Už dlouho jsem nečetla knihu, ve které by bylo tolik syrového násilí. Násilí, které mi místy přišlo naprosto zbytečné, nedávající smysl a naservírováno čtenáři jen proto, že to prostě napsat jde. Také mnoho smutku, zoufalství a samoty. Tak na mě působí obsah knihy. Ale co chcete, když je hlavní hrdina telepat, který aniž by chtěl, slyší všechny vaše myšlenky, co nosíte v hlavě. Většina jich je temných. Protože nevyslovené věci jsou často neřesti.
Jeremy Bremen je telepat a jeho manželka je jediný člověk na světě, kterého potkal a disponuje stejnými schopnostmi. Spolu mnohem lépe čelí návalu myšlenek lidí v jejich blízkosti. Nicméně Gail umírá a zemře. Jeremy to nesnese a v návalu zoufalství odjede s trochou peněz neznámo kam. To, co zažívá, je smršť násilí, hororu a zoufalství. Některé kapitoly se opravdu mohou pyšnit solidním hororovým puncem. Oproti tomu dobrá polovina kapitol se nám snaží vysvětlit jakousi analýzu fraktálů a chaosu. To jde naprosto mimo mě, tyto strany pro mě byly v podstatě prázdné listy. Ale z filozofického, metafyzického, matematického hlediska, nebo kam to vlastně zařadit, se jedná o teorii, jež se nám snaží vysvětlit možnost existence paralelních světů. A to bych řekla, že slovo paralelní je v tomto kontextu naprosto fádní a nudný výraz.
Jeremy Bremen se nám snaží ukázat, že náš svět, který žijeme, není ten jediný. Teoreticky bychom mohli surfovat na mnoha vlnoplochách, které by nám otevřely světy další a úplně odlišné. A to vše jen díky naší mysli.
A co mě zaujalo úplně nejvíce? Názvy kapitol. Ty jsou pro mě tak nepolapitelné jako polovina knihy. Rozhodně doporučuji přečíst obsah.
O autorovi:
Dan Simmons je americký autor. Má za sebou již několik děl, nejvíce jsem slyšela o eposu Hyperion. Já ale nic jiného než Pustou duši nečetla. Čtenáři na něj mají mnoho názorů, někteří jej hltají a nedají dopustit na jeho vypravěčský talent, jiné moc neoslovil. Ani mě tento román nestrhl k hltavému čtení, ale zajisté najde své čtenáře.
Ukázka z knihy:
Přál si - naprosto věcně a klidně, bez nejistoty či výčitek - být mrtvý. Ticho. Mír. Dokonalý klid. Namísto toho zatím zůstával uvězněný v tomhle těle a této zmučené mysli a vnímal jen řev a nelítostnost, s jakou myšlenky ostatních znásilňovaly jeho vlastní mysl.
Název: Pustá duše
Autor: Dan Simmons
Překlad: Alžběta Lexová
Žánr: román, thriller
Vydáno: 17. 4. 2019
Stran: 304
Vydalo nakladatelství: Mystery Press
| < Předchozí | Další > |
|---|
Znám ji hlavně z jeviště Městského divadla v Mladé Boleslavi, kde mě vždycky příjemně překvapila ať už to byla komedie, klasické drama nebo muzikál. To mě u herečky Veroniky Bajerové fascinuje, že dokáže být takřka vším, navíc skvěle zpívá, ale tím ...
Kdo by neznal dělenou stravu podle Lenky Kořínkové. Její kuchařky vynikají, kromě opravdu vynikajících receptů, také velmi zvláštním a nenapodobitelným stylem. Autorka se nebojí používat superlativy téměř v každé větě, a k...
V pátek 20. ledna startuje v pražské Napa galerii druhá sólová výstava nadějného fotografa Davida Těšínského. Brání se škatulkám, ale když už musí svou tvorbu označit, tak pod nálepkou sociálního dokumentu. Fotograf...
Poslední květnový týden ožije Městské divadlo Zlín česko-slovenským divadelním svátkem - mezinárodním divadelním festivalem Setkání Stretnutie. Program 27. ročníku bude nabitý jak v hlavním, tak doprovodném programu. Představí s...
Ve středu 11. ledna odstartuje v kině Světozor historicky první filmový festival íránského současného filmu, který potrvá do neděle 15. ledna. Co všechno divákům přinese letošní zahajovací přehl...
