Tak schválně. Co se vám jako první vybaví, když se řekne „houbaření“? Mohly by to být třeba ranní procházky po lese, zablácené pohorky, hříbek ukrytý v roztomilém chomáčku mechu nebo třeba vůně jehličí? Určitě ano. Pro hlavní hrdinku nového románu Viktorie Hanišové však sběr hub představuje mnohem víc než to...
Sára žije ve zchátralém domku na Šumavě a každé ráno vyráží na houby, které pak prodává majiteli místní restaurace. Nevede téměř žádný sociální život, je samotářská, vyhaslá. Působí zkrátka podivínsky a my postupně odhalujeme, proč tomu tak je. Prodíráme se křovinami Sářiny minulosti, odkrýváme původ jejích psychických problémů a dozvídáme se, jak se občas mohou pošramotit rodinné vztahy.
K jedné věci se musím přiznat. Přestože je celková atmosféra knihy depresivní, šedivá a potemnělá, dostala jsem chuť vypravit se do lesa na hříbky. Viktorie Hanišová (*1980) totiž píše v tomto směru dosti sugestivně a místy jsem měla dojem, jako bych kráčela lesním porostem se Sárou. Navíc jde o text zasvěcený, který je až po okraj napěchován zajímavými fakty. To musím ocenit. Relativně rozsáhlý prostor je zde věnován „houbařským“ reáliím - autorka popisuje, kde a kdy je možné nalézt rozličné druhy hub a jak který kousek nejlépe zpracovat. Některé čtenáře možná román Houbařka dokonce vyburcuje k tomu vytáhnout konečně jednou atlas a zkusit utrhnout i něco jiného než babku. Upřímně, vůbec by mě to nepřekvapilo. A když už jsme u té motivační linky… Při čtení jsem se nemohla ubránit pocitu, že nutně potřebuju smaženici.
Ale to jsme možná trochu odbočili od ústředního tématu, které je naopak závažné a skličující. Nebudu prozrazovat, jaký jed se ukrývá v Sářině minulosti. Ale možná, že na to přijdete sami, když si pečlivěji prohlédnete obálku knihy. Co se vlastně skrývá za těmi ilustracemi? Vážně vidíte jenom houby…? A když už jsme u toho, opět musím pochválit nakladatelství Host za kvalitně odvedenou grafickou práci. Zejména bych tedy ráda vyzdvihla právě ono nápadité řešení na přebalu - je to příjemně minimalistické a až děsivě výstižné. Tohle se zkrátka Martinu T. Pecinovi povedlo.
Pokud se tedy rádi procházíte s košíkem po lesích a zároveň se nebojíte ponuré četby, mohu Houbařku jenom doporučit. Někdy je zkrátka pozoruhodné zjistit, že červivé nemusejí být jenom houby.
Houbařka
Autorka: Vikorie Hanišová
Žánr: román
Obálka: (s použitím ilustrací Ernsta Haeckela) navrhl Martin T. Pecina
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2018
Počet stran: 309
ISBN: 978-80-7577-456-9
| < Předchozí | Další > |
|---|
Regály plné knih, u počítače dáma či pán, který obřadně přebírá vracené knížky a zapisuje nově vypůjčené. Místnost specificky vonící – tak voní jenom tištěné publikace, stojící jako vojáci v řadách. V sále tichý šum, jak...
Advokáta Martina Bennera, který žije ve Stockholmu, jsme už mohli potkat v knize Lotosové blues, která rozjela šílený kolotoč prapodivných událostí. Na jejím konci stála úleva, ale také další komplikovaný úkol pro Martina. Jak se s tím vším ...
Letošní léto předvedlo různé podoby, kdy slunce pálilo o sto šest, na mnohé se nalepilo dovolenkové tempo (můj manžel ho nazývá „plážové“) a občas seslalo přílivy deště. Co dělají spisovatelé a ilustrátoři v létě? Jak se jim píše či kreslí pod sl...
V úterý 18. prosince se v Divadle D21 uskutečnila velkolepá premiéra klasické severské hry Nora (taktéž známé pod názvem Domeček pro panenky). Kultura21 vám přinesla pozvánku i rozhovor s režisé...
Už je to skoro šestnáct let, co vyšel první díl nejznámější a nejsledovanější filmové série Rychle a zběsile. A dnes je tady osmička - jeden z filmů, které nejrychleji vydělaly miliardu dolarů a šestý nejúspěšnější a nejpopulárnější film na pokračování ...
