Bydlení chudých, slaďování pracovního a osobního života žen… Osobnosti české političky, novinářky a ženské aktivistky Františky Plamínkové, popravené nacisty, se věnovala přednáška spolupracovnice sekce regionálních dějin Klubu společenských věd Evy Bartůnkové.
Františka Plamínková se narodila v Praze 5. února 1875, dětství prožila u Karlova náměstí. V dospělosti psala, učila, byla aktivní političkou, členkou České strany národně sociální. Coby pražská zastupitelka a senátorka zvedala sociální témata, vyznačovala se silným sociálním cítěním.
V roce 1919 a 1923 byla zvolena do pražského zastupitelstva. V letech 1925 až 1939 byla senátorkou. Usilovala o slaďování pracovního a rodinného života žen, přispěla ke zrušení celibátu učitelek. Byla členkou Spolku českých učitelek a zakladatelkou Ženského klubu českého a Výboru pro volební právo žen. Pracovala v sociálních a humanitárních spolcích.
Zabývala se mimo jiné těmito tématy: bydlení chudých, stejné pracovní podmínky mužů a žen, Ženské domovy na Smíchově, pomoc zaměstnaným matkám, důstojné podmínky pro porodní asistentky. Za nacismu byla dvakrát zatčena, poprvé 1. září 1939 (propuštěna 9. října 1939), druhé zatčení ji stálo život. Nacisté ji popravili 30. června 1942 na pražské Kobyliské střelnici.
Osud obdobný s Jožkou Jabůrkovou
Stihl ji podobný osud jako Jožku Jabůrkovou, komunistickou novinářku a političku. Obě byly aktivní političky, obě se postavily proti nacismu a obě to zaplatily životem (život Jabůrkové vyhasl 31. července 1942 v koncentračním táboře Ravensbrück).
Bartůnková zmínila rozdíly mezi oběma političkami: Jabůrková byla pro systémovou změnu, Plamínková dávala přednost charitě. Na skutečnost, že na 14 lidí připadal jeden chudý, reagovala Plamínková tak, že „to by bylo, aby 14 lidí neuživilo jednoho chudého“. Jabůrková kontrovala, že nejde házet různé lidi do stejného pytle. Kdysi řekla: „Nechceme milodary pro naše děti, chceme práci pro jejich rodiče.“
Obě ženy měly svoji úlohu v historii, uvedla Bartůňková v rámci přednášky zorganizované Komisí žen KSČM. Poslankyně Soňa Marková (KSČM) řekla, že zvedat témata rovnoprávnosti žen a mužů bylo v té době avantgardou. O rovnost se usiluje dodnes.
Jméno Plamínkové dodnes nese ulice Plamínkové na Pankráci v Praze 4 a Základní škola Františky Plamínkové s rozšířenou výukou jazyků (Plamínková měla mezinárodní rozměr, měla talent na jazyky, bravurně ovládala třeba francouzštinu) v ulici Františka Křižíka (kdysi Františky Plamínkové) v Praze 7. Pamětní desky s jejím jménem jsou na Senátu a na Staroměstském náměstí.
Foto: Zákupák / Wikipedia
| < Předchozí | Další > |
|---|
iskárna EZOP je zlínská společnost, která vznikla už v roce 1993 a od té doby se vyvíjí a upevňuje svou pozici především v oblasti tiskových služeb, reklamy a různých výstavních expozic. Všechny jejich tisky jsou ekologické a víc nejen o nich nám prozr...
Francouzský historik ROBERT MUCHEMBLED, jenž před několika měsíci oslavil osmdesátiny, patří k těm odborníkům, kteří se zabývají proměnami mentality i zvyklostí v posledním půltisíciletí. Zkoumal proměny ve vnímání n...
Kurátor výstavy Ladislav Kesner připravil v pražské galerii Rudolfinu výstavu Tváře. Prostřednictvím sedmnácti experimentálních filmů a děl videoartu z posledních čtyřiceti let zkoumá tvář jako obrazové médium, kdy sama t...
Doba se mění, ale lidé zůstávají stejní. Tento sociální jev má svou kladnou i zápornou stránku. Jestliže se ale v postkomunistických zemích objevují na vysokých společenských pozicích osoby spjaté s nechvalnou činností pro minulý režim, je tento úkaz silně...
Jubilejní 20. ročník Mezinárodního filmového festivalu Febiofest skončil v hlavním městě vyhlášením vítězného snímku sekce Nová Evropa. Stalo se jím britské nezávislé drama Rozbitý svět (Broken...
