Společná ekonomie tělesných šťáv

Pátek, 19 Září 2025 06:00 Taťána Kročková

spolecna-ekonomie-telesnych-stav

Není nad to se na chvíli v tichosti zastavit a přečíst si silné verše, které budí hluboké emoce a dotýkají se hloubek vaší duše ve své uchvacující syrovosti, přirozenosti a bezprostřednosti. Tato sbírka Martiny Malinové nazvaná Společná ekonomie tělesných šťáv vznikala v období covidové pandemie a také těhotenství i narozeniny autorčina prvního potomka. Je svědectvím vnitřních pochodů a pocitů matky, která se bojí o své dítě, která prožívá své první setkání s touto silnou ženskou rolí v časech, kdy není ve světě bezpečí. Nebo bylo snad někdy? Sbírku vydalo nakladatelství Odeon.

Sbírka věnovaná ženským a mateřským záležitostem pramení v emocích tryskajících v hloubi duše a šířící se jako lavina celým tělem bez očekávání, co bude. Poukazuje na nejistotu, hledání jistot a kotev v životě i přijetí přirozených rolí a života takového jaký je, bez příkras. Týká se prožitků, citů, vztahů, lásky, očekávání, zklamání, vlastního těla, sexu, základem je zajištění potřeb a zvládnutí přirozených pochodů těla, je o hledání bezpečí, ale i o existenci, přežití. Verše jsou intimní, hluboké, dojemné, zasahující, oslovující a srozumitelné. Silné emoce se i dotýkají strachu z budoucnosti, jedná se i o politiku, ekologii a životní filozofii, o pocity, zda jednou budou v bezpečí naše děti, zda jsou v bezpečí už teď. Básně jsou i o rodičovství jako takovém, o setkání s novým prožitkem v souvislosti se zrozením života. Jsou i o sexu, jsou o oddanosti, jsou syrové. Jsou o setkání se svým vlastním ženstvím, tělem, nitrem, podstatou. Týkají se stvoření života na Zemi a jeho udržitelnosti. Ve stylu autorky pocitově místy překvapivě vidím něco společného s básněmi mého nejoblíbenějšího básníka Theofila Halamy. Za mě úžasně silný prožitek při čtení, u některých básní jsem brečela, přiznám se bez mučení. Přečtěte si ukázky.

neprostupná krajina pokoje

kamenná mysl dohlíží na naučené uspořádání věcí
lidé tam venku mě vidí nahého říkáš s odstupem
oddělil ses od světa osmi zdmi
tělo tě zrazuje
živost neovladatelně vystupuje ze svého středu
vráží do mých stehen
lidé tam venku nic nevidí
kamenná tvář dohlíží na uspořádanost situace
tělo tě zrazuje
chce šukat

Kdo zadrží dech na čtvrt minuty přežije den

Pomalé přípravy na izolaci začínáme vsedě
Kdo zadrží dech na čtvrt minuty přežije den
V lese je klid
Všichni udržují rozestupy
Myjí si ruce na nic nesahají
Srny chodí stejnými trasami už stovky let
Obchody s cetkami jsou neužitečné
Jsme zasypáni jasmínem a bílou šalvějí
Máme modlitební náramky různých náboženství
Váháme jestli je dnes můžeme použít
Nová vládní opatření zavírají další dveře
Mísíme se s emocemi ostatních
Křičíme na sebe z oken
Konečně se poznáváme

rypadla

odstraňují vlhké oči
komíny procházejí našimi plícemi
rozvlněné pod náporem vášně
sešli jsme se na pokraji apokalypsy
deset miliard vyvolených
milujeme své země a své bližní
svěřili jsme své životy do rukou cizích
a navždy s nimi spojili budoucnost
všechny děti se narodily pro tento poslední okamžik
roztavená země vykašlává zbytky kyslíku
unavené ruce zatlačují hory zpátky do oceánu
jsme dvě malé bytosti zabalené v igelitu
a takové jsou i naše sny