Kultura21.cz

Martin Nodl (narozen 1968) je odborník přes středověké české dějiny, zabýval se dobou Karla IV. čí Dekretem kutnohorským. V své nejnovější knize STŘEDOVĚK V NÁS se zamýšlí nad tím, jak zdánlivá modernita našeho věku má - aniž si to uvědomujeme či připouštíme - hluboké kořeny tkvící v dávné minulosti.

V deseti kapitolách se dotýká nejrůznějších aspektů života před šesti či sedmi sty lety, aby čtenáře překvapil zjištěním, že navzdory odlišné mentalitě, vyznávaným hodnotám i náboženskému ukotvení každodennosti se přes propast času otevírají podivuhodné spojnice vedoucí k dnešku. Ukazuje zejména, že zejména sociální problémy, s nimiž se neumíme pořádně vyrovnat ani dnes, řešila evropská společnost už tehdy - a zápolila s obdobnými potížemi.

Hned v úvodu Nodl píše, že středověký člověk by si v našem světě připadal naprosto cize, protože neexistuje, s výjimkou kostelů, téměř nic, co znal, zejména podoba krajiny, pokryté pásy betonu a asfaltu, zadrátované a zaplněné prapodivnými vynálezy, se zcela změnila. Dále píše, že středověká městská civilizace nekladla na příchozí cizince tak silné asimilační nároky: "Lidé si uchovávali svoji vlastní kulturu, aniž by je kdokoli (vyjma vztahu k židovským přistěhovalcům a romským kočovníkům) považoval za nebezpečné pro původní většinovou společnost." Podotýkám, že přihodit lze ještě muslimy, kteří byli vnímáni jako nepřítel ještě děsivější, protože křesťanská Evropa s nimi již po několik století válčila - a největší střety teprve měly přijít.

Nejprve se Nodl obrací k otázce dětství ve středověku. Měly tehdejší děti vůbec nějaké dětství nebo byly považovány za "malé dospělé"? V obci historiků existují protichůdné postoje. Jedni jsou přesvědčeni, že dětství téměř neexistovalo, zatímco jiní díky nálezům předmětů, které lze označit za hračky, zastávají názor opačný. Prozkoumanější je prostředí nejvyšší aristokracie, vladařské kruhy: někteří panovníci (Václav II., Karel IV.) si z dětského věku odnesli stresující, traumatizující zážitky, když byli svévolně vězněni, odtrženi od matky, mnohé poznamenaly dětské sňatky provázené sexuální symbolikou.

Poté nahlíží pod pokličku plynutí času, zabývá se procesem stárnutí i osamělosti ve stáří. Povědomí o tom, kolika let se člověk vlastně dožil, bylo ve středověku velice chabé, mnohdy jen nepřesně odhadováno. Lidé - zvláště pak ti spojení se zemědělstvím - vnímali čas jakoby zacykleně, od jara do dalšího jara a sotva byli schopni lineárního náhledu. Lidskému stáří byla na jedné straně přisuzována moudrost, ale současně bylo zpodobňováno jako něco esteticky ohavného. Stačí se zahledět na početné doklady z výtvarného umění. Na rozdíl od dneška však převládaly vícegenerační rodiny - pokud děti přežívaly své rodiče, očekávalo se, že se o ně budou v nemohoucím stáří starat hlavně ony.

V dalších kapitolách se Nodl rozepisuje o manželství, o nemocných a milosrdenství, o zacházení s penězi, ale také o dávných restitucích, které byly řešeny v Kutné Hoře - přesně podle pořekadla, že člověk je jednou nahoře, podruhé dole jak po pověstném mole štěstěny (na snímku). Ovšem dočteme se rovněž o vzedmutí nacionalistických vášní protiněmeckých (slovo "Němec" vlastně označuje člověka jazykově němého, protože se nedorozumí se svým českým okolím) lze přesvědčit už u takzvaného Dalimila, o národnostních střetech na pražské univerzitě později nazvané Karlovou, které vyvrcholily již zmíněným Dekretem kutnohorským (na snímku).

Mezi čtenářsky přitažlivé budou určitě patřit i poslední stati. Jedna je věnovaná pivu, vínu, krčmářům i právu várečnému (netušíte-li, co to je, určitě v knize nabíráte povznášející informace). Též se dočteme o posledních věcech člověka, o strachu ze smrti i muk pekelných (kdy si může být jist, že si je nezaslouží?). Ale také zaujme kapitola o pohádkových příbězích v dobách, kdy ještě nebyly vnímány jako pohádky (v novověkém smyslu slova) - často se sice využívaly zápletky dnes vnímané jako pohádkové, avšak zasazené do konstrukce podobenství, exempel a vůbec nabádavých poučení. To jsou ostatně rysy, které si i pozdější pohádky uchovaly.

Středověk v nás, proložená množstvím černobílých ilustrací, nijak netají svou řekněme úlomkovitost, pramenící z toho, že původně byly shrnuté texty, leckdy i nyní přepracované, zveřejněny v časopisech či sbornícich, které sotva spatříme na prodejních pultech. A tím pádem lze vysvětlit občasné matoucí drobnosti. Očekával bych třeba, že zahraniční díla, jsou-li přeložena do češtiny, budou opatřena českým titulem, pod nímž vyšla. Nicméně není tak tomu: hned v první "dětské kapitole" padne zmínka o francouzské knize Dítě a rodinný život za starého režimu, ačkoli v českém překladu nikdy nevyšla, zatímco další publikace zmíněná toliko v originálním znění Montaillou, village occitan de 1294 à 1324 je naopak v tuzemštině dostupná.

Martin Nodl: Středověk v nás
Vydalo Argo, Praha 2015, 312 stran.
Hodnocení: 80%

http://www.argo.cz/knihy/175460/stredovek-v-nas/

Foto: kniha