Mám touhu se neustále posouvat, říká herečka Veronika Bajerová

veronika200 Znám ji hlavně z jeviště Městského divadla v Mladé Boleslavi, kde mě vždycky příjemně překvapila ať už to byla komedie, klasické drama nebo muzikál. To mě u herečky Veroniky Bajerové fascinuje, že dokáže být takřka vším, navíc skvěle zpívá, ale tím je vlastně boleslavské divadlo pověstné. Že jsou tam skvěle zpívající herci. Díky inscenaci Mistrovská lekce, kde účinkuje i tato muzikální herečka, ji mohlo vidět koncem března na několika štacích i moravské publikum.

Letos v únoru proběhla v Městském divadle Mladá Boleslav premiéra inscenace Sex na vlnách. Jak byste tuhle hru charakterizovala?

Sex na vlnách je skvělá komedie, dobře napsaná a výborně vypointovaná. V režii Petra Mikesky se navíc potkává téměř celý herecký soubor, což mě osobně velmi baví a myslím, že té hře i sluší. Jedná se o krátké příběhy, zdánlivě možná nesouvisející, ale opak je pravdou…. Jsou velmi zajímavě propojené.

Jakou roli máte v Sexu na vlnách vy?

Já hraju roli Sandy, tanečnici, která nemá rytmus a jediný, kdo si toho nevšiml a neví o tom, je ona sama (smích).

Ono je to vlastně komedie, což vám taky sedí. V kolika inscenacích ve „vašem“ divadle v této sezóně hrajete?

Mám za sebou období derniér mých oblíbených kusů, jako bylo Jméno, Miluji Tě, ale… a Donaha. Čeká mě derniéra Mistrovské lekce. Nejnovější je teď Sex na vlnách, Noc bláznů, Drákula a Kytice.

veronika foto 1

Viděl jsem vás v Mladé Boleslavi párkrát, ale přesvědčila jste mne o tom, že jste výborná dramatická, komediální i muzikálová zpěvačka, což je na divadle výhra…

Moc děkuji. Těší mě to. V Boleslavi se mi plní sny, je to pestré divadlo a Petr Mikeska jako umělecký šéf nad každým z nás velmi pečlivě přemýšlí. Někdy nám nabízí nelehké úkoly, výzvy a na každém z nás je, jak se jich zhostí. Pro mne osobně je to o naprostém odevzdání se a důvěře.

Jako „malá velká žena“ si na jevišti poradíte se vším. Ale stejně by mě zajímalo, která role vám dala nejvíc práce?

Asi nejvíc práce vnímám při zkoušení Kytice. Od dětství jsem sice jezdila po recitačních soutěžích, ale nikdy jsem si v tom moc nevěřila. Věděla jsem, že silnější se cítím ve zpěvu. Navíc jsem při zkoušení Kytice zjistila, že interpretace veršů ze základky, s nesnesitelnými intonacemi, nejsou to, co bych chtěla já i paní režisérka Diana Šoltýsová. Opět jsem se totálně odevzdala a nechala se vést. A teď se cítím v Kytici už jako ryba ve vodě. Další “novinkou” pro mě byla ta intimita a blízkost, Kytici hrajeme na Malé scéně a lidi od nás sedí cca metr… Takže nám krásně vidí do kuchyně. Nic se tam neschová. Všechno musí být pravda. Řekla bych, že je to až detailní filmové herectví.

Ale kdo umí, ten umí…. Existuje role nebo hra, kterou byste si ráda zahrála - a právě teď je váš čas?

Nemám přání konkrétní role. Vím, že by mě lákalo nějaké psychodrama. A rozhodně bych si přála zase nějaký muzikál, komedii, drama, tragikomedii… Věřím, že mi zase něco hezkého přijde do cesty. Mám touhu se neustále posouvat.

veronika foto 2

Jaké máte kromě divadle další pracovní aktivity? Nezkusíte si třeba režii?

Ještě se věnují hraní pohádek v divadle Anfas, dabingu a načítání knížek a dokumentů. Občas namluvím nějakou reklamu a zahraju si v nějakém nekonečném televizním seriálu (smích). Režie mě upřímně neláká, neb vidím, kolik je za tím práce, jaká je to zodpovědnost a myslím, že bych na některé kolegy neměla trpělivost (smích). A to myslím ve vší lásce.

Jaké bylo turné a kde bylo publikum, řekněme, nejlepší?

Turné na Moravě byl pro mě osobně takový odpočinkový výlet... Měla jsem na starosti jen samu sebe a kromě "práce" jsem měla spoustu času na relax a přátele. Obsazení Mistrovské lekce je komorní, takže to byl velmi intenzivní, ničím a nikým nerušený, příjemný čas. Neumím říct, kde bylo publikum nejlepší. Obecně si myslím, že možná v Praze jsou diváci zvyklí více reagovat i v průběhu představení, tady možná nechtějí rušit, nebo se stydí... Ale ovace na konci a standing ovation byly krásnou odměnou.

Jak se vám hrálo a zpívalo na Moravě?

Hrálo a zpívalo se mi velice dobře. I když byl někde do půlky jeviště koberec... Což pro alergika může být svízel (smích).

Jak se partneří s Dagmar Peckovou?

S Dagmar jsem na jevišti moc ráda. Cítím se bezpečně a dovoluji si tvrdit, že i ona se mnou. Ať se stane cokoliv, umíme si vzájemně pomoct. Jelikož to byl můj pěvecký idol a Dáša byla jeden z impulsů proč jsem studovala operní zpěv na LŠU Vrchlabí, mám pocit, že se mi splnil sen, že jsem Dagmar kdy poznala a to že s ní mohu stát na jednom jevišti, a ještě před ní "drze" zpívat operu je vlastně neuvěřitelný zázrak.

veronika foto 3