Má být jediným údělem ženy rodit děti? Román Eva zasahuje ženské emoce

Eva

Nová kniha z nakladatelství Prostor nazvaná příznačně Eva otevřeným způsobem řeší otázku mateřství na rozehraných příbězích několika žen. Autorkou je německá spisovatelka Verena Kessler, jejíž je to první kniha přeložená do češtiny. Toto velmi aktuální téma zaujme nejednu ženu, ať už je to mladá dívka toužící jednou po dětech, zasloužilá matka, anebo žena, která se vědomě rozhodla děti nemít a chce být respektována.

Tento román je velmi ženský, silný, vtipný, smutný, syrově otevřený a útočící matkám na city. Autorka se pokusila ztvárnit pohled na mateřství v současné době a řeší ryze ženské otázky týkající se toho, zda děti mít, či nemít, jak vychovávat dítě a jaké to je být matkou. Jak se žena cítí jako matka? Je to jejím úkolem či posláním? A když se rozhodne děti nemít, je kvůli tomu špatná? Objevují se názory na to, zda v dnešní době, kdy je planeta přelidněná, či z jakýchkoliv dalších důvodů mít vůbec děti, zda je možné ženu, která děti nechce, odsuzovat, a zda takové ženy mají právo odsuzovat zasloužilé matky několika dětí. Mají to rodiče svým dětem udělat, přivést je na tento svět? Může rodičům ušetřit utrpení to, že děti mít nebudou?
A co když někdo zoufale touží po dítěti a ono stále nepřichází?

V románu se setkává několik zcela odlišných příběhů žen, které řeší svou ženskou roli a mateřskou úlohu. Kniha je o ženách a jejich dětech, partnerských vztazích a o tom, jak se ženy cítí ve své ženskosti a ve svém mateřství. Co prožívají a jak moc milují své děti, jak se pro ně trápí. Poslední kapitola je obzvláště dojemná, připravte si kapesníky. Kniha je napsána stylem, na který spousta žen slyší, ukazuje a odhaluje zásadní celospolečenské téma, což je potřeba. Doporučuji!

Titulní Eva Lohausová veřejně razí názor, že porodnost by se měla v zájmu udržitelnosti omezit. Názory této svobodné učitelky budí mnoho emocí, včetně nenávistných reakcí na sociálních sítích. Zájem o Evu totiž živí také různá média. Jednou z novinářek, která se o ni zajímá, je Sina. Ta s partnerem dlouhodobě usiluje o dítě. Poté, co Sina Evu v kontroverzním interview označí za pokrytce, rozpoutá se ve společnosti doslova peklo: Protesty rodičů Eviných žáků na sebe nenechají dlouho čekat, Eva musí odejít ze školy a její život se zcela obrátí naruby.

Mezi mnohými, koho rozhovor zasáhne, je též Sinina sestra Mona: Matka tří dětí, žijící v neustálých obavách, že nezvládne výchovu a nedá svým dětem do života to, co by jako správná matka měla. Bezdětné Sině závidí, tak jako Sina jí, aniž by jedna tušila, co starosti té druhé skutečně znamenají. Zdá se, že cesta k vzájemnému pochopení obou sester by mohla vést skrze společnou dovolenou… Čtyřlístek doplňuje svobodná matka, bezmezně oddaná svému jedinému dítěti, o něž bohužel kvůli nemoci přišla.

V umě a barvitě vyprávěném příběhu se osudy všech čtyř žen ovlivňují a vzájemně propojují a proplétají, mnohdy netušenými a nepředvídatelnými způsoby. Autorka v nich předkládá pohled na budoucnost lidstva a vybízí čtenářky a čtenáře k zamyšlení, aniž by podsouvala, jaký přístup k životu považuje za správný. Verena Kesslerová nehledá jednoduché pravdy na komplikované otázky, ale otevírá téma způsobem, který v celospolečenské diskusi doposud bolestně chyběl.

Anotace:

Jaké jsou argumenty pro a proti, aby se dnes rodily děti? Verena Kessler vypráví s podmanivým stylem a nijak nepřikrášleným jazykem příběh v mnohém velmi odlišných žen, které na tuto otázku nacházejí vlastní odpovědi. Co kdyby Sina nemohla otěhotnět? Co kdyby Mona nikdy neměla děti? Byl by svět v důsledku toho lepší? Klimatická aktivistka a učitelka Eva Lohausová souhlasí, neboť podle jejího názoru může naši planetu zachránit jen zastavení rození dalších a dalších dětí. Zatímco ona se potýká s důsledky své vize, pro mnohé lidi v jejím okolí radikální, sestry Sina a Mona bojují se svými vlastními životními plány. Zdálky si závidí, zblízka se litují a společně se snaží vzdorovat odpovědnosti a tlaku očekávání. Ale teprve setkání s Moninou novou sousedkou pohled na mateřství skutečně mění.

O autorce:

Verena Keßler (*1988) pochází z německého Hamburku, v současné době žije v Lipsku, kde také vystudovala německou literaturu. Její románová prvotina Die Gespenster von Demmin (Demminští duchové, 2020) byla nominována na řadu cen a oceněna Kranichsteinovým literárním stipendiem pro mládež. Eva (2023) je její druhý román.

Ukázka z knihy:

„Píšete, že každým rozhodnutím nepočít dítě by se ročně dalo ušetřit 58,6 tun CO2. Jak jste k takovému výpočtu došla, je podle mnohých velmi sporné, ale i kdybychom tu cifru tak nechaly: Vy opravdu nevidíte žádné jiné řešení než nemít děti?“
Zasmála se, jako by nedokázala uvěřit, že se tak opravdu ptám. Jako by mi to vysvětlovala už tisíckrát, jako bych byla zabedněná.
„Dobře,“ opáčila. „Pochopitelně můžeme všichni přestat jezdit autem a nepoužívat elektřinu, nelétat, nejíst maso, radikálně omezit spotřebu a bydlet v malých, nevytápěných bytech. Ale i pak zůstane otázka, jak všechny nasytíme. Obdělávatelná půda není nekonečná a každým vykáceným lesem, každou vysušenou mokřinou, kterou proměníme v pole, uvolníme do ovzduší další skleníkové plyny. Moře jsou už téměř vylovená, takže nepotřebujeme další zájemce o rybí prsty. Omezená planeta nepřipouští neomezený růst, to je poměrně jednoduchá rovnice.“
Povytáhla ramena a podívala se na mě, jako by si chtěla ověřit, jestli mi to hlava bere. Pak zvedla porcelánovou čepičku z šálku a vylovila sáček, ani ne po dvou minutách louhování.
„Jinými slovy tvrdíte: Raději umožnit příjemný život bez omezování těm, kdo už tu jsou?“
„Tvrdím, že nemít děti ušetří utrpení. Všichni přece musí jasně vidět, že každé dítě, které se teď narodí, naplno pocítí dopady klimatické krize. S velkou pravděpodobností se bude válčit o zdroje, což postihne celou planetu. To nejlepší, co můžou rodiče pro svoje děti udělat, je vůbec je na takový svět nepřivádět.“
Sáhla jsem po pytlíčku s cukrem uprostřed stolu, roztrhla ho a vysypala ho do šálku. Vlastně jsem si čaj sladit vůbec nechtěla, ale potřebovala jsem těch pět vteřin, abych dokázala ovládnout, co se ve mně odehrávalo.
„Věděla jste odjakživa, že děti mít nechcete?“

– Verena Kesslerová: Eva

Eva