Kultura21.cz

Myslíte si, že máte vzťah k vínu? Určite sa mýlite!

Scrutonov manuál vínara-filozofa uvádza jeho dlhoročné skúsenosti s vínom, opisuje v časti Piju... všetky typy vín, ktoré sa mu spájajú s určitým životným obdobím. Spomína si na chvíle a zážitky prvého stretnutia s každým typom vína, prechádza však najmä regióny Francúzska, drobné vinice a rodinné podniky. Aj keď sa miestami zdá, že táto časť je nekončená, nie je. Predznamenáva druhú filozofickú časť knihy, ku ktorej môžu prejsť všetci, ktorí nepátrajú po pôvode, ale po význame vína v živote.

Jediné, čo si asi uvedomíme pri časti Piju... je, že bežný človek ani nepije, a ak pije, nereflektuje víno ako druh pomocníka a priateľa, skôr ako módny doplnok k spoločenskej zábave.

Tedy jsem!

„U Michelangela jsem se poučil o patosu mateřské lásky a o božské povaze utrpení, u Mozarta o naději, která ten nejhlubší smutek obrací v radost, od Dostojevského o odpuštění a jak očišťuje duši. A tyto dary porozumění mi dalo umění. Ale to, co jsem se naučil z vína, pramení ze mě; víno bylo katalyzátorem, ne příčinou mého nového poznání.“ píše Scruton.

Úžasná myšlienka a vysvetlenie In vino veritas, nie vo víne je pravda, ale v nás samých. Pravda sa skrze vínne opojenie iba dostáva na povrch. Pravda dvojakého druhu – o nás samých i o živote. Scruton zaznáva opíjanie sa, avšak podporuje vínne opojenie v správnych aristotelovských medziach.

Vo filozofickej rovine nás víno nielen posúva od eros k agapé, ale nám ich pomáha lepšie pochopiť z teoretického hľadiska. Má totiž tú jedinečnú vlastnosť opojnej látky, ktorá nespôsobuje zatmenie mysli, návykovosť, ani opojenie bez rozumu.

Hodnotenie diela, knihy, vína

Adekvátne a premyslené hodnotenia prechádzajú cez subjektivitu autora, dielo sa nám spojí s naším pocitom, s prežitou udalosťou, a tak sa nám vytvorí dojem, ktorý zanechá trvalý pozitívny či negatívny postoj k danej veci. Obdobne hodnotíme i víno, etiketa, chuť, vôňa, zrýchlený tep a spomienky, to všetko patrí ku klasickému a obradnému požívaniu vína vo vysokých kultúrach, v kvalitných reštauráciách, čo však ničí naša kultúra „šróbovacím“ uzáverom.

Scrutonove postrehy sú vtipné, nápadité a filozoficky ladené, dvojzmyselné a anglicky suché. Možno povedať, že knihou Piju tedy jsem predstavuje svoju životnú filozofiu zrelého intelektuála, no súčasne sa nás snaží niečo naučiť. Otvoriť pre nás nový pohľad na seba skrze víno a zostáva blízky sokratovskej maieutike.

In vino veritas e vita!

ROGER SCRUTON (*1944) je britský spisovatel, filosof a komentátor veřejného dění. Specializuje se na estetiku se zvláštním zaměřením na hud­bu a architekturu. V současné politické a kulturní debatě hájí konzervativní stanoviska a je známým a obávaným polemikem. Je členem Královské společnosti pro literaturu (Royal Society of Literature) a Britské akade­mie (British Academy), dále členem washingtonského Centra pro etiku a veřejnou politiku (Ethics and Public Policy Center) a přispívajícím edi­torem The New Atlantis.

Roger Scruton se od roku 1979 podílel na činnosti tzv. „podzemní uni­verzity“ během komunistického režimu v tehdejším Československu. Spolu s mnoha dalšími kolegy ze zahraničí organizoval bytové semináře v Praze, Brně a Bratislavě.

Je členem českého PEN klubu a Společnosti pro vědy a umění. Patří mezi zakladatele Vzdělávací nadace Jana Husa. Jako uznání jeho přínosu české vědě a vzdělanosti mu byl v roce 2004 udělen čestný doktorát Masarykovy univerzity v Brně. Prezident Václav Havel mu udělil Medaili za zásluhy.

Piju, tedy jsem (Filosofův průvodce vínem)

Autor: Roger Scruton

Překlad: Pavla Doležalová

Odborná spolupráce: Petr Osolsobě

Rok vydání: 2015

První vydání, dotisk

Vydavatelství: Barrister & Principal

http://www.barrister.cz/knihy/446/piju-tedy-jsem/

Hodnocení: 90 %

ISBN 978-80-7485-055-4