Majestátně zhlíží ze svých výšin na široké okolí gotický hrad Bezděz, důstojná připomínka na mocného krále železného a zlatého Přemysla Otakara II. Umístěn mezi dvěma znělcovými homolemi na každé z nich s vybudovanou věží, vytváří charakteristickou dominantu kraje a před dobyvateli varuje již od roku 1264.
Velká okrouhlá věž měří z prvního nádvoří 34 metrů a zdi ve spodní části jsou 4 metry silné, směrem nahoru jsou zdi tenčí a místnosti v každém poschodí tím naopak větší. Až k vrcholu vede přes 150 schodů z 19 století. Původní vchod byl umístěn výše a byl přístupný jen z dřevěné pavlače od královského paláce. Malá tzv. čertova věž je o pár metrů nižší a byla přístupná také z dřevěné pavlače vedoucí po hradbě s cimbuřím.
Pokud si chcete ověřit svou fyzickou zdatnost, vydejte se do výšin po cestě, prošlapanou tisícem nohou za dávnou historií. Do míst, která sloužila jako vězení po smrti Přemysla Otakara II na Moravském poli v roce 1278, jeho sedmiletému synovi Václavovi a jeho matce královně Kunhutě. Jejich věznitel Ota Braniborský měl s nimi své úmysly, královně se sice podařilo uprchnout, ale bez syna, se kterým se nesměla stýkat ani na hradě. Václava nechal Ota Braniborský odvést do Spandavy, později po zaplacení výkupného se v roce 1283 mohl vrátit do Čech. Pobyt na hradě zanechal na něm psychické trauma, bál se bouřky a neznámo proč i koček, možná že pro jejich hlasité mrouskání. Hrad byl i za jeho vlády udržován, ale v roce 1337 již patří Berkům z Dubé.
Po nástupu vlády Karla IV se dostává hrad tak jako další zastavěný majetek zpět do královských rukou. A také na něm Karel IV často pobýval zejména v době, kdy dochází k výstavbě Velkého rybníka v roce 1366. Rybník se dochoval do dnešní doby, již pod názvem Máchovo jezero. Ve svém Majestátu Karel IV ustanovil, že Bezděz nebude dáván do zástavy, ovšem už jeho syn Václav IV to porušil v roce 1398 a hrad dal do zástavy svému bratrancovi Prokopovi. V dobách bojů mezi Václavem IV a jeho bratrem Zikmundem byl v roce 1402 hrad obléhán, ale jeho nedostupnost neumožňovala jeho přímé dobytí, pomohla lest, při které byl Prokop z hradu vylákán. Od roku 1419 již hrad nikdy nepatřil panovníkům, byl trvale v zástavě. V dobách husitských válek sloužil za úkryt katolických pánů, chrámových pokladů i mnichům. Po Stavovském povstání tehdejší majitel Václav Berka hrad opustil, nedostatečně chráněný hrad byl později dobyt a vypálen. Nové časy měly pro hrad nastat s novým majitelem Albrechtem z Valdštejna. Ten ho chtěl přebudovat a zřídit tam klášter pro mnichy Augustýny. Jeho velkolepé plány však byly přerušeny jeho zavražděním v roce 1634 a konfiskací jeho majetku.
V době 30leté války se na opuštěném hradě usadili Švédové a po svém odchodu ho vypálili. Později byl opravován pro klášterní účely. Z původně purkrabského paláce byl zřízen malý a velký refektář, cely řeholníků byly v podkrovním patře. V původním královském paláci byl byt převora a pokoje pro vzácné hosty. Hradní kaple byla zasvěcena Panně Marií (původně sv. Marku). V roce 1666 byla z Emauz přivezena kopie Panny Marie Monserratské, která svými zázračnými účinky přilákala velké množství poutníků. Zájem poutníků a jejich dary přinášelo prospěch klášteru, vzniká 15 kapliček křížové cesty na cestě ke hradu, v kapli je pět oltářů, varhany, zvony atd). V roce 1778 hrad zpustošili a vykradli Prusové, v roce 1785 byl klášter výnosem císaře Josefa II zrušen.
