Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Navštívit Francii a neochutnat jejich víno se pomalu považuje za zločin.  Se zakládáním vinic na území dnešní Francie začali již řečtí osadníci v šestém století před našim letopočtem a pak pokračovali i Římané. Od pátého století má Francie dominantní postavení v pěstování a produkci vína určeného zejména pro náboženské obřady v celé Evropě.

Ve středověku pěstují a vyrábí víno mnišské řády. V 18. století nákaza zničila přes polovinu vinic, francouzská revoluce, světové války i hospodářská krize rozvoji tomuto odvětví také nepřály. Ale již v roce 1935 byl založen systém, který vinaře chránil i před zahraniční konkurencí. Po ukončení II. světové války jsou do vinařství vloženy vysoké investice a vzniká nová generace vinařů. Existuje mnoho uznávaných vinařských oblastí (deset), odrůd i značek bílého, růžového a červeného vína různých kvalit z nichž ne každé je vhodné k archivaci.

Nejen podle tvaru lahve a barvy skla odborník pozná, z jaké oblasti víno pochází. Kyjovitý tvar (na obr. č. 5) označoval provensálskou oblast, ale i tam se začíná prosazovat typ Bordeaux (2) pro červená vína, což je moderní, zmenšený tvar antické láhve.

Osobně jsem měla možnost navštívit oblast Provensálskou, která patří mezi nejstarší, leží mezi Marseille a Toulonem a je proslavená růžovým a červeným vínem. Možnost podívat se, jak se víno vlastně vyrábí, jsme dostali v jednom středně velkém vinařství zaměřeném jen na kvalitní vína. Víno tam zrálo v ohromných nerez tancích, a když jsme měli možnost nahlédnout i do temperovaného skladu, kde bylo velké množství lahví, neudržel se jeden z návštěvníků, aby něco neřekl o neprodaném víně. Průvodce a zároveň majitel se jen usmál a řekl, že by měl odbyt na dvojnásobnou produkci, co vyrábí, ale on drží kvalitu a to, co vidíme, je prodané víno, které si tam zákazníci ponechávají. Že mu na kvalitě hodně záleží, vyplynulo již při jeho vysvětlování, kolik vína nechává vytéct (dost lidí přitom vzdychlo), než získá to nejlepší. Komentovaná prohlídka končila v místnosti s možností ochutnávky, kde stěny byly pokryté cenami a diplomy i medailemi, kdy a za jaký druh bylo ocenění uděleno. Nebyl snad nikdo, kdo by odtamtud odešel s prázdnou, bez cinkajících lahví. Těšila jsem se sice na modravé lány levandule, ale obrovské vinice obtěžkané modravými hrozny byly také nádherné. Jednotlivé vinice, vždy s označením druhu odrůdy vína, se táhly kolem naší cesty stále dokola.

Nezapomenutelným zážitkem i pro mne, abstinenta, byla nečekaná a neplánovaná možnost zhlédnout typické francouzské vinobraní. Je to pro Francouze opravdu svátek, alegorické vozy a množství různých stánků s víny všech značek. Peníze tam nebrali, používaly se talóny, což umožňovalo úlevu pro prodávající, ale pro nás to byl problém, talony jsme neměli. Ale byl tam i burčák bez talonu a tak jsme mohli alespoň ochutnat. Hlavně se tam o víně povídalo a hodnotilo. Většina si lidí si přinesla vlastní skleničku, nebo si ji tam mohli zakoupit. U vodovodního kohoutku stál sud, do kterého se skleničky vyplachovaly, aby nebyla narušena chuť následujících odrůd.  Poprvé jsem měla možnost okusit červený burčák, byl vynikající. Po něm se mi krásně spalo až do Čech a asi to byl i důvod, proč mi tam foťák stávkoval.

 A od té doby se na burčák vždycky těším, ale žádný nechutná tak, jako tenkrát ten francouzský.

Foto: internet
www.culturea.cz