Kultura21.cz

Již třetí zastávkou si připomeneme další nejdůležitější události města Ústí nad Labem, jenž si v loňském roce připomínalo několik významných výročí. Jedním z nich bylo například 700 let od postavení hradu Střekova... Minule náš návrat do minulosti končil v období po 2. světové válce.

Zastavení třetí

Pomalu začíná obnova města. V roce 1950 jsou na dnešním Lidickém náměstí postaveny třípodlažní domy s 19 byty s obchody. Lidické náměstí a jeho okolí bylo při bombardování v roce 1945 hodně zasaženo, město tam přišlo i o knihovnu z roku 1912. Ta měla velký koncertní a přednáškový sál pro 600 osob, menší sály i výstavní síně a další prostory. Pro značné poškození byla v roce 1946 zbourána. Až později se zjistilo, že její oprava by byla levnější než demolice. Od té doby město knihovnu jako takovou nemá, využívají se prostory ve vilách po bývalých podnikatelích.

Byty se staví ve vnitřním městě dál, i když původní bytová zástavba je odsouzena už k řízené demolici. Na jejich místech rostou až sedmipodlažní panelové domy. Celkem tek vnitřní město získalo na 588 bytů, většinou dole s obchody. Jenže bytů je stále nedostatek, a tak se hledají další cesty. Demolice nekončí, počítá se s asanací celého historického jádra, což umožnilo používání výbušnin. Poprvé byla metoda vyzkoušena v roce 1959 na krásné novogotické vile bývalého ředitele Chemičky. I klasicistní budova soudu na Mírovém náměstí byla v roce 1976 odstřelena. V roce 1979 se bourá se celý blok měšťanských domů v dnešní Masarykově ulici a vily v Churchillově ulici. Na jejich místě jsou postaveny nevzhledné paneláky s malými byty, nákupní středisko a hotel Vladimír (osmi podlažní hotel byl otevřen v roce 1986). Odstřely pokračovaly dál, bylo tak ve vnitřním městě o stovku domů méně. Poslednímu odstřelu padla za oběť novorenesanční budova české pošty. Jsou to nenahraditelné historické škody, přesto se i v roce 2007 uvažovalo o zbourání dalších 25 historických budov.

Co nezničily bomby v roce 1945, o to se postarala nová doba. Rozvoj průmyslu sice přinesl lidem práci, ale negativně ovlivňoval životní prostředí. Rozhodnutí v šedesátých letech, nahradit tramvajovou dopravu autobusy, ještě více znečišťovalo už tak nedýchatelné prostředí. Město je šedivé, zapáchající, plné kouře a smogu a lidé se snaží z tohoto prostředí uniknout. Aby lidé neodcházeli, bylo rozhodnuto jednou ročně pracujícím dát tzv. stabilizační příspěvek ve výši 2 tisíce korun, lidově se mu říkalo pohřebné.

Uhlí je stále důležitou surovinou. Původní, malé hlubinné doly kolem města, se staly nerentabilními, a proto se přechází na povrchové velkolomy. Republika má uhlí, ale s negativními dopady na území severních Čech. Dochází ke zrušení mnoha obcí, jejichž obyvatelé jsou přednostně přesídlováni do panelových sídlišť, která se staví po celém kraji. Stále sílí tlak na výstavbu dalších bytů. Občanská vybavenost je druhořadá, ale staví se, zejména u velkých sídlišť, obchody, jesle, školky, školy i zdravotnická zařízení. V 60. letech minulého století bylo rozhodnuto postavit velké sídliště. Byl vybrán prostor na „zelené louce“ nad městem. Zde se mělo nejen dát bydlet, ale hlavně i žít, což byl záměr tehdejších architektů, který se jim povedl. Výstavba jižní části započala v roce 1982. 

Staveniště je i ve středu města, bourání jde velmi rychle a nová výstavba se opožďuje. Přednost má výstavba budov pro úřady ve středu města, přestavba náměstí se posouvá.

Mnozí lidé začínají v relativně čistém okolí hledat opuštěné chalupy, zejména v kopcích. Většina z nich byla v dezolátním stavu s nutností často velkých oprav, ale dalo se tam dýchat a zejména dětem to tam prospívalo. Prospěch z toho měly i vesnice, ruiny získaly majitele podílející se na jejich záchraně.

Foto – ústecké muzeum a internet