V sobotu 7. března večer proběhlo slavnostní předávání Českých lvů. To, že nejvíce nominací proměnil film Václava Marhoula Nabarvené ptáče, asi nikoho nepřekvapilo. Získal jich celkem 9 včetně ceny za mimořádný počin v oblasti audiovize. Ocenění však zaslouží i tvůrci a protagonisté samotné akce za vkusný scénář a svěží podání.
Zatímco v úvodu kamera zabírala nominované režiséry, scénáristy, herce a jejich další kolegy, kteří po červeném koberci kráčeli do osvětleného Rudolfína, absolvoval moderátor Václav Kopta nelehkou, ale velmi inspirativní castingovou anabázi. Z neklidného spánku jej probral řinčící budík. Rychle z postele, ještě mrknout do scénáře, rozmluvit se, obléknout smoking a honem na tramvaj…
Navzdory strachu, že u naplánovaných castingů neuspěje, rozdává cestou radost a nápady filmovým tvůrcům. Rozečtenou knihu Poslední aristokratka daruje Jiřímu Vejdělkovi, z kolemjdoucích žen se díky jeho poznámce stanou Ženy v běhu, Jiří Mádl přesune natáčení svého filmu ze sklepa na střechu a nebýt Václava Kopty, kniha Nabarvené ptáče by se Václavu Marhoulovi nikdy nedostala do ruky…
Václav Kopta, adept velkých rolí, mění dějiny filmové tvorby
Takových momentů je v úvodním skeči mnohem víc a v rychlosti tak připomenou počiny české kinematografie roku 2019. Svými bezprostředními zásahy tak vystresovaný adept velkých rolí mění dějiny, podobně jako Jára Cimrman, na jehož popud napsal Čechov místo dvou Tři sestry a Marconi vynalezl bezdrátový telegrafický přenos. Divák se tak spolu s ním svižně přenesl až do hlavního sálu Rudolfina, kde probíhal samotný ceremoniál a Václav Kopta se ujal své moderátorské role.
Jako průvodce v stylizovaném úvodu i na pódiu působil přirozeně, a i když kvůli napjatému harmonogramu nebylo příliš času na nějaké moderátorské vtípky, dokázal občas konverzaci odlehčit. Nutno dodat, že mu v tom zdatně pomáhali i někteří hosté, předávající křišťálové lvy. Například téměř kompletní sestava Dejvického divadla nezůstala své pověsti nic dlužna ani při vyhlašování vítěze jedné z kategorií.
Vlídnou atmosféru podtrhoval hudební doprovod, který zajišťovala kapela Tata Bojs.
Kreativní supervize na scéně Martina Chocholouška je dílem režiséra Marka Najbrta a celý večer režiroval Michael Čech.
Celé to bylo takové hezké, české
Celkový dojem z předávání cen České filmové a televizní akademie za rok 2019? Významná společenská událost proběhla hladce, v odpovídajícím prostředí, důstojné atmosféře a přiměřeně okořeněna vtipem. Je fajn, že tvůrci i protagonisté vybalancovali křehkou hranici mezi tím, kdy ještě zábava zůstává kultivovanou a kdy sklouzne k frašce. Přesně vystihli potřebu českého diváka, který má humor rád, a ten chytrý dvojnásob. Dekorace čerpající z lidových motivů jen podtrhovaly vjem, že je to takové celé hezké, české.
Zapomenout nesmíme ani na kýženou trofej, lva z českého broušeného křišťálu, kterou zhotovili ve sklárně Rückl Crystal v Nižboru. Její autor, sochař Rony Plesl, se inspiroval Ladou. Všichni ocenění se tedy mohou zhlížet ve vybroušených hranách této nádherné sošky a být hrdí nejen na sebe, ale i na um českých sklářských mistrů.
Vybrané filmy je možné zhlédnout on-line na ceskylev.cz do 15. března
Záznam ze Slavnostního předávání výročních filmových cen můžete zhlédnout ZDE
Zdroj foto: FB Českého lva
< Předchozí | Další > |
---|