Láďa Zibura v Arménii, v Gruzii… a taky trochu v lihu
Banner

Láďa Zibura v Arménii, v Gruzii… a taky trochu v lihu

Tisk

zibura perex

Ladislav Zibura alias „Princ Ládík“ není autor, jehož bychom si museli dlouze představovat. Ale kdyby přece - je to sympatický mladý kluk, který rád chodí pěšky po cizích zemích a pak o tom s humorem vypráví. Jeho třetí (a prozatím poslední) kniha dorazila na knižní pulty loni v prosinci. A ještě stále tam je, takže kdybyste si ji chtěli omrknout, směle do toho! Hledejte obálku s babkou v šátku a nápis Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii.

 

Na úvod nutno říci, že třetím cestopisem autor své fanoušky dozajista nezklamal. Podobně jako v předchozích dvou knihách, také zde popisuje, jaké to je bezcílně putovat po cizích zemích (tentokrát po Arménii a Gruzii), líčí peprné interakce s místními obyvateli, servíruje nám neotřelé postřehy… a to vše s dávkou inteligentního humoru, na který jsme u Ládíka zvyklí. Jen místo čaje tentokrát popíjí alkohol a v určitém bodě ze zdravotních důvodů vyměňuje chůzi za bicykl (mimochodem - odtud ten zdánlivě nihilistický název).

Stejně jako u předchozích knih Ladislava Zibury musím dále pochválit grafické zpracování knihy. Líbivé ilustrace doplňující text jsou zkrátka v žánru cestopisu čímsi originálním a možná, že čtenářovu představivost nakonec rozproudí lépe, než by to kdy dokázaly fotografie.

Kdybych měla říct, čím se tato kniha od předchozích dvou naopak liší, určitě bych měla zmínit větší množství ryze poučných pasáží. Na rozdíl od autorova předchozího textu Pěšky mezi buddhisty a komunisty můžete navíc očekávat zasvěcenější vhled do místní kultury - v končinách zemí bývalého Sovětského svazu byl totiž Láďa jazykově o poznání vybavenější, než tomu bylo třeba v Číně… Takže se toho více dozvěděl. Obecně sice zastávám názor, že na to, aby člověk jakoukoli zemi opravdu poznal, chození od jednoho domu ke druhému nestačí. Ale Láďova kniha vlastně takový cíl ani nemá. Není o zemích. Je o cestě po nich.

To je možná nakonec jedním z důvodů, proč určitým lidem autorův styl nesedne. V takovém případě může převládnout pocit zklamání, protože Ládík zkrátka jenom „šel, šel a šel…“ Nebudu lhát, i takový může být pohled na Ziburovy knihy. Nicméně žádný strach - mnohem početnější se zdá být základna nadšených čtenářů, které Ládíkovy texty prostě baví. Přidáte se k nim?

 

zibura obalka


Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii

Autor: Ladislav Zibura
Žánr: cestopis / humor
Grafické zpracování obálky: Tomski&Polanski
Ilustrace: Tomski&Polanski
Nakladatelství: BizBooks v Brně
Rok vydání: 2017
Počet stran: 312
ISBN: 978-80-265-0701-7


 

Přihlášení



Autorské čtení

Načítám náhodné video z playlistu...

Milostpán. Kniha (nejen) pro milovníky koček

Milostpán je kočka. Někdo by mohl říci obyčejná kočka. Ale my, co kočky máme, víme, že žádná kočka není obyčejná. A Milostpán není obyčejný vůbec. Má svou čtvrť, na kterou dohlíží, všechny a všechno má pod tlapkou. Sice je jeho paničkou oficiálně Šéfka a její přítel Mlékoknír, ale pro něj je to nepodstatné. Dle něj Šéfka není jeho panička, ale jeho spolubydlící. Páníčka mají tak maximálně ti otravní slintové – čili psi.

Kriminálnice. Příběhy o vině, trestu a druhých šancích

Pokud vám dělá problém začíst se do románu, možná vás chytnou poutavé rozhovory s ženami, které skončily za mřížemi. Knížka, jednoduše nazvaná Kriminálnice, vypráví osudy několika trestankyň z ženské věznice ve Světlé nad Sázavou, které jsou vyprávěné formou otázek a odpovědí. Své svěřenkyně vyzpovídala ředitelka tohoto vězeňského ústavu, Gabriela Slováková, která udělala to nejlepší, co mohla. Knihu vydalo nakladatelství Nastole.

Banner
CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online, ebooky zdarma, eknihy ke stažení

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

Dramaturg festivalu Contempuls: „Zajímavé věci se dějí pořád, ale nejzajímavější jsou ty koncerty“

unnamedNěkolik otázek jsme položili dramaturgu festivalu současné komponované hudby Contempuls Petru Baklovi. Ten nám prozradil zajímavosti o koncertech, ale také o práci dramaturga obecně. Festival Contempuls se koná 21., 2...

I když je komedie Pět švestek o stáří, nechybí v ní vtip, humor i splněné sny

Když jsem před pár dny zamířil do kina na nový český film Pět švestek (2026), moc jsem o něm nevěděl. Snad jen to, že režisérem je „oscarový“ Jan Svěrák a že se na plátně objeví herci, kteří ve filmu hlavní nebo titulní role – snad jen s výjimkou Oldřicha Kaisera – teď nehrají. Přitom jde o velké herecké osobnosti, což jsou v tomto případě Lenka Termerová, Jan Vlasák, Dana Syslová a Petr Kostka. Ti všichni jsou aktivnější přece jenom více v divadle a televizi, nicméně celovečerní film Pět švestek může být pro ně parádní příležitostí i skvělým zadostučiněním.

Z archivu...

Čtěte také...

Raymond Chandler, Loučení s Lennoxem

chandler Louceni s Lennoxem 200„... Ano, jsem přesně takový jako postavy v mých knihách. Jsem tvrdý chlapík a je o mně známo, že dokážu holýma rukama přepůlit rohlík ...“

...

Výtvarné umění

Český sochař Olbram Zoubek aneb když jeho sochy na Vyšehrad shlížejí

olbram zoubekV otevřeném prostoru obnoveného bastionu XXXI ´U božích muk´ novoměstských hradeb na Karlově byla 21. srpna 2012, v den 44. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy, zahájena výstava figurálních plastik sedmao...

Divadlo

Jak se francouzská revoluce proměnila v povyk

1789 200Národní divadlo v Praze si umanulo, že bude uvádět experimentální hry - a vylézají z toho příšernosti. Čekání na Godota se změnilo v pitvořivou roztlemenost, ze slavného experimentálního počinu Ariane Mnouchkinové 1789 aneb Dokonalé štěstí režisér Vl...

Film

Pátá Mission: Impossible skvěle funguje jako příjemná oldschoolová podívaná

mission200Nedávno skončený rok 2015 byl ve filmovém světě především ve znamení několika špionských filmů a sérií. Vedle svérázné bondovské pocty Kingsman: Tajná služba, parodie Špionka nebo thrilleru Krycí jméno U.N.C.L.E se vrátily i dvě největší žánrové zna...