Kultura21.cz

Historie Řádu bratří kazatelů, jako žebravého řádu, sahá do roku 1215, kdy byl založen španělským knězem Domingem de Guzmánem, později označován svatým Dominikem. Tento řád původně neměl žádný majetek a ani jeho členové nebyli vázáni na konkrétní klášter. Potřebné k životu měli získávat jen z almužen. Tím se více přiblížit k lidem, které měli navracet zpět ke katolické církvi.

Již od počátku se velmi dbalo na jejich teologické vzdělání, které získávali na tehdy prestižních školách. Jejich askezí bylo právě celoživotní vzdělávání, což tehdy byla velmi prestižní záležitost. Mezi nejvýznamnější jejich učence patřil Albertus Magnus a zejména Tomáš Akvinský, jehož učení (tomismus) se stává doktrínou řádu a později i celé římskokatolické církve. Ve svých školách vyučovali nejen běžné předměty, ale zaměřovali se nejen na ducha, ale i na tělo (střelba z kuše či luku, šerm i boj). Řád měl i ženskou větev a polomnišský řád. Pro jejich vysokou intelektuální úroveň byli pověřeni inkvizicí ve Francii (tzv. Psi Boží). V 15 století jejich inkvizitoři napsali neblaze proslulý spis Kladivo na čarodějnice. Tato fanatická příručka jak zjistit čarodějnictví, se používala až do 18 století i když oficielně nebyla církví schválena. Krizi dominikánského řádu způsobila nejen reformace, ale i nástup jezuitů v 16 století a osvícenství v 18 století.

V čele řádu stojí Generál (Magistr), která je volen nejvyšším orgánem Generální kapitulou. Součástí Dominikánské rodiny je u nás Česká provincie řádu bratří kazatelů, Česká kongregace sester dominikánek, dominikánské rozjímavé sestry a mnišky. Také Terciáři, což je laické sdružení, žijící občanským životem. Do Čech přišli již v roce 1224, ženská větev v roce 1293. To už se začaly usazovat a budovat své konventy ve vznikajících nových městech. Jejich oděv se skládá z bílého hábitu, bílého škapulíře, kapuce, koženého pásu (cingulum) a černého pláště.

Do Ústí nad Labem byli povoláni až v roce 1617 tehdejším primasem (konšel) Janem Arnoštem Schösserem z Emblebenu. Měli se podílet na rekatolizaci obyvatel města. Získali kostel svatého Vojtěcha (tehdy českého) a další domy (Schösser tehdejší svou horlivost pak zaplatil životem při ústecké defenestraci téhož roku). Klášter byl malý, většinou se dvěma řeholníky, pouze v 18 století jich bylo 12. Také patřil mezi nejchudší a s městem byl i ve sporu o kostel, který nakonec vyhrál. Vážné ztráty utrpěl stejně jako město v sedmileté válce. Císař Josef II začal rušit kláštery a ten ústecký měl být zrušen v roce 1785. Od zrušení se sice upustilo na přímluvu města, ale klášter chátral dál, až z rozhodnutí řádu byl v roce 1935 zrušen. Klášter převzali Obláti (misionář, žijící mimo klášter) a obnoven byl po roce 1945. Nebylo to na dlouho. Již 4.5 1950 při Akci K byl klášter během několika hodin zrušen.

V ústeckém muzeu probíhá výstava u příležitosti 400 výročí historie příchodu tohoto řádu do města. Na výstavě je také originál příkazu podepsaný ministrem Polákem k Akci K. Je velmi zajímavé tento příkaz vidět, ale hlavně si ho přečíst. Pro kurátorku výstavy nebylo vůbec jednoduché najít alespoň něco, co se po celé republice mohlo zachovat. Likvidaci dělali „odborníci“, jejich záměrem bylo, co nejdříve celou akci skončit. A tak většina knih byla vyhozena. Obrazy se likvidovaly po kusech, takže tak byly do  seznamu zapsány. Přesto se podařilo vypátrat místo na Moravě (Loděnice), kde je celý jejich bývalý oltář, ve velmi zachovalém stavu zachován. Což na výstavě ukazuje fototapeta toho přes osm metrů vysokého původního oltáře, ukazující alespoň jeho vršek.

Velmi cenným dokladem je obraz namalovaný u příležitosti stého výročí dominikánů. Tam je zachyceno i jak v té době vypadalo město. Uvidíte i fotografie, které se dochovaly z doby, kdy kostel svatého Vojtěcha řádu patřil a můžete to porovnat i se zdařilou montáží na protější straně. Sochy božstev z kostela byly buď zlikvidovány, nebo někde ještě leží a nikdo neví, koho vlastně představují. Ve vitríně jsou dochované knihy, které byly věnovány městu a tak přežily v městském archivu. Ve vitríně jsou i kachle jako pozůstatek měšťanských domů, které ustoupily stavbě kláštera. Výstava působí skromně, mapuje tak osud dominikánů v Ústí nad Labem, ale už ne obrovskou snahu pracovníků muzea k jejímu uspořádání.

Foto z výstavy: autorka
www.muzeumusti.cz
http://dominik.cz/dominikani.html