Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Vysokoškolský profesor STANISLAV KOMÁREK je biolog, avšak jeho postřehy o stavu nynější civilizace a jejích vyhlídkách do budoucna jsou mnohdy výstižnější nežli mudrování rozličných politologů, historiků a podobných expertů. Nesvazují jej tudíž žádné posvátné mantry ani mantinely "politické korektnosti", proti zbožšťovanému "genderování", které za všech okolností hájí práva ženy, či enviromentalismu, bránícího rovnou všechnu přírodu, se dokonce vymezuje. Nejnověji to prokázal v knize EVROPA NA ROZCESTÍ.

Autor tu v krátkých, ale výstižných kapitolkách, seřazených do sedmnácti tematických oddílů, s jemným nadhledem, občas s ironií či sarkastickým povzdechem glosuje podoby toho, v čem žijeme. A začíná jakoby od základů, když se všímá historického procesu a táže se, zda naše konstrukce, které si vytváříme o minulosti, mají s minulostí skutečně něco společného, protože její pojetí, podepřené stále týmiž doklady, se může radikálně lišit. Upozorňuje na stálé oblíbenou negaci donedávna závazných interpretací. Znamenala třeba bitva na Bílé hoře pohromu nebo naopak záchranu českého státu? Byli husité nositeli dějinného pokroku nebo se naopak jednalo o vraždící, památky ničící fanatiky? A dovolává se literárních děl u minulého i předminulého století, autorit z rodu Stendhala, Darwina, Junga, Orwella a dalších myslitelů, sebejistě se pohybuje mezi vějířem světových náboženství.

Táže se po lidské přirozenosti. Je přirozené hájit svůj živočišný druh i teritorium před každým, kdo je vnímán jako cizák? Nebo je naopak přirozené takovou přirozenost ustavičně přemáhat? Upozorňuje, že přirozené lidské sklony sotva zušlechťují: "Třeba obecně primátí tendence vše rozkramařit, nakousnout a pak od toho utéct, kterou je nutno v dětech dlouhodobě lámat, aby ve svých pokojíčcích neměly brzy deštný prales."

Opakovaně vznáší dotazy: jsou staří lidé, vyvázaní z péče svých rodin a svých dětí jmenovitě, na obtíž, kterou nezbývá než řešit stále pozdějšími odchody do důchodu, bude-li vůbec nějaký? Pohltí nás etnika, která mají nesrovnatelně vyšší porodnost? Obětuje-li se Evropa, nábožensky téměř vyvanulá, ve prospěch zemí (a obyvatelstva) třetího světa, rezignovala na vlastní pokračování, jakkoli se domnívá, že slouží sobě? Není pokojná sebevražda či lépe řečeno pokojné vyvanutí, což právě Evropa provozuje, nakonec projevem vyšší buddhistické moudrosti, byť nevědomé?

Komárek varuje před iluzí, že prosperitu zajistí jedině nepřetržitý hospodářský růst, že měřítkem všeho je zisk a peníze že rozhodují o všem. Stále fascinují bezbřehé bohatství a bezbřehá moc. Peníze a konzum jsou asi to jediné, vytěsnění skromnosti ve spotřebě, co nás celoplanetárně spojuje, ideálem se stává život na dluh. A lidé ze vzdálených končin, přesvědčení, že dosud se na léto slasti málo podíleli, se chtějí dostat tam, kde by ji více užili.

A navíc se prosazuje "dvojí metr": to, co vadí na Číně, nevadí na Indii. Narazíme i na tento postřeh: "To, co fascinuje v Tibetu, naopak děsí v Evropě - tibetský buddhistický klérus funguje nejinak než jiné mužské celibátní spolky, jeho počiny nejsou o nic méně 'tmářské' nežli ve středověké Evropě - dnes je tam náhle centrum vší mravní čistoty a nejhlubší spirituality." Svět ztrácí srozumitelnost: levicově smýšlející "zelené" strany např. v Německu se pro svou velkou vstřícnost k přistěhovalcům stávají favorizovanými politickými subjekty muslimských menšin - a můžeme se jen domýšlet, zda v tom hraje nějakou roli také to, že zelená byla rovněž oblíbenou barvou Prorokovou.

Nelze v krátkém článku postihnout vše, čemu se Komárek s takovou důmyslností věnuje - upozorním aspoň na nápaditost, s jakou glosuje povahu vládnutí, projevy demokracie včetně té internetové. A zakončím postřehy, které Komárek snáší rovněž na posledních stránkách své knihy. V kapitole příznačně nazvané Islámská výzva se dovolává myšlenek vlivného myslitele Sajjida Qutba, leckým dnes v islámském světě považovaného za mučedníka, neboť před půlstoletím byl v Egyptě popraven za rozvracečskou činnost.

Tento pisatel, jehož spis Milníky na cestě je dostupný i v českém překladu, zdůrazňuje, že islám není jen náboženská a společenská teorie, ale hlavně praxe - cílem je přece porážka "světského pohanství" a etablování islámu nakloněných, pokud ne přímo islámských vlád na celém světě. A Komárek domýšlí: "Teoreticky by muslimové pod jinověreckou vládou neměli vůbec žít. Nebylo by dobře těm v Evropě usazeným dát podepsat slavnostní prohlášení loajality (...) a jeho dodržování bedlivě kontrolovat?" A cituje ještě Gandhího, podle něhož je jen jedna věc horší než násilí - je to nedostatek odvahy...

Stanislav Komárek: Evropa na rozcestí
Vydala Academia, Praha 2015, 400 stran
Hodnocení: 100%

Foto: kniha, www.cd89.cz  http://nazory.euro.e15.cz/