Jak se vyvíjelo uspořádání českého státu

Čtvrtek, 04 Únor 2016 06:07 Jan Jaroš

stat200 V rámci rozsáhlého cyklu Velkých dějin Koruny české začala vycházet i tematická řada monograficky zaměřených svazků. Naposledy vyšla Lidová kultura (psali jsme o ní ZDE), nyní následuje díl nazvaný Stát. Zkoumá, jak se v průběhu věků (v tomto případě zhruba půldruhého tisíciletí) vyvíjela idea státnosti na území obývaném Slovany a později jmenovitě Čechy.

Čtveřice autorů (Karolina Adamová, Antonín Lojek, Karel Schelle, Jaromír Tauchen) si pojednání o státu, postavené spíše výčtově nežli výkladově, rozděla do dvou velkých celků: první zaznamenává události od nejstarších dob do revolučního roku 1848, druhá pak mapuje, co se dělo po tomto datu. Konečným mezníkem je rozpad společného státu Čechů a Slováků v roce 1992 a vznik samostatné České republiky. Oceníme, že autoři se zdržují jakýchkoli předpojatostí, vyslovují se střízlivě a bez emocí, byť snad až poněkud suše.

Knihu uvozuje krátký prolog, který přibližuje jednotlivé teorie o vzniku státu, aniž by kteroukoli z nich výslovně hájil - počínaje teologickým pojetím, podle něhož zdrojem všeho je Bůh (a panovník pak vládcem z Boží vůle, což u nás platilo až do pádu habsburské monarchie v roce 1918) přes všeliké "společenské smlouvy" až k rozličným třídním výkladům, založeným na podmanění slabšího silnějším. Zánik jednoho státního útvaru tak vlastně chystá podhoubí pro vytvoření dalšího.

stat2

Pak nezbývá než vznést dotaz, zda zesláblá, sekulární, i vinou politické korektnosti bezzubá Evropa tváří v tvář masivnímu pronikání muslimů, považujících své náboženství za nadřazené všemu ostatnímu, nepodlehne v blízké či vzdálenější budoucnosti islámské moci, jak působivě předestřel třeba francouzský spisovatel Michel Houellebecq v románu Podvolení. A Stanislav Komárek v knize Evropa na rozcestí rovnou tvrdí, že "teoreticky by muslimové pod jinověreckou vládou neměli vůbec žít."

Autoři začínají svůj výklad připomínkou dávných státních útvarů, o nichž stále víme jen málo a navíc hlavně z cizích pramenů (Sámova říše, Velká Morava, raný přemyslovský stát) a svou rozpravu opírají hlavně o rekapitulaci názorů předních českých historiků (Palacký, Pekař). Ukazují, jak se postupně se vytvářel fenomén Koruny české ve smyslu státu, zahrnujícího vedle Čech také Moravu a Slezsko. Přibližují symbolický rozměr královského titulu i proměny státní správy ve středověku - správa se rozdělovala na zemskou, lenní, hradskou, vrchnostenskou a církevní, vznikala městská správa, zasedaly sněmy.

Autoři zkoumají impulsy, které vneslo husitství, na jehož základě se konstituovalo "království dvojího lidu", kdy se každý mohl rozhodnout, jakou víru (zda kališnickou nebo katolickou) hodlá vyznávat. V Čechách se upevnil nepříliš svorný stavovský stát výrazně omezující moc případně i voleného panovníka - a někteří historici vážně přemítají, zda bělohorská pohroma, vedoucí k mocenskému absolutismu a vnucení jediné správné (tedy katolické) víry, nebyla vlastně záchranou státu před rozpadem a jeho pohlcením sousedy, jak se o půldruhého století později přihodilo Polsku.

Habsburská monarchie, opírající se o jednotu "trůnu a oltáře" (jak dokládá i připojený obrázek Rudolfova Majestátu zaručujícího náboženskou svobodu, který ve zlosti dvakráte rozťal bělohorský vítěz Ferdinand II.), zakolísala v průběhu dějin několikrát. S dalekosáhlými důsledky se tak stalo zejména během revolučního výbuchu v letech 1848 až 1849. Od té doby se konstituční uspořádání monarchie (namísto poddanství) prosadilo jako jediné možné.

stat36

Málokdo ví, že třeba o zrušení roboty (ovšemže za náhradu, aby vrchnost nezůstala škodná!) se přičinil radikální slezský poslanec v říšském sněmu Hans Kudlich - později byl dokonce za své buřičské aktivity odsouzen k trestu smrti, před nímž uprchl do zámoří. Jen na okraj sluší poznamenat, že opatrničtí čeští poslanci se hlasování zdrželi...

Zatímco období do roku 1848 pokryly dvě stovky stran, následnému půldruhému století, které prošlo bouřlivými zvraty (vznik samostatné republiky, nacistický protektorát, komunistická nadvláda, rozpad společného státu), věnovali autoři více než dvojnásobek. Leccos zajímavého se dovíme třeba o postavení Slovenska a Podkarpatské Rusi, o právním zakotvení ochrany menšin.
Měli bychom si více cenit toho, že v předmnichovském období zůstávalo Československo jedinou demokratickou výspou ve střední Evropě, obklopeno více či méně autoritativními, neřkuli diktátorskými režimy.

Karolina Adamová, Antonín Lojek, Karel Schelle, Jaromír Tauchen: Velké dějiny zemí Koruny české - Stát.
Vydala Paseka. Praha 2015, 652 stran.

Foto: Paseka, http://atanova-zasuvka.blog.cz