Bezděz se stává hradní zříceninou, lákající hledače pokladů a stává se i inspirací pro umělce. Zejména lákal Karla Hynka Máchu (Večer na Bezdězu, Máj). Také současný spisovatel Vlastimil Vondruška svou postavu královského prokurátora Oldřicha z Chlumu uvádí jako správce hradu v době jeho výstavby. I této imaginární postavě je na hradě věnována pozornost.
Počátkem 19 století dochází k zabezpečovacím a obnovovacím pracím, oprava střech i částečné restaurátorské práce, protože zájem o hrad stoupal. Mariánské poutě pokračovaly i po zrušení kláštera, později se konají i poutě politické (1868). Opravy hradu pokračovaly i v meziválečném období majiteli Valdštejny za podpory Památkového úřadu, od roku 1932 Klubem českých turistů. Po druhé světové válce byl několik let vojenským prostorem a nepřístupný veřejnosti. Od roku 1953 patřil pod státní památkovou péči, v 60 letech se prováděly záchranné a konzervační práce. Národní kulturní památkou je od roku 1978.
V roce 1998 byla znovuzpřístupněna velká věž a obnoven purkrabský palác včetně točitého schodiště. Rekonstrukce a zastřešení jižního Manského paláce proběhlo v roce 2014. Na první hradní nádvoří se vstupuje čtvrtou hradní branou, kde je hradní kaple zdobená motivem Stromu života, s ochozem v úrovni prvního patra pro vznešené účastníky bohoslužeb. Tady před hlavním oltářem stávala černá Madona Monserratská (dnes umístěna v děkanském kostele v Doksech). Ke kapli přiléhá královský palác, v přízemí s klášterní hrobkou, která se stala posledním odpočinkem mnichů. V prvním patře je pět místností, v jedné z nich i s dochovaným krbem. U purkrabského paláce je hradní cisterna hluboká přes sedm metrů, v paláci jsou přístupné dvě místnosti. Brankou se projde na druhé hradní nádvoří s manskými paláci, až k malé věži. Areál je doplněn mohutnou hradbou s barokními bastiony.
Již jen z tohoto popisu vyplývá, že je to důkladně stavěný hrad, který stojí navštívit a prohlédnout si zachovalé klenby, rostlinné dekory v kapli, sáhnout si na zázračný kámen, zjistit k čemu sloužil prevet a poslechnout si od průvodkyně mnoho dalších zajímavostí i z dob minulých i budoucích.
Foto : autorka
https://www.hrad-bezdez.eu/cs
| < Předchozí | Další > |
|---|
Zpěvu věnuje od dětství a velice brzy ji také okouzlilo divadlo, které se stalo její vášní. „Když se to pak poštěstí, že je divadlo spojené ještě se zpěvem, tak jsem úplně ve svém živlu a zažívám ve své práci obr...
Každoročně se v Plzni konávají sympózia věnovaná nejrůznějším aspektům české společnosti v 19. století v širokém časovém rozptylu od obrozeneckých dob až k předvečeru první světové války - probírají se zejména otázky uměnovědné, literární, ale také soc...
I když se poslední měsíce věnoval spíš komerčním zakázkám, v mezičase bohumínský rodák Pavel Oparty namaloval a nakreslil i pár nových obrazů včetně několika pláten, které se objeví na jeho příští výstavě patrně v Ostravě. Právě volná tvorba, do které patří...
Jaká byla devadesátá léta pro generaci dnešních třicátníků? Jak jsme prožívali a vnímali dobu, kdy se naši rodiče opět stali dětmi v prchavém ráji divokého kapitalismu? Ondřej Novotný nám ve své nové divadelní inscenaci představuj...
Švadlena Ana před mnoha lety ztratila svého prvorozeného syna. Prý umřel krátce poté, co se narodil. Ana tomuhle tvrzení uvěřila, protože neměla důvod nevěřit. Když se však objevilo několik náznaků, že by její chlapeček mohl být naživu, nezávahala...
