Děravé paměti Michala Viewegha

Středa, 04 Květen 2022 06:00 Lukáš Loužecký

Děravé paměti 100 Michal Viewegh v letošním roce oslavil kulaté 60. narozeniny a u té příležitosti si nadělil i knižní dárek v podobě autobiografie s názvem Děravé paměti. Podtitul Šedesát báječných let pod psa potom mluví za vše.

Hned na úvod se musím přiznat, že jsem prozatím nečetl žádnou z autorových knih. Jeho jméno mi je samozřejmě známé, viděl jsem většinu známých filmů natočených na základě jeho děl. Ale do literární tvorby Michala Viewegha jsem prozatím nepronikl. A u čeho jiného začít než u životopisu, kde se můžu dozvědět informace o jejich vzniku i soukromí tvůrce.

Rozhodně nečekejte žádnou suchou autobiografii s množstvím datumů a popisů každého dne. Pan Viewegh se rozhodl napsat Děravé paměti ve stylu, v jakém píše i žije vlastní život. Tedy s notnou dávkou humoru, docela velkého sebevědomí a nemalého množství avantýr.

Na začátku poznáte i jeho rodiče, kteří ho minimálně částečně formovali. Posléze se už ovšem vyprávění přes dětství dostává k prvním láskám, ale i literárním pokusům. Ze začátku ve formě povídek a podobných kratších útvarů.

Rozhodně ovšem nečekejte pouze důkladné rozbory psaní či vysvětlování, proč se v knihách stalo tohle nebo proč je ústřední postava taková. Jak jsem se již zmínil, z velké části se text věnuje autorově osobnímu životu. Poznáte z něj, že rozhodně není úplným vzorem pro mládež. Zejména s ohledem na ženy, pro které měl a má velkou slabost a poměrně často je střídal. Bohužel s nimi i několikrát klopýtnul, ale to už se holt v takovémto stylu života stává.

Samozřejmě se ovšem dostane i na ona zásadní literární díla, často zfilmovaná, která zná asi většina z Čechů. Podíváte se i do zákulisí nakladatelské branže, dozvíte se, že v minulosti knihy vycházely v daleko větších nákladech, a i výplaty pro spisovatele tudíž byly podstatně štědřejší. Pro drtinou většinu současných autorů v našich podmínkách je psaní jen koníček a musejí ho dělat ve volném čase po práci. Michal Viewegh se ovšem již řadu let psaním živí a je nejprodávanějším českým autorem vůbec.

Texty zřejmě lehce upravují holou skutečnost a někdy se tváří takřka beletristicky. Jak sám uvádí, občas je něco zkráceno nebo raději vynecháno. Hlavním účelem není předvést autorův životopis do sebemenšího detailu, ale především pobavit samotného čtenáře. A to se podle mě daří na výbornou. Kdo zná jeho knihy, zřejmě bude i v tomto případě potěšen. Zároveň to ovšem neznamená, že by si nějak výrazně vymýšlel.

Nechybí ani popis nejhorších okamžiků, které Michal Viewegh prožil. K nim patří zejména jeho zdravotní problémy, kdy se nacházel takřka na pokraji smrti. Naštěstí dokázal vše překonat a my si tak můžeme vychutnávat další jeho nové tituly. Povětšinou je ovšem kniha pozitivní.

Děravé paměti jsou určitě povinností pro všechny fanoušky tohoto spisovatele. Zároveň ovšem mohou přilákat i ty nové, kteří o něm zjistí řadu zajímavých informací a budou chtít poznat jeho zbylou tvorbu. Viewegh měl a stále má na zážitky a události bohatý život, takže se jedná o velice zajímavé čtení. Přejeme tedy hodně zdraví do dalších let, a především ještě mnoho populárních románů.

Děravé paměti 450