Na výzvu naší redakční kolegyně, která má na starosti téma Velikonoc, zareagovala redaktorka Jana Semelková. Začtěte se do jejího vyprávění a potěšte se krásně barevným leporelem, jehož je autorkou.
Jana S.: Zodpovědně jsem se ponořila do vzpomínek i knížek a nějak jsem k tématu Velikonoce nic nenašla (tedy kromě mého leporela Dědo, kdy už budou Velikonoce, nakladatelství XYZ, ani nevím, zda je ještě na trhu)
Dokonce ani žádný recept se u nás netraduje – jen můj pocit z dětství, že nechápu, proč by mi měl někdo nařezat, když jsem nic neprovedla…
Co jsem dospělá, tak každý rok peču mazance, každý rok je to stejné – buď těsto vykyne, nebo nevykyne. Pokaždé se zlobím, že mi to nejde. Pokaždé tvrdím, že už do toho nepůjdu. Pokaždé své rozhodnutí rok na to poruším, zadělám těsto, pěkně vypracuji bochánky a… Pořád dokola – tak to jsou moje Velikonoce.
Když jsem byla vyzvána, abych udělala leporelo s velikonoční tematikou, pojala jsem ho jako čekání na jaro. Terezka s Viktorem na zahrádce hledají první kvítka – posly jara. Pomáhá jim dědeček, aby to čekání na pomlázku nebylo tak dlouhé – nejdřív probudí jaro:
Vstávej, jaro, už je čas – sluníčko pusť mezi nás!
Pak jdou s dědou na vrbové proutky k potoku:
U potoka vrba stojí, proutky k vodě sklání, ptáci kolem poletují, pěkně štěbetají.
Děti nařežou s dědou proutky a než se pustí do pomlázky, tak si vyrobí píšťaličky:
Otloukej se, píšťaličko, spala jsi už dost, koho potkáš na tom světě, hraj mu pro radost.
Terezka s Viktorem vesele pískají a babička se ptá, zda volají jaro, oni se radují, že už budou brzy mít pomlázky a babička je učí koledovat a malovat vajíčka:
Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný…
Terezka s Viktorem se naučili velikonoční koledu, dědeček jim upletl pomlázky, s babičkou pěkně nabarvili vajíčka. Velikonoce mohly přijít…
Tak to jsou moje Velikonoce
Jana
PS: Zjistili jsme, že toto leporelo je ještě k dostání, stačí zadat název Dědo, kdy už budou Velikonoce do vyhledávače na internetu :-) (pozn. redakce)
| < Předchozí | Další > |
|---|
Po rozhovoru s režisérem Jiřím Sádkem vám přinášíme další týkající se filmu Aneta. Tentokrát jsme vyzpovídali herečku Anetu Kaluža Klimešovou ztvárňující právě Anetu. Jaké to v ní zanechalo dojmy a co by si ráda zahrála příště?
Kulatiny (od padesátin výše) význačných badatelů, schopných o svém bádání poutavě psát, bývají slaveny i vydáním knížek – ať již se jedná o svazek sestavený z drobných příspěvků oslavencových kolegů a přátel nebo o s...
Rekordním prodejem obrazu Hra slunečních skvrn autora Karla Vítězslava Maška vyvrcholila tradiční zahradní aukce v Arthouse Hejtmánek. Dílo z roku 1910, zachycující tanec pěti secesních krásek ve slunečním světle, se vydra...
Splašené nůžky Paula Pörtnera lákají větou „detektivní komedie, ve které, o tom, kdo je vrah, rozhodujete Vy“! Právě tento styl, jenž zapojuje do příběhu diváky, dělá z této hry druhý nejdéle uváděný titul na světě. Ostatně, není divu. Ve Slušovicích je v N...
Dvě slova jako klíč je nový český film, který vznikal podle stejnojmenné knihy Josefa Formánka. Zatím jsem ji nečetl, ale to, co pro plátno vytvořil režisér Dan Svátek a kameraman Jakub Šimůnek, tak klobouk dolů. Navíc tam hrají výborní čeští her...
