Encyklopedie mapuje historii českých klášterů

Pátek, 03 Duben 2015 06:11 Ctibor Čejpa

Klaster200 Nakladatelství Libri, které se specializuje na původní českou encyklopedickou literaturu, připravilo titul Encyklopedie českých klášterů. Kniha trojice autorů Dušana Foltýna, Petra Sommera a Pavla Vlčka představuje ucelený pokus o souhrnný přehled české architektury klášterů od středověkých počátků po josefínské reformy. Výběr zahrnuje i období 19. a 20. století.

Autorský kolektiv odborníků různorodého zaměření (archeologové, historici, historici umění, památkáři) přinesl čtenářům v řadě případů zcela nové pohledy a poznatky, vyplývající z dosud nepublikovaných stavebně-historických či archeologických výzkumů. Různé profese tří hlavních autorů tohoto rozsáhlého díla umožnily širší postižení souvislostí, a to i přesto, že se kniha zaměřuje především na otázky architektonického vývoje.

Úvodní kapitoly seznamují čtenáře s řeholním životem a jeho dějinami v českých zemích. Další část publikace je zaměřena na architektonický vývoj, který se způsobem řeholního života úzce souvisel. Podoby a vývoj řeholních domů jsou ilustrovány na pozadí jednotlivých řádů či kongregací.

Klaster1

Základ Encyklopedie klášterů tvoří hesla všech lokalit, od uvedení prvních řeholních komunit do Čech až po josefínské reformy, doplněná o část mladších klášterních domů z 19. a 20. století. Kniha obsahuje na 340 hesel, která se týkají i dávno zaniklých komunit či jen pokusů o vytvoření klášterních společenstev. Každé heslo doplňuje podrobný soupis základní literatury, týkající se příslušné lokality. Odborné výrazy vysvětluje samostatný slovníček, který je součástí encyklopedie. Knížka obsahuje rovněž podrobný seznam literatury a pramenů, mapku s vyznačením příslušných lokalit a rejstřík osobností, které se podílely na klášterní architektuře. Text doplňuje na 400 ilustrací, z části dobové kresby a půdorysy nových archeologických výzkumů, přičemž řada vyobrazení je zde publikována poprvé. První vydání publikace se umístilo na 1. - 2. místě ankety historiků časopisu Dějiny a současnost o nejlepší historickou knihu roku 1997.

Klaster3

Kláštery v českých zemích

Klášter je stavba nebo areál, určený pro život řádového společenství, sestávajícího z mnichů i laiků. Křesťanské řádové komunity utvářejí mniši, řeholnice i laické osoby. Kláštery se stávaly přirozenými středisky vzdělanosti, některé mívaly vojenský nebo i jiný (umělecký) význam. České slovo klášter je odvozeno z latinského claustrum - uzavřené místo. Ze stejného latinského základu vychází také termín klauzura, kterým bývá označována uzavřená část kláštera, většinou nepřístupná laickým osobám.

Počátkem 70. let 10. století byl na Pražském hradě u kostela sv. Jiří zřízen první klášter v českých zemích, a to pro benediktinky.

Kolem roku 993 vznikl i první mužský benediktinský klášter v Břevnově. Následovalo zakládání dalších klášterů. Kláštery nejprve vznikaly většinou jako venkovské; byly budovány s opevněním a s hospodářskými objekty, jako zcela nové stavby v krajině. Bývaly k nim většinou připojovány blízké vesnice nebo osady. Rozvoj klášterů výrazně ohrozily husitské války v 15. století. Opětovný rozkvět české klášterní kultury přinesla až první polovina 17. století.

Klaster4

Výrazně byl rozvoj klášterů utlumen v období osvícenství v 18. století. Řada reforem vydaných císařem Josefem II. byla namířena proti církvi, například zrušení téměř poloviny klášterů, a to těch, které se nezabývaly vzděláváním – školní docházka, nebo zdravotnictvím – péče o nemocné.

Po druhé světové válce zahájil tehdejší režim po roce 1948 pronásledování všech řeholních řádů a kongregací s úmyslem je zcela vymýtit. Došlo k likvidaci nebo zchátrání většiny klášterů a prudkému poklesu počtu řeholníků a řeholnic. Až po roce 1989 se začalo s obnovou některých klášterů a řeholního života v nich.

klaster 6