Početné literárněvědné slovníky obohatilo nyní Vademecum poetiky (a vademecum znamená příručku - latinské vade mecum lze přeložit jako "pojď se mnou" nebo "následuj mne") a její autor Tibor Žilka se přidržuje klasického, úzce vymezeného pojetí takových publikací, ale přitom (v druhém vydání knihy) zohledňuje i přibývající intermediální propojení směrem k dalším uměnovědným či jiným oblastem. Tak si můžeme například nalistovat heslo o literární metakomunikaci.
Autor nezamýšlí prosazovat nějaké normotvorné zásady jako závazné či ideální (jak tomu bylo mnohdy v dávné i nedávné minulosti), zachycuje co nejšířeji pole písemnictví, avšak vedle literatury zahrnuje do něho i drama a okrajově rovněž vizuálně zobrazivá umění jako divadlo, film či televizi, překvapivě nalezneme i přehledně zpracovaná pojednání o reality show nebo talk-show. Převažují přirozeně hesla věnovaná jak poezii (odtud pochází asi nejvíce pojmů), tak próze, Žilka si všímá členění námětového, žánrového i druhového, přibližuje stylová zakotvení.
Oceňuji i provázanost hesel: když se třeba dočteme o tom, že daktylotrochej se vyskytuje zejména v sylabotónické poezii, můžeme si v zápětí nalistovat, co je vlastně sylabotónický prozodický systém, i když uživatelské přehlednosti textu by ještě více prospělo, kdyby každé heslo nějakým způsobem označilo ty své části, které odkazují k dalším zpracovaným heslům. Naproti tomu nepovažuji za plně promyšlený výběr hesel věnovaných různým stylům a hnutím - nalezneme například rozsáhlý výklad o absurdním dramatu, případně novém románu, ale nikoli o poetismu, surrealismu nebo třeba socialistickém realismu.
Tibor Žilka se snaží o názorný výklad každého hesla, zjišťuje původ názvu (zpravidla pocházejícího z řečtiny), vypomáhá si občasnými ukázkami, vymezuje jeho působnost a zacílení, jmenuje umělce (zvláště domácí), kteří ten či onen pojem naplňovali. Například u literatury faktu upozorňuje na její vícežánrový rozměr a jako autora přiřazuje například Vojtěcha Zamarovského. U žánru pamětí zase doplňuje jako příznačnou ukázku ze Zemanovy knížky Jak jsem se mýlil v politice, i když poznamenává, že některé pisatelovy výroky přesahují únosnou míru vkusu. U kaligramu coby graficky členěné básně, která má tím pádem navodit i určitý estetický vjem, se navíc dočkáme názorné ilustrace v podobě Apollinairovy Eiffelovy věže – přikládám ji jak v originálním znění, tak v překladu J. Hořejšího.
U parodie zase zmiňuje Michala Viewegha, jenž v některých svých dílech parodoval postupy některých autorů světové i domácí literatury. Ale třeba právě u tohoto hesla si uvědomíme, že Žilka ne vždy zohledňoval dobovou podmíněnost některých textů - je například otázka, do jaké míry třeba v Donu Quijotovi jsme schopni dnes odečítat parodii kdysi oblíbených, ale dnes mrtvých rytířských románů. Některá hesla - například o populární literatuře - považuji za velice zjednodušená pro svůj důraz jen na přítomnost a neberoucí do úvahy široké časové kontexty.
U kýče upozorňuje na Milana Kunderu, jenž jej ve svých textech definuje a jeho kořeny nachází v bezvýhradném souhlasu s právě prožívaným bytím: "Pokud se člověk dívá na svět jen z jediného úhlu, nastává deformace viděné reality." Protože jednorozměrné náhledy reality mohou mít bezpočet zacílení, kýč se může podle toho různit - může být například katolický, protestantský, židovský, komunistický, fašistický, demokratický, feministický, evropský, americký, nacionální, internacionální. (s.148) Právě u kýče Tibor Žilka – na rozdíl od většiny pevně kodifikovaných a jakoby již strnulých termínů - ozřejmuje jeho proměnlivost a mnohotvárnost, vyvázání z jasně definovatelných pravidel, zvláště pak v postmoderní době.
Komu je Vademecum poetiky určeno? Nejen studentům, ale vlastně každému, kdo se zajímá o literaturu a chtěl by blíže seznámit s taji, které se v ní skrývají, chtěl by proniknout hlouběji do její struktury. Kupříkladu oddíl věnovaný tektonice textu pro mnohého čtenáře objevně shrnuje základní poznatky o kompoziční výstavbě každého fabulovaného slovesného, dramatického i filmového díla. Zkrátka: Vademecum poetiky rozhodně nepatří mezi ty svazky, na které by se usazoval prach, protože by je nikdo nepoužíval.
Vadecemum poetiky
Autor: Tibor Žilka
Vydala: Univerzita Konštantína Filozofa, Nitra 2011, 426 stran
Hodnocení: 80%
Foto: Vademecum poetiky, www.myspace.com
| < Předchozí | Další > |
|---|
První březnové dny přinesou jistě nejen závan jara, ale i pořádný průvan kreativity, který mají na svědomí Michaela Oubramová Radová a Martina Šimonová. A odkud vane vítr, to vám t...
Po Temném lese následuje závěrečný díl čínské trilogie s názvem Vzpomínka na zemi, kterou vydalo nakladatelství Host. Završuje více než 400 let dlouhou éru lidstva a jeho kosmického vývoj...
Na zámku Kinských ve Žďáru nad Sázavou vznikla reprezentativní expozice s názvem Barokní malířství a sochařství ze sbírek Národní galerie v Praze. Jedinečný komplex bývalého kláštera ve Žďáru s blízkým okolím představuje unikátní krajinný a urb...
Měsíc po premiéře nové inscenace Švandova divadla Scény z manželského života, jsem i já vyrazila na představení. Inscenace vychází ze slavného stejnojmenného filmu Ingmara Bergmana, který napsal pro svou bývalou lásku Liv Ullmann a vycházel ve scénáři ...
V ostravském televizním studiu vznikl střihový dokument k 90. výročí rozhlasového vysílání, nazvaný Století rádia. Režisér Roman Vávra jej pojal jako mozaiku jednotlivých dochovaných relací od nejstarších dob téměř po dnešek, aniž by vložil jediné slov...
