Elita národa včera, dnes a zítra

Elita národa včera, dnes a zítra

Tisk
ElityDoba se mění, ale lidé zůstávají stejní. Tento sociální jev má svou kladnou i zápornou stránku. Jestliže se ale v postkomunistických zemích objevují na vysokých společenských pozicích osoby spjaté s nechvalnou činností pro minulý režim, je tento úkaz silně alarmující. Proto se v Slovenském národním divadle rozhodli vytvořit divadelní rekonstrukci záznamů Státní tajné bezpečnosti nazvanou Elity – minulosť je pred nami, jež má vyburcovat a otevřít oči slovenským divákům a v rámci hostování také těm českým.
 
 
 
V současné době činohra Slovenského národního divadla buduje dramaturgický plán zejména na nových původních hrách, které jsou na zakázku zhotovovány slovenskými i zahraničními dramatiky přímo pro tento umělecký soubor. Letošní sezóna tak byla na autochtonní tvorbu opravdu bohatá. Na repertoár přibyly inscenace Mercedes Benz, Túžba po nepriateľovi, Spievajúci dom, Rodáci a také Elity, jejichž text částečně vznikal až v průběhu zkoušení, neboť těžil i ze vzpomínek, zkušeností a poznatků účinkujících.
 
Elity1
 
Byl jednou jeden panelový dům. A tímto domem procházeli vedle dějin také příslušníci Státní tajné bezpečnosti, kteří zde měli konspirační byt. Tento byt nesloužil agentům jen ke konzumaci tuzexových laskomin, ale především k přesvědčování ke spolupráci, vyhrožování a nakonec i k nátlaku vyvíjejícího na bezbranné lidi stojící před velmi těžkou volbou, jež má rozhodnout o budoucnosti jich samotných a také jejich rodinných příslušníků. Do pozic obětí se v několika případech dostávali i samotní agenti, jestliže se šikovnější kolega rozhodl stoupat po kariérním žebříčku a nebál se udat svou matku natož zdiskreditovat kolegu. Inscenace Elity – minulosť je pred nami zachycuje práci StB v letech 1968 až 1989 a následně kariérní postup několika jejich spolupracovníků po revoluci. Autorský text kombinuje reálné záznamy a události (např. případ Hartmuta Tautze) s fiktivními osudy určitých postav.
 
Elity2
 
Režisér, herec a v neposlední řadě také autor mnoha divadelních textů Jiří Havelka se velmi rád pouští do inscenací, jež se zaobírají otázkami svědomí, a rovněž se v nich pracuje s teorií mysli. A právě tyto motivy jsou na Elitách nejzajímavější a nejsilnější, přestože nejsou na první dojem tolik nápadné. Jejich plné vyznění totiž upozaďují rychle se prolínající mikropříběhy o příkoří páchané režimem skrze StB na apolitických občanech. Nejenže si tyto rychlé střihy v ději žádají od diváka plné zaujetí, aby mu něco neuteklo, ale rovněž vlastně informovanému publiku nepřinášejí žádný nový pohled na danou problematiku. Navíc v současné době existuje tolik českých filmů a seriálů, které omílají stále dokola téměř identické příběhy bezpráví, až tím občas nezáměrně vytvářejí zbytečné agitky, a divák tak z toho začíná být poměrně unavený. Z tohoto důvodu byl nejsilnějším momentem této části nepolitický výstup, kdy syn začne své matce velmi sprostě spílat, neboť mu zničila kožich, ačkoli možná nebyl ani norkový, protože byl možná jen ze zajíce. Tato amorální „banalita“ měla u publika mnohem větší odezvu než veškeré politické scény. Avšak u nezasvěceného návštěvníka tohoto představení budou servírovaná fakta vyvolávat daleko silnější emoce. Inscenace má navíc velmi dobrý předpoklad stát se vyhledávaným a hojně navštěvovaným titulem mladou generací, která tuto dobu již nezažila a chce si na ni utvořit vlastní názor.
 
Elity3
 
O mnoho přitažlivěji se pak jevila druhá část inscenace, jejíž vyměřený čas byl bohužel oproti první polovině zbytečně krátký. Konfrontace současných vládních elit, jež byly bez příkras pojmenovávány pravými jmény, s minulým režimem a jejich zainteresováním je totiž zlatý hřeb představení. Tato část je i bez rychlých střihů daleko dynamičtější, energičtější, drzejší, tíživější a překypuje otázkami mířícími na svědomí. Divák zde může přemýšlet nejen nad svědomím dané honorace, ale především si může klást otázku, zda by si na jejich místě dokázal sám zachovat svůj morální štít čistý. Ostře atakující řeč moderátorky v podání Táni Pauhofové navíc vyvolávala i pravděpodobně nezamýšlené otázky, zda mladá a dobou nepostihnutá generace má právo odsuzovat jednání těchto, byť již jednou pokřivených, lidí, jestliže si neklestila tu samou cestu na vlastní kůži.

