Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Už více než tři a půl staletí slouží učitelům i žákům Komenského učebnice Orbis (sensualium) pictus neboli Svět (vnímatelný) v obrazech. Autor hlásá zásadu, že i skrze výuku cizích jazyků lze vést k poznávání okolního světa. Aneb vše souvisí se vším: jen je nutné postupovat od jednoduchých pojmů a jevů k těm složitějším, což platí pro jazykovědu i přírodopis, vlastně pro jakýkoli vědní obor. Kniha, původně ve verzi latinsko-německé, byla přeložena do bezmála dvaceti jazyků a v průběhu věků se dočkala více než 250 vydání.

Právě podnes aktuální Komenského dědictví shledávám páteřním motivem knihy Školství a vzdělanost, sedmého svazku tematické řady Velkých dějin zemí Koruny české (zhruba za rok by měl následovat další svazek věnovaný dějinným proměnám dětství.) Na některé dřívější počiny z této řady jsme na Kultuře 21 již upozorňovali – např. ZDE a ZDE.

Vzdělání jen pro elity?
Nyní se tedy podrobněji zahleďme na pojednání o zákrutách, které provázely vývoj školství a vzdělanosti. Autoři – celkem jich je dvanáct, včetně editora Miroslava Novotného – postupují chronologicky. Začínají příchodem Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu, dosti stručně probírají založení pražské (později Karlovy) univerzity, zabývají se konflikty v časech předbělohorských i násilnou rekatolizací poté, co jedinou povolenou vírou (a tudíž „státní“) se stalo katolictví.

Ze zhruba šesti set stran textu zaujímají tyto pasáže zhruba jednu pětinu, až poté následují obšírnější pojednání o dalších důležitých obdobách, ať již to byla éra osvícenství a obrozenectví, kdy se (znovu)prosazovalo povědomí o české národnosti a češství, ať již to bylo období „moderní doby“, obepnuté revolučními bouřemi roku 1848 a rozpadem habsburského mocnářství 1918. Nepodrobněji jsou rozebrány události 20. století, ať již spadaly do meziválečných desetiletí nebo do socialistického zřízení. Poslední oddíl pokrývá dění po roce 1989.

Záběr je široký: pohybuje od základního školství po univerzitní, dotýká se škol bratrských (protestantských) i židovských, nahlíží do latinských škol jezuitů a piaristů, kde vyučující čerpali i z výše zmíněného Orbis pictus, aniž by vadilo, že z jejich pohledu Komenský patřil mezi náboženské odpadlíky. Při zjišťování, jak bylo školství organizováno a nakolik dostupné, autoři překládají průřez celou společnosti, od nejnižších vrstev po nejurozenější, zohledňují jazykové i náboženské rozvrstvení. V aristokratických kruzích bylo samozřejmě rozšířeno domácí vyučování, učitelé byli najímáni – a mladí šlechtici se zhusta vydávali na „zkušenou“, podnikali průzkumné cesty po celé Evropě. Uvědomíme si, že vyšší vzdělání mělo být dopřáno výhradně chlapcům, děvčata se dočkala - co se týká veřejných škol - průlomových změn až v druhé půli 19. století.

Hybaj do školy!
Když autoři zmiňují obsazování vysokoškolských postů v těsně pobělohorském období, dovíme se, že už tehdy záleželo takříkajíc na stranické (tehdy náboženské) příslušnosti. Nekatoličtí učitelé museli odejít (nejdříve ze školy, poté i z vlasti) nebo přestoupit ke katolictví. To učinil třeba Jan Kampanus Vodňanský, jehož osudy románově zpracoval Zikmund Winter – avšak zradu svědomí nakonec nepřežil. Také si uvědomíme, že zavedení povinné základní školní docházky (1774) pro obě pohlaví nebylo toliko lidumilným panovnickým rozhodnutím, nýbrž důležitou roli zde zastávala snaha státu zaručit si plně loajální občany, znalé základních vzdělanostních úkonů, tedy vedle náboženství umět číst, psát a počítat.

V každém z jednotlivých časových oddílů se probírají jednotlivé stupně vzdělávání pro dané období příznačné, ale seznámíme se rovněž se školními knihovnami, architekturou školních budov, též s každodennosti učitelů i žáků. Autoři si pokládají otázku, jak se měnily cíle školního působení; každá doba – včetně dneška – sledovala své priority. Po vzniku samostatné republiky se vypravíme i do nově přičleněných končin, na Slovensko a Podkarpatskou Rus. A pozornost se dotkne i vydávání knih a tisku, přibudou nová média, např. rozhlas a film, poté televize, ještě později počítače a internet. Například internetový Neviditelný pes, založený roku 1996 Ondřejem Neffem, vychází podnes…

Má smysl to číst­?
Kniha nijak nezastírá přehledové, shrnující pojetí. Chce poskytnout orientační údaje zejména výčtového charakteru (v posledku např. statistického), předat základní vhled do zvoleného tématu. Odpovídá tomu i množství odkazů (přes padesát stránek), soupis literatury, rejstřík jmenný i předmětný. Nechybějí ani černobílé – zpravidla portrétní – obrázky, ani příloha barevných reprodukcí. Avšak otázka, jak se měnily nároky kladené na absolventa vysoké školy, nakolik nynější masově „vyrábění“ vysokoškoláků snižuje úroveň vzdělání, zůstává povětšinou mimo zřetel.

Miroslav Novotný (ed.): Školství a vzdělanost (sedmý svazek tematické řady Velkých dějin zemí Koruny české)
Vydalo Nakladatelství Paseka, Praha 2020. 723 strany

Hodnocení: 80 %

Foto: Paseka
www.paseka.cz/novotny-miroslav-a-kol-skolstvi-a-vzdelanost-vdzkc/produkt-8854/