Šumavský samotář píše o svém životě a vztahu k přírodě v knížce A klika byla vysoko

Šumavský samotář píše o svém životě a vztahu k přírodě v knížce A klika byla vysoko

klikaZnáte knihu Raději zešílet v divočině? Právě jeden ze šumavských samotářů Roman Szpuk publikoval v roce 2018 svou autobiografickou prózu s poetickým názvem A klika byla vysoko. Knihu vydalo nakladatelství 65. pole.



Už samotný název knihy je fascinující a hodně vypovídající. Líbí se mi. Stejně jako styl psaní šumavského samotáře, básníka, tuláka a milovníka přírody Romana Szpuka. Používá poetická vyprávění, spoustu obrazů, vlastních myšlenek, poezie i filozofických úvah. Kniha připomíná deníkové záznamy, zachycuje momentky v jeho vlastním nitru i okolním světě, který často bývá neutěšený, nelítostný, pochmurný, depresivní nebo chaotický. Kniha je o životě a smrti, víře, pokoře a smíření. Popisuje smutné návštěvy své staré nemocné mámy i krásu šumavské přírody a každičký detail nádhery, nad kterou se jakoby zastavil čas a my jen můžeme alespoň chvíli setrvat v tomto jedinečném okamžiku. Nechybí ani pohnuté příběhy jiných lidí, láska, sex a přírodní drogy.

Roman Szpuk zachycuje své vzpomínky, dojmy, představy i sny, zaměřuje se na detaily okolního světa, které dokáže popsat velmi otevřeně. Z knížky je cítit neskutečná láska k přírodě, svoboda i melancholie, vnitřní rozervanost a touha po jednotě a klidu. Text doplňují krátké básně haiku a autorovy fotografie pořízené vlastnoručně vyrobenou camerou obscurou. Formát knížky je menší, zato počet stránek je na takto malý formát velmi obsáhlý. Ačkoli někomu by to možná mohlo připadat nepraktické, mně se knížka líbí už svým vzhledem a tak, jak je. Má své kouzlo.

Z obsahu jsem nadšená. Vnitřní svět i styl psaní Romana Szpuka jsou mi velmi blízké a vzbuzují ve mně silné emoce. Kniha je pro mě cenným pokladem, ke kterému se budu vždy ráda vracet.

klika1

O autorovi:

Roman Szpuk (*1960) pracoval jako lesní dělník, noční hlídač kravínů nebo strážce CHKO Šumava. V současnosti působí na meteorologické stanici Churáňov jako pozorovatel počasí. V roce 1983 založil nonkonformní sdružení básníků, prozaiků a písničkářů Skupina XXVI. Od 80. let publikuje své básně, vydal více než desítku sbírek - například Silentio pro smíšený sbor (2009), Kámen v botě (2011) a dále píše také prózu - Chraplavé chorály (2013, nominace na cenu Josefa Škvoreckého) a Zavaž si tkaničky (2016). Do širšího povědomí se dostal také jako jeden za šumavských samotářů v knize Aleše Palána Raději zešílet v divočině (2018).

Ukázky z knihy:

“Trpělivost, trpělivost nám chybí, proto chceme umírat,” říkám Babu. “Je možné, že to podstatné jen musí dozrát, nic víc, mnoho věcí započneme, ale nemáme šanci je dokončit, musí nám pomoci mravenci, rákosí, , orlové, věže.”
“Odhalujeme věci, které by nám měly zůstat skryté,” odpovídá mi Babu.

Ještě chvíli užívám ticha. Stojím uprostřed chrámové lodi. Žena s postiženým dítětem si sedá, snaží se malému odepřít hlavu, ale ta bezvládně padá. Z koutku úst dítěte stékají na tvářičku sliny. Matka mu je utírá, opět políbí tvářičku, čelo. Dítě hledí neúčastně k chrámové klenbě. Očka bloudí, nedokážou zaostřit, jeho bludný pohled se snaží zavěsit někam tam, kde tuší tvář své maminky. A znovu sjíždí ke straně. Tělíčko těžce dýchá, ústa zůstávají bezmocně dokořán. Ale zní hudba a možná ušima vchází do duše dítěte poselství , o kterém nic nevím.

Název: Klika byla vysoko
Autor: Roman Szpuk
Žánr: autobiografická próza
Vydáno: 2018
Stran: 546
Vydalo nakladatelství: 65. pole
Hodnocení: 100 %

klika

http://www.65pole.cz/


 

Přihlášení



Soutěže

Za časů ušatých čepic…

Jo, jo, to bývaly časy. Venku nasněžilo, mráz lezl za nehty, děti sáňkovaly a koulovaly se, oblečení samý sníh a boty promáčené, dobře bylo. Prý tehdy světem chodil medvědář, který na poutích a jarmarcích předváděl svého medvěda.
Jonathan Livingston

Krása vsakující se do míst, kde žijeme...

Začala bych duchem místa. Odkazem mých předků. Nalezením svých silných míst. A začala kolem sebe tvořit krásu, která se podle autorky bude vsakovat do místa, na kterém žijeme. Zamyslela jsem se. Znáte ty lidi, kteří umí udělat domov kdekoliv? U kterých je vám krásně, protože z ničeho udělali mnoho? Tak tady bych si byla jistá, že tito lidé vědí, kam náleží.
GRADA
Banner
CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online, ebooky zdarma, eknihy ke stažení

Videorecenze knih

Banner

Rozhovor

Elize Ryd (Amaranthe) nejen o Masters of Rock: „Opravdu si užívám open air festivaly, protože to je tak obrovské a je tam tolik lidí!“

amaranthe elize 200Festival Masters of Rock se nezadržitelně blíží, tak jsme u této příležitosti vyzpovídali půvabnou děvu s čistým hlasem – Elize Ryd ze švédské skupiny Amaranthe. Můžete si přečí...

Hledat

Sylva Lauerová: V románu Hodina zmijí své pokušení hrát si se čtenáři posouvám až k hranici dokonalosti

Fanoušci spisovatelky Sylvy Lauerové se po třech letech konečně dočkali a jejich radost může být hned dvojnásobná. Je to jen pár týdnů, co vyšla její sbírka poezie s názvem Klóketen a nyní se na knižních pultech objevil i nový román Hodina zmijí.

Z archivu...

Čtěte také...

Sladká Francie s pachutí zločinu

Cerny demant perexSama jsem se setkala s tím sympaťákem poprvé, ale už má prý za sebou několik případů. Policista Bruno je „správňák“ a zločinu nehodlá ustoupit ani za nic. Žije v St. Denis, mohl by vyrazit za kariérou,...


Literatura

Julia Childová - Umění francouzské kuchyně

umen 200Podtitulem této knihy je „Světoznámá bible kulinářského umění, základní příručka všech milovníků francouzské kuchyně“.

...

Divadlo

Oblíbený herec Zdeněk Junák oslaví 70. narozeniny

Zdenek Junak 200Brněnskou hereckou a rozhlasovou legendu, jakou je všem velmi dobře známý Zdeněk Junák, snad ani není třeba dlouze představovat. Populární je nejen v Brně, ale díky seriálům Četnické humoresky či Vinaři, rozhlasu i dabingu zná jeho s...

Film

I v továrně se dějí zajímavé věci

karlik perex 1Film Karlík a továrna na čokoládu (2005) je povedeným pokračováním kariéry režiséra Tima Burtona a herce Johnnyho Deppa. Vybrali si k tomu klasické téma o mocném muži a jeho poddaných, jen ho tak trochu obrátili vzhůru nohama.