Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Nakladatelství Jota vydalo román Dáma s veverkou americké autorky Elizabeth McKinzieové, který předcházely samé kladné recenze a byl také nominován na cenu National Book Award for Fiction za rok 2016.

Dámu s veverkou označilo také několik deníků a časopisů za knihu roku, také reference na obalu hovoří o výjimečném románu, který by se mohl stát klasikou, a hlavní hrdinku označili za jednu z nejlepších postav tohoto roku. Osobně mi někde v hlavě začne blikat červená kontrolka, když vidím tolik slov chvály a příště na to musím víc dbát.

Originální název knihy zní The Portable Veblen, což jsem nijak nepochopila a uznávám, že Dáma s veverkou zní mnohem lépe a líbivěji. Působivý je také přebal knihy vyvedený v příjemné modrozelené barvě, kterému dominuje právě veverka s lišáckým výrazem.

Hlavní hrdinkou knihy je mladá žena Veblen, která se živí jako amatérská překladatelka. Má bohatou fantazii, zajímavé myšlení a nedá dopustit na veverky. Neustále přemýšlí nad tím, jestli je vlastně šťastná a její chování je mnohdy velmi zvláštní. Postava je to bez pochyby zajímavá a jistým způsobem i netradiční, ale já si k ní nedokázala vytvořit patřičné sympatie. Partnerem Veblen je ambiciózní neurolog Paul, který pracuje na způsobu, jak napomoci léčbě traumatických poranění mozku z války. Tato linka mi přišla mnohem zajímavější, i když neměla zas tak velký prostor.

Děj knihy se točí kolem zásnub a přípravy svatby Veblen a Paula, avšak nejde o žádné růžové plánování. Veblen je plná pochybností, je velmi nejistá, jestli svatbu opravdu chce a podobně, do toho se oba z páru snaží poznat a zapůsobit na rodiče toho druhého, což také není jednoduché. Matka Veblen je hypochondr, rodiče Paula zase bývalí hipíci, kteří mají navíc postiženého syna. A do toho všeho se zde objevuje jeden veverčák…

Musím se přiznat, že Dáma s veverkou se mi velmi špatně četla, pořád jsem se do příběhu nedokázala zakousnout a zdálo se mi to vše hrozně zdlouhavé. Děj jen tak plyne, občas jej zpestří nějaká zajímavá informace nebo názorná fotografie, ale to je vše. Tím, že mi Veblen nepřirostla k srdci, to bylo ještě horší a já se stále těšila na konec knihy.

Ani slibovaný humor Dámy s veverkou mě nějak nechával chladnou, málo kdy mě něco donutilo se usmát, nebo jsem se cítila pobavená. Ale každý má jiný smysl pro humor, to uznávám. Nicméně, o přirovnání prvního sexu ke struhadlu a čedaru se s vámi musím podělit:

„Víc,“ křičela. Začala se chichotat a on cítil, jak mu zatíná prsty do zbytků dětského tuku, a viděl sebe jako pořádný kus čedaru a Millii pod sebou jako poddajné struhadlo, čedar, který chce být nastrouhán, struhadlo, které chce být očedarováno, a tak v tom pokračoval, dokud se v ní celý nerozplynul jako ten čedar, a pohled měl zamženy a zmatený a pak si v jediném záblesku uvědomil, kolik přesně srdečních tepů zanechal na tomto světě, a vážně to nebylo až tak moc, a Millie si to myslela taky, protože plakali, a říkali si, jak si přejí, aby byli jediná bytost, a na chvíli měli opravdu pocit, že jsou jediná bytost stmelená dohromady.“ (str. 272)

Nepochybuji, že se spousta čtenářů v různých nejistotách a volnomyšlenkářství Veblen najde a zamiluje si ji - pro ně to bude opravdu skvělá kniha. Já jsem to však nebyla a k Dámě s veverkou se už vracet nebudu.

Elizabeth McKenzieová (*24. února 1958) je americká spisovatelka, která vystudovala Standfordovu univerzitu a pracovala jako asistentka redaktora pro beletrii v časopise The Atlantic a nyní vyučuje na Standfordu tvůrčí psaní. Kromě této knihy napsala sbírku povídek Stop That Girl a román MacGregor Tells the World.

Dáma s veverkou
Autor: Elizabeth McKenzieová
Překlad: Naďa Funioková
Žánr: román
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2017
Počet stran: 398
Hodnocení: 60 %