Šumavský samotář píše o svém životě a vztahu k přírodě v knížce A klika byla vysoko

Pondělí, 16 Prosinec 2019 08:00 Taťána Kročková

klika Znáte knihu Raději zešílet v divočině? Právě jeden ze šumavských samotářů Roman Szpuk publikoval v roce 2018 svou autobiografickou prózu s poetickým názvem A klika byla vysoko. Knihu vydalo nakladatelství 65. pole.

Už samotný název knihy je fascinující a hodně vypovídající. Líbí se mi. Stejně jako styl psaní šumavského samotáře, básníka, tuláka a milovníka přírody Romana Szpuka. Používá poetická vyprávění, spoustu obrazů, vlastních myšlenek, poezie i filozofických úvah. Kniha připomíná deníkové záznamy, zachycuje momentky v jeho vlastním nitru i okolním světě, který často bývá neutěšený, nelítostný, pochmurný, depresivní nebo chaotický. Kniha je o životě a smrti, víře, pokoře a smíření. Popisuje smutné návštěvy své staré nemocné mámy i krásu šumavské přírody a každičký detail nádhery, nad kterou se jakoby zastavil čas a my jen můžeme alespoň chvíli setrvat v tomto jedinečném okamžiku. Nechybí ani pohnuté příběhy jiných lidí, láska, sex a přírodní drogy.

Roman Szpuk zachycuje své vzpomínky, dojmy, představy i sny, zaměřuje se na detaily okolního světa, které dokáže popsat velmi otevřeně. Z knížky je cítit neskutečná láska k přírodě, svoboda i melancholie, vnitřní rozervanost a touha po jednotě a klidu. Text doplňují krátké básně haiku a autorovy fotografie pořízené vlastnoručně vyrobenou camerou obscurou. Formát knížky je menší, zato počet stránek je na takto malý formát velmi obsáhlý. Ačkoli někomu by to možná mohlo připadat nepraktické, mně se knížka líbí už svým vzhledem a tak, jak je. Má své kouzlo.

Z obsahu jsem nadšená. Vnitřní svět i styl psaní Romana Szpuka jsou mi velmi blízké a vzbuzují ve mně silné emoce. Kniha je pro mě cenným pokladem, ke kterému se budu vždy ráda vracet.

klika1

O autorovi:

Roman Szpuk (*1960) pracoval jako lesní dělník, noční hlídač kravínů nebo strážce CHKO Šumava. V současnosti působí na meteorologické stanici Churáňov jako pozorovatel počasí. V roce 1983 založil nonkonformní sdružení básníků, prozaiků a písničkářů Skupina XXVI. Od 80. let publikuje své básně, vydal více než desítku sbírek - například Silentio pro smíšený sbor (2009), Kámen v botě (2011) a dále píše také prózu - Chraplavé chorály (2013, nominace na cenu Josefa Škvoreckého) a Zavaž si tkaničky (2016). Do širšího povědomí se dostal také jako jeden za šumavských samotářů v knize Aleše Palána Raději zešílet v divočině (2018).

Ukázky z knihy:

“Trpělivost, trpělivost nám chybí, proto chceme umírat,” říkám Babu. “Je možné, že to podstatné jen musí dozrát, nic víc, mnoho věcí započneme, ale nemáme šanci je dokončit, musí nám pomoci mravenci, rákosí, , orlové, věže.”
“Odhalujeme věci, které by nám měly zůstat skryté,” odpovídá mi Babu.

Ještě chvíli užívám ticha. Stojím uprostřed chrámové lodi. Žena s postiženým dítětem si sedá, snaží se malému odepřít hlavu, ale ta bezvládně padá. Z koutku úst dítěte stékají na tvářičku sliny. Matka mu je utírá, opět políbí tvářičku, čelo. Dítě hledí neúčastně k chrámové klenbě. Očka bloudí, nedokážou zaostřit, jeho bludný pohled se snaží zavěsit někam tam, kde tuší tvář své maminky. A znovu sjíždí ke straně. Tělíčko těžce dýchá, ústa zůstávají bezmocně dokořán. Ale zní hudba a možná ušima vchází do duše dítěte poselství , o kterém nic nevím.

Název: Klika byla vysoko
Autor: Roman Szpuk
Žánr: autobiografická próza
Vydáno: 2018
Stran: 546
Vydalo nakladatelství: 65. pole
Hodnocení: 100 %

klika

http://www.65pole.cz/