 211 stran
Hodnocení: 70 %

Zdroj foto: Academia, evwind.es, solarissolar.com.my a moderateman.blogspot.com