Výjimečný a bouřlivý život Světlany Allilujevové. Takový podtitul nese kniha Rosemary Sullivanové Stalinova dcera.
A je to opravdu tak. Bouřlivé už bylo její přijetí do amerického azylu, k němuž došlo takřka v poslední minutě, protože Američané se kvůli tehdy rozdělenému světu báli, aby to nebylo vnímáno jako provokace… Americkou ambasádu navštívila v Indii. Nejdřív jí to, že je dcerou Stalina, ani nevěřili. „Rayle si zachoval podezíravý přístup. Zeptal se ženy, proč se nejmenuje po otci Stalinová nebo Džugašviliová…“. Světlana vysvětlovala, vysvětlovala a vysvětlila… Přesvědčila!
Potom nastalo drama: „Když si zaměstnanci ambasády přečetli depeši odmítající Světaninu žádost o azyl, odpověděli: ´Je pozdě. Už odjeli. Jsou na cestě do Říma.´ Zaměstnanci si však neověřili status letu 751. Kdyby bývali zjistili, že Allilujevová s Raylem už skoro dvě hodiny sedí v letištním salonku a lze je ještě odvolat, Světlana by putovala zpět na velvyslanectví, odkud by ji vzápětí ´vykopli´. Celý její následující život by se pak odvíjel úplně jinak…“ Podobně dramaticky, kdy její život visel doslova na vlásku, se odvíjel celý její život…
Lamentování nepřinese nic dobrého
V poutavě psané knize se dozvíte o jejím rozporuplném vztahu k otci. „Světlana Kellymu čas od času vyprávěla nečekané a zábavné historky o svém otci, z nichž jedna pojednávala o tom, jak Stalin „ztratil nervy“ se svým papouškem….“, „…Světlana opáčila, že ona netrpěla. Trpěli lidé, kteří se vraceli z táborů…“. Politické procesy, věznění i popravy prožívala bolestivě. Dočtete se o tom, v čem byla úplně jiná než otec a které rysy byly podobné, jak se nálepky „Stalinova dcera“ nikdy nezbavila… Dočtete se o kremelských letech, sovětské realitě, útěku do Ameriky, přivykání životu na Západě, což nebylo jednoduché…
„Co je to štěstí? Jsem spokojená, a když je vám 70 let, tak to není špatné. Zažila jsem velmi dobré i velmi špatné chvíle. Nikdy jsem se nepokládala za mučednici. Proč bych si měla stěžovat? Lamentování je nejhorší věc na světě. Nic dobrého vám nepřinese. Možná nesu na bedrech kříž, ale netrpím.“ Tak nějak asi Světlana vnímala život, se vším, co jí přinesl i co jí vzal. Na 574 stránkách se toho o něm dočtete hodně, do pár řádek se to nevtěsná. A stojí to zato. Na knize je cenné i to, že autorka ji pojala nezaujatě, dominují tam fakta.
Stalinova dcera – Rosemary Sullivanová
Z anglického originálu přeložil Jiří Kobělka
Grafická úprava obálky Natálie Pecková
Vydalo nakladatelství Motto ve společnosti Albatros Media a. s.
Praha 2017
ISBN 978-80-267-0837-7
Hodnocení: 95 %
| < Předchozí | Další > |
|---|
Březen býval měsícem knihy, starší ročníky si to dobře pamatují. Asi i v dřevních dobách býval touto dobou propad prodejů (i když se na ně asi tenkrát tolik nehrálo) a tak byl jarní měsíc vybrán jako vhodný ku čtení. Na nějaký čas nám, milovníkům p...
Málokdo bývá tak zpochybňován, ba ostouzen, jako právě "intelektuálové". Jednou označováni za krasoduchy, jindy za rejpaly, pokaždé podezíráni, v čí prospěch vlastně promlouvají. Vadí,...
Když jsem šel na představení Rychlé šípy, nevěděl jsem, co od toho mám čekat. Pětici kamarádů zná snad každý. Všichni vědí, kdo to byl Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Čer...
Pořádání FESTIVALU FRANCOUZSKÉHO FILMU (letos ve dnech 18. až 24. listopadu) se u nás stalo letitou tradicí, letos je chystán už po čtyřiadvacáté. Svou základnu bude mít v Praze, ale jeho ozvěny proniknou i do dalších měst: do Brna, Českých Budě...