Časová nevyváženost jedné poloviny vůči druhé je možná způsobena také tím, že tvůrci původně zamýšleli vytvořit „politický thriller s prvky krimi“, jenž byl zpočátku prezentován také jako podtitul hry. A přestože se tento podtitul změnil na „minulosť je pred nami“, obsah hry se i přesto snaží stále identifikovat s původní myšlenkou. Urputné lpění na primárně vytyčených bodech ale inscenaci příliš neprospívá. Je ale pochopitelné, že obdivuhodnou námahu režiséra a především dramaturgů Miriam Kičiňové a Daniela Majlinga, kteří se probírali mnoha archivními materiály a vedli nespočet rozhovorů s odborníky, se nechtělo jen tak pohřbít. To je ale asi tak jediné, co se dá této inscenaci vytknout.
Jiří Havelka totiž opět hýří nápady a smyslem pro metafory a detaily. Nechává tak například běžet v televizi téměř dvouhodinovou reklamu na šťastný socialismus či s blížící se Sametovou revolucí pomalu rozkládá scénu. Největší režijní klad ale spatřuji v práci s herci. Výkony všech účinkujících jsou na opravdu vysoké úrovni, a tak se všichni velmi dobře doplňují a představení šlape jako švýcarské hodinky.
 
Elity4
 
Scénografické řešení Lucie Škandíkové se na první dojem nemusí zdát příliš originální. Momentálně je velmi oblíbená scénická metoda oddělit diváky od herců prosklenou čtvrtou stěnou. Stejnou techniku zvolil Havelka rovněž již v jedné ze svých předchozích inscenací Já, hrdina. Škandíkové prosklená stěna má ale tu výhodu, že se na začátku a také na konci hry mění v zrcadlo, ve kterém si může publikum pohlédnout do očí i do svědomí. Za touto stěnou se pak nachází věrohodně ztvárněná socialistická domácnost, která u dříve narozených vyvolá jistě mnoho vzpomínek. Byt je navíc velmi důmyslně opatřen odposlechy. Po rozpadu socialismu a tedy i bytu se scéna velmi rychle proměňuje v nablýskaný svět akvarijního typu, ve kterém se politické elity pohybují po červeném koberci jako celebrity.
Potřebnou atmosféru vedle scény dotvářejí také kostýmy Terezy Kopecké.
 
Elity5
 
Jedním z důvodů, proč by si další reprízy Elit neměl nikdo nechat ujít, je, vedle již zmiňovaných kvalitních hereckých výkonů a zajímavých režijních nápadů, samotné téma hry, jež nenechá žádného diváka chladným. Inscenace Elity – minulosť je pred nami Slovenského národního divadla je totiž nejen dvouhodinovým retro exkurzem bez přestávky do světa Státní tajné bezpečnosti před rokem 1989, ale také nastaveným zrcadlem současné vládnoucí garnituře, jejíž někteří členové jsou až nebezpečně příliš spjati s minulým režimem.
 

Název představení: Elity – minulosť je pred nami
Uvádí: Slovenské národní divadlo
Režie: Jiří Havelka
Autor: Jiří Havelka a kolektiv
Hrají: Richard Stanke, Dano Heriban, Alexander Bárta, Emil Horváth, Táňa Pauhofová, Emília Vášáryová, Richard Autner, Dávid Uzsák
Premiéra: 1. a 2. dubna 2017
Hodnocení: 71 %
 
Foto: www.snd.sk, Vladimír Kiva Novotný

 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Lucie Roubínová: „Na každém koncertě při rozloučení a poděkování přeji lidem, ať jsou zdrávi. A vše ostatní přijde samo.“

lakoma barka 200Českokrumlovská dívčí folková kapela Lakomá Barka v září oslavila 15. narozeniny. Velký to důvod k oslavě a třeba i zamyšlení, čím si děvčata za ta společně strávená léta prošla a jak to bude dál. To se sice nikdy ned...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Z archivu...

Čtěte také...

Blackbird

200divNárodné divadlo uviedlo 18. októbra v divadle Kolowrat v Prahe hru Blackbird podľa námetu Davida Harrowera. Hlavné postavy si zahrali Jiří Štěpnička ako Raymond a Jana Pidrmanová ako Una a vedľajšiu postavu dievčaťa stvárnila Matylda Blattná.

...

Literatura

Už vás nebaví prezentovat? Tak vyprávějte!

storytelling200Je mnoho zaměstnání, ve kterých je nutné odprezentovat produkt podniku nebo sebe sama a své nápady. V českém rybníčku k tomu obvykle použijeme prezentaci v Power Pointu, ti pokročilejší si to zkusí třeba v Prezi. Jenže i tak to mnohdy nesta...

Divadlo

Je tanec vaše vášeň? Pak vás zveme na TANCESSE 2012

altV květnu 11.-13. května Brno opět ožije tancem a pohybem.  Již počtvrté se sem sjedou soubory z nejrůznějších končin republiky.  Zahraniční hostem festivalu bude soubor z Polska Akro Dance Theatre Torun. Festival pořádá

Film

Film Ghoul

ghoul 200Film Ghoul je temný thriller inspirovaný skutečnými událostmi, který má 26. Února celosvětovou premiéru v České republice.